Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu.Syn (7 měsíců) se v noci budí každou hodinu. Zvykl si, že ho při usínání popovážím v postýlce a tento "rituál" vyžaduje vždy, když se během noci probudí. Jinak nedokáže sám usnout a brečí. Je kojený a mléko vyžaduje i v noci po 2-3 hodinách. Zkoušela jsem mu na noc dát kaši nebo zeleninový vývar. I přesto byl potom za hodinu vzhůru.Problém tedy nevidím v hladu, ale spíše v tom, že nedokáže sám usnout.Poradila byste mi, jak ho to odnaučit? Existuje nějaká jiná než "vyplakávací" metoda?Velice děkuji za případnou radu.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den, prosím o radu. Mám dvou letou dceru. S jejím tatínkem spolu rok nežijeme. Ten rok byl plný marných návratů a pokusů o vztah a smír. Poslední byl před dvěma měsíci. Partner má podle soudu právo na 2 víkendy v měsíci. V minulosti vždy, když potřeboval dceru vidět, nedělala jsem problémy. Dokonce i když potřeboval odjet na 5 dní do Holandska za jeho matkou. Včera mi partner přes chat oznámil, že má přítelkyni. Vzhledem k tomu, že před dvěma měsíci mne ujišťoval o jeho lásce ke mně, troufám si myslet, že tedy pouze dva měsíce a že chce jet s ní a s malou o jeho víkendu na výlet.Ohledně přítelkyně nemám problém, je to jeho věc. Co se seznámení s dcerkou týká, navrhla jsem mu, ať vyčká minimálně půl roku a až si bude jistý, že vztah má budoucnost a je natolik kvalitní, ráda se s paní sejdu, abych ji poznala a dále nebudu mít problém s tím, aby se stýkala s naší dcerou. Seznamovat je hned mi přijde jako nesmysl a myslím, že by se měl být v těchto věcech více opatrný. S paní se přeci může vídat kdykoli jindy. Protože za poslední 4 roky je to už třetí přítelkyně, kterou dětem (těm dvěma starším) představil. Prosím o radu, jde mi o malou jsem zoufalá a nevím, co mám dělat.

Dobrý den, chtěla bych požádat o radu ohledně změny křestního jména naší téměř jedenáctiměsíční dcery. Dceři jsme s manželem dali jméno Elena, ale bylo to až na poslední chvíli po dlouhém rozhodování. Při výběru jména jsme zvažovali spoustu faktorů: aby jméno bylo relativně krátké (příjmení má v ženské podobě 10 písmen), aby se vysloveně netlouklo s naším českým příjmením (obsahuje háčky), aby nebylo blízko u narozenin, aby šlo dobře zdrobňovat případně zkracovat apod. Pak samozřejmě hrály roli osobní sympatie či antipatie k tomu či onomu jménu. Výsledkem bylo, že jsme se na žádném jménu nemohli s manželem shodnout, a proto jsem až na poslední chvíli ustoupila manželovi, souhlasila se jménem Elena a doufala, že „si to sedne“. Bohužel si to nesedlo, jméno se mi stále nelíbí, i když jsem si na něj už poměrně zvykla. Navíc se ale po narození dcery ukázalo, že oproti našim původním předpokladům je jméno Elena poměrně „problematické“. Přestože je tato podoba v českém kalendáři, není jméno příliš rozšířené a proto se dost často plete se „zavedenými“ jmény Alena nebo Helena případně také Eliška (ani jedno se nám ale bohužel s manželem nelíbí), nebo ještě častěji je zaměňováno s novými, dnes oblíbenými, obdobami tohoto jména Elen/Ellen či Ela/Ella, a také jsme se už několikrát setkali s patvarem Ellena. Přestože se jméno manželovi stále líbí, uznává, že není zcela ideální, a nabízí mi dceři jméno změnit (širší rodina je však striktně proti). Já bojuji se dvěma protichůdnými pocity: na jedné straně bych dceři ráda jméno změnila, aby jí v budoucnosti nekomplikovalo život (už takhle máme příjmení, které lidé často zaměňují za jiné), na druhé straně se bojím, že po změně jména (chtěla bych nějaké „obyčejnější“, častější a snadno srozumitelné) by se dceři v pozdějším věku mohlo jméno Elena líbit víc a vyčítala by nám, že jsme jí ho změnili. Zvažuji také, jaký zmatek by dceři mohla změna jména způsobit už teď. Mohla byste mi, prosím, poradit, zda jméno měnit či nikoliv? Děkuji.