banner

Vývoj dítěte - poradna

Celkem 374 zodpovězených dotazů

Pro tuto akci se musíte přihlásit

Zodpovězené dotazy

Dobrý den, já jsem Monika a mám půlroční dcerku Petrušku. Ona má zavedenou žaludeční sondu, a tak jí musím mixovat všechno papání úplně dojemna. Má dcerka, když začnu mixovat se rozbrečí a pláče jak šílená. Co ji mám říct před tím než půjdu mixovat? Mám ji nějak naznačit, že jdu mixovat?

Dobrý den,

u takto nemocného miminka je potřeba vše konzultovat s ošetřujícím lékařem, určitě s paní doktorkou proberte projevy a reakce dcery na zvuk ponorného mixéru.  Je dobré, aby lékař zhodnotil, zda dcerku strach nějak neohrožuje a možná vám i doporučí nějaké vhodné řešení. Vzhledem k tomu, že pro výživu dcery je zásadní příprava potravy mixováním, je potřeba opravdu investovat do co nejvíce kvalitního a tichého mixovacího zařízení, zjistit si všechny možné varianty této přípravy stravy a všechny možné přístroje, které jsou na trhu dostupné. Jinak na miminko je potřeba mluvit, vysvětlovat mu, co a proč děláte, mixér jí ukázat, vhodné je přitom miminko mít na klíně nebo v náručí, aby se cítilo bezpečně a přístroj nejdříve ukázat vypnutý, říct, že se s ním dělá papání nebo jiný dětský název pro přípravu jídla. Tento název používat vždy stejný, aby se dcerce propojil se zvukem přípravy jídla. Po seznámení dítěte s vypnutým přístrojem můžete zkusit pustit na nejmenší rychlost a podle reakce dítěte buď po chvilce vypnout, nebo výkon zvýšit. Můžete dcerku také, pokud to její zdravotní stav dovoluje, umístit při přípravě jídla do zvýšené polohy (nějaké dětské sedačky, lehátka atd.) tak, aby na přípravu jídla viděla, vždy popisovat co děláte, mluvit na ni. I když miminko neumí mluvit, tak váš hlas a vaše sdělení vnímá a rozumí. Pokud by reakce byla stále silná, pak je možné se snažit připravovat jídlo v době spánku dítěte v jiné místnosti, podle vašich možností a dispozic bytu. Začala bych ale určitě hledáním řešení a poradou s ošetřujícím lékařem dítěte.

S pozdravem Mgr.  Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, moje dcera (2roky) má psychogenní zácpu. Trvá to už od roka a půl. Nepomáhá přemlouvání, nepomáhá nic. Nechce si sednout ani na nočník a ani na prkénko na wc, už si nevím rady. Když už to na ni jde ,honem utíka na gauč či na postel a říká deku, deku a zadržuje to vleže, kroutí se u toho až do té doby než jí to přejde. Ale takhle se to opakuje pořád dokola až do té doby než to pustí a nemůže to vydržet. A to vypadá tak že me drží kolem krku a kope nohama je spocená a brečí. Prostě se bojí zatlačit. Používáme lactulosu na změkčení , zkoušeli jsme snad vše švestky, přesnídávky, vlákninu. O tom to není prostě to má vté své hlavičce. Potřebuji rady. Děkuji.

Dobrý den, problém se zácpou se může objevit v souvislosti se stresem například při změně režimu při navykání na nočník, při nástupu do kolektivu apod. Stačí, aby jednou vyměšování trošku bolelo, nebo došlo při stolici k poškození konečníku a problém je na světě. Dítě se bojí jít na stolici, že vyměšování ho bude bolet. Při tomto problému bych začala návštěvou dětského lékaře - pediatra a ptala se na rady a doporučení tam. Lékař se s takovými dětmi setkává často a určitě vám bude umět poradit, jak postupovat, jaká zavést režimová opatření a co případně použít, aby se vyprázdění podařilo. Konzultovala bych s lékařem i podávání Lactulosy. Samozřejmě více než vysvětlování a přesvědčování u dvouletého dítěte pomáhá dostatek pohybu, dostatek tekutin, strava obsahující vlákninu, ovoce (švestky, hrušky, meruňky), zeleniny. Pomoci může také teplá koupel, masáž či nahřátí bříška. Pokud nepomáhá, tak lze po konzultaci s lékařem podávat Lactulosu, glycerinové čípky apod. Při zavedení nějakého postupu musíte vyčkat na jeho účinky a vytrvat v nastaveném režimu. Na problém neupozorňujte, nemluvte o něm před dcerou, ale poskytněte jí podporu a porozumění. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj #zácpa

Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den paní doktorko, spíš než odpověď na dotazy se potřebuji "vypovídat".Mám doma 3 týdenního chlapečka, s manželem jsme ho moc chtěli, ale od začátku je to semnou divné. Porod byl za trest, kontrakce 24h a nakonec pro nepostupující porod a špatné ozvy zakončen císařským řezem. Malého jsem dostala až 3 den, žloutenka, nešlo kojení, týden po propuštění jsme skončili na umělém mléce. Od začátku jsem si nepřipadala jako máma, malého jsem vnimala jen jako povinnost. Do teď necítím tu nekonečnou lásku co jsem myslela, že budu cítit až ho poprvé uvidím. První týden byl očistec, furt jsem brečela a říkala si jestli to celé nebyla chyba. Připadám si jako naprosto neschopná matka, když malý brečí a já ho neumím utěšit. Teď už je to trochu lepší, ale stejně když delší dobu brečí a nedaří se ho utišit, tak mi to leze na mozek. Pak už brečím taky, jsem zoufalá a říkám si co s ním mám dělat aby byl konečně klid,.co dělám špatně, že je tak nešťastný. Neublížila bych mu, to bych sama sobě nedovolila, ale je to pro mě opravdu psychicky vysilující. Manžel pomáhá, zapojuje se a chce pomoc. Na druhou stranu musí chodit do práce a trochu se vyspat takže noční péče nakonec stejně zůstane na mě, protože vím, že ho musím nechat spát. Přes den neusnu, takže noc moc nedospím. Všichni kolem malého milují, vidím manžela jak na něj kouká a i když je to už lepší, tak si furt vyčítám, že ho nemiluju tak, jak bych jako.matka měla a mám pocit, že jsem totálně selhala. Myslela jsem, že jsem na péči o dítě připravená, ale evidentně to byl omyl.

Dobrý den, vzhledem tomu, že jsem dětský psycholog se specializací na dotazy ohledně vývoje a potíží dětí, nemohu na váš dotaz kvalifikovaně odpovědět. Vaše potíže by však mohly souviset s přehnaným a idealizovaným očekáváním spojeným s narozením dítěte. Ve vašich snech a představách jste nepočítala s možnými komplikacemi, které mohou nastat a které také nastaly a začalo to již porodem a pak následnou péčí o dítě včetně kojení, která je nejen psychicky, ale také fyzicky náročná a vysilující. Žena - matka má přitom po porodu sama co dělat se sebou a se svým vlastním tělem. Určité pocity zklamání, obavy ze svého selhání i depresívní stavy mohou být a jsou v tomto citlivém poporodním období normální a pociťuje je prakticky každá žena a nemusí vůbec znamenat, že na péči o dítě není ještě zralá a připravená. Ne nadarmo se hovoří o období šestinedělí, které je takovou ochrannou lhůtou pro dítě i jeho matku. Přesto bych vám raději doporučila konzultaci u odborného lékaře - psychiatra, se kterým budete moci své potíže probrat a vyloučit či předejít rozvoji nějakých závažnějších poporodních psychických potíží. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #porod #vývoj

Rychlá navigace

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

17 %
8 hlasů

77 %
37 hlasů

6 %
3 hlasy

Celkem hlasovalo 48 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 759 Kč
Set 5 dětských knížek 0–8 let