Dobry den, mam 5letou dceru, ktera zacina mit velke problemy s oblekanim. Ne, ze by se nechtela oblekat nebo oblekat sama, to vubec ne. Ale postupne, vlastne posledni dobou velmi rychle, se omezuje obleceni, ktere ji `nevadi`, neskrabe, netaha, je ve spravne velikosti, delce atd. Co si pamatuji, tak jeste pred nastupem do skolky (pred 3. rokem) byl problem obleknout bundu pres mikinu. Byly obcas boje, premlouvani, vymena bundy, upravovani rukavu pod bundou ... ale to bylo vsechno. Jaro, leto, podzim vetsinou probehlo bez problemu, v zime opet nastoupil problem s vrstvenim obleceni ... Od letosni zimy se ale vsechno zhorsilo. Obleceni, ktere drive nosila bez problemu, ji najednou vadi. Napriklad jsem koupila 5 ks legin - stejna velikost, jen jina barva. Na zacatku nosila vsechny, na nic si nestezovala. Postupne vyradila 3 ks, ktere ji pry vadi. Ted uz nemuze oblect zadne z nich. Zakladem jsou kalhotky, ktere si porad upravuje. Mame ruzne druhy, velikosti, materialy, aby si mohla vybrat, ktere ji budou sedet. Dokonce 14 dni chodila bez kalhotek, to jsem ji ale nakonec dokazala vysvetlit, ze z hygienickych duvodu neni dobre. Vybrala si asi 5 ks kalhotek, ktere nosit muze a ty porad tocila ... ted ani tyhle kalhotky uz nemuze oblect. Ma urcita pravidla na mikiny, ktere nemohou mit zuzene konce rukavu. Rozciluji ji ponozky, ktere se shrnuji, boty, ktere nejsou dost utazene. Pry si nemuze oblect mikinu pres tricko s kratkym rukavem, protoze by se ten rukav shrnul.Do skolky si obleceni vybira vecer sama, ale rano si to dane obleceni uz nemuze oblect. Takze jsme skoncili u jednech sirsich kalhot do skolky a 2 kalhot na ven. V zime jsem se ji ptala, jestli ma problem s oblekanim ve skolce (od ucitelek jsem slysela, ze problem neni). Rekla mi, ze kdyz se vsechny deti oblekaji, tak je tam takovy ruch, ze si ani nevzpomene, ze by ji neco vadilo.Kdyz byla zima, tak jsme ji take nekdy proste prinutili, aby se poradne oblekla, aby ji nebyla zima. Byla scena, krik, plac, ale po nejake dobe behani venku sama priznala, ze ji vlastne nic nevadi...To obleceni, ktere si rano obleknout `nemuze`, tak odpoledne uz ano (i kdyz taky ne vzdy).Priznavam, ze uz jsem z toho zoufala a ona taky. Vidim, ze ji to mrzi, omlouva se. Snazime se, aby pri oblekani myslela na neco jineho, ale uz se z toho stal zacarovany kruh.Dcera nema nikde zadnou vyrazku, nikde se neskrabe. V zime ma obcas nejaky ten suchy flicek, protoze je trochu ekzematik. Je obecne citlive povahy, ale jinak velice sikovna, spolecenska, aktivni, rada chodi do skolky, rada zkousi jakekoliv nove aktivity ...Budu rada za jakoukoliv radu.Dekuji

Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji