Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den,synovi je 6,5 roku, chodí do 1. třídy ZŠ. V noci se často pomočuje, nepomohla léčba léky ani to, že ho dáváme v noci vyčůrat a večer nesmí pít. Nyní má jeho třída jet na školu v přírodě a já nevím, zda ho tam poslat. Mám obavu, aby se mu děti nesmály, když se ráno probudí pomočený a aby to následně nemělo nepříznivý vliv na jeho psychiku. Není vyloučeno, že jeho problémy mohou být psychického rázu, zatím to s dětskou lékařkou zjišťujeme. Jaký na to máte názor? Poslat nebo ne? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, má nejmladší dcera, jsou jí 3 roky a je stále o plenách, zkoušela jsem již několikrát ji odebrat pleny, ale stále se počůrává. Bez plen nechce jít spát. Zkoušela jsem ji i na noc nedávat tolik pít, ale bez pití prostě spát nejde. Dala jsem ji už jen malinko na dno láhve, vysvětlila ji, že už na noc nesmí tolik pít, ale když už ji nějak přesvědčím aspoň na trošku pití, tak se zadaří, že pak usne ještě před spaním, vyčůrá na nočník a ráno vždy vstane a má plínu durch mokrou a i postel je celá mokrá. Už nevím, jak s ní dál, už je nepije, je vyčůraná, tak nechápu, kde se to v ní bere, že je vždycky pročůraná. Můžete mi poradit nějakou radu, jak na ni? Přes den je to v pořádku, dojde si kdykoliv sama i si řekne, ale jak jdeme ven nebo jde spát, tak prostě odmítá jít bez pleny. Děkuji moc za jakoukoliv radu. Kvůli tomu v podstatě ani nemůže jít do školky, takže s ní musím být doma, protože ji ve školce nechtějí.

Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji