Dobrý den, na váš dotaz není jednoduchá odpověď.  Ať už zvolíte jakýkoliv způsob, tak se může stát, že se u syna rozvine separační úzkost. Pro vás však hraje fakt, že u takto malého dítěte není ještě rozvinuto vnímání času. Dětská psychika je navíc pružná, děti se rychle na nové situace adaptují. Je také dokázáno, že rané zážitky si pamatujeme nejdříve asi od tří let věku. Ve vašem případě bych ponechala volbu, jestli vás v nemocnici navštěvovat nebo ne, na tom, kdo bude malého hlídat. Tedy ve vašem případě na tatínkovi, bude to on, kdo ponese tíhu zodpovědnosti a bude případně muset uklidňovat tesknícího a plačícího chlapce. Je tedy potřeba, aby se tatínek ve své "hlídací " roli cítil co nejkomfortněji. Bylo by také dobré vyzkoušet před nástupem do nemocnice ukládání syna tatínkem. Můžete si večer třeba někam vyjít a tatínek uloží děti. Pokud to zvládnou, můžete zkusit přespat třeba u babičky.  Takto nebude pro syna situace tak překvapující a frustrující, když zjistí, že občas nejste doma, ale zase se vrátíte. Můžete mu také zkusit ukázat budovu nemocnice, ke s dcerou budete a vysvětlit mu, že to je ten domeček a že v něm jsou nemocné děti,  aby to pro něj nebylo tak abstraktní. 

Pokud by se i přesto rozvinula separační úzkost, pak buďte po návratu z nemocnice synovi nablízku, poskytněte mu pocit bezpečí a pomozte mu toto období překonat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, kdybych věděla nějakou univerzální radu, jak zařídit, aby se miminka v noci nebudila, tak bych asi byla kandidátem na Nobelovu cenu :-). Obtíže syna s usínáním můžete zkonzultovat s dětskou lékařkou, u které je sledován. Může se jednat o dítě s dráždivější nervovou soustavou, které má obtíže se zklidněním a usnutím a potřebuje tedy zatím nějaký vnější podnět, stimul. Asi vás nepotěším, ale dělejte to, co synovi pomáhá usnout, i kdyby to znamenalo, že budete popojíždět postýlkou. Zkuste dodržovat pravidelné rituály před ukládáním, včetně pojíždění postýlkou, dávejte ho spát přibližně ve stejný čas, volte prodyšné pyžamko z bavlněných materiálů, snažte se zajistit klidné prostředí, zkrátka eliminujte rušivé vlivy, které by narušovaly usínání a spánek. Děti mají v průběhu vývoje několik vývojových spánkových krizí, kdy hůře spinkají, souvisejí s prudkým vývojem nervové soustavy, psychomotorickým vývojem, spánek může ovlivnit růst zoubků, teplota v místnosti ať už nízká nebo vysoká a spousta jiných faktorů. Zkuste syna pochovat, uklidnit a mějte s ním hodně trpělivosti. Přeji ať se jeho spaní brzy zlepší. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, v případě vaší dcerky se zřejmě jedná o kombinaci více faktorů. Dcera je zřejmě citlivější na stísněnost v oblečení, což je jistě ovlivněno citlivostí její ekzematické pokožky. Ohledně vhodných materiálů k oblékání doporučuji se poradit nejlépe u kožní lékařky, kde je dcera sledována. Určitě neuděláte chybu, když budete volit materiály prodyšné, oblečení z přírodních materiálů, volnější, aby nikde dceru neškrtilo, nedráždilo a odpovídající velikosti. Pokud bude oblečení vhodně zvolené, pak není důvod, proč by mělo dceři vadit. A zde se dostáváme zřejmě k už psychologické nadstavbě v jejím chování, které se projevuje jako rozmary dítěte a manipulativní chování (děti toto často dělají s jídlem). Kolem třetího roku se jednalo o normální projevy období vzdoru, které by kolem pátého roku věku měly již vymizet. Pravděpodobně jste k jejím rozmarům v oblékání byli příliš vstřícní, což je patrné i z toho, co popisujete, a dcera zjistila, že s vámi takto může manipulovat a ovládnout situaci. Dívenka tak získává vaši plnou pozornost a je vládcem dané situace, což se jí líbí. Je jí již pět let a své chování si částečně uvědomuje a také se jí dá spoustu věcí vysvětlit. Vyjděte z toho, že se vám podařilo jí vysvětlit důležitost nošení spodního prádla z hygienických důvodů a podobné důvody se dají najít i u ostatního oblečení. Umožněte dceři podíl na nákupu oblečení, pokud to půjde, ale pak je potřeba trvat na tom, aby vybrané a osvědčené oblečení dívka nosila. Přestaňte jejímu oblékání věnovat tolik pozornosti, prostě jí oblečení nachystejte, nebo ať si večer nachystá oblečení sama, tak jak to děláte, dejte jí klidně vybrat z vhodných kousků s ohledem na počasí a dcera ať se oblékne. Má pět let, tak to určitě zvládá sama. Až přijde oblečená, tak ji pochvalte, že se pěkně vypravila, ne že má na sobě oblečení, to je přeci normální. Mějte na paměti, že chování, kterému věnujeme pozornost u dítěte posilujeme. Pokud si večer oblečení nachystá, pak si jej také oblékne. Možná se po nějakou dobu neobejde bez projevů jejího odporu, ale pokud vytrváte, bude pro vás všechny do budoucna život snazší. Dejte také dceři možnost vyniknout v jiné žádoucí oblasti, oceňujte a pozornost věnujte chování, které vám dělá radost a které požadujete. Doporučila bych vám také konzultaci u dětského klinického psychologa k nastavení bližšího postupu a doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský klinický psycholog

Dobrý den, potíže vašeho synka souvisí téměř určitě s jeho pobytem v nemocnici. U synka došlo kromě vzniku strachu z lékařů, také k regresi jeho vývoje, což se zřejmě nejvíce odrazilo na vývoji řeči. Řeč je vývojově nejmladší dovedností, kterou si syn osvojil, proto byla nejvíce zasažena. Ve vašem případě je každá rada těžká, protože to chce opravdu jen čas, aby se syn s prožitou traumatizující zkušeností vyrovnal, zvládl ji, a opět se obnovila jeho důvěra i sebedůvěra. Potřebuje obnovit svoji základní životní jistotu, aby se jeho vývoj opět nastartoval a pokračoval. Nebojte se, pokud se nejednalo o operaci mozku, tak synek to, co předtím uměl, zcela jistě nezapomněl, jen je to teď „zablokované“ a neužívá to. Strach z lékařů v něm  zřejmě bude přetrvávat dlouho a možná v určité formě i po celý život. To je však věc, kterou neovlivníte a jeho operace byla nezbytná, takže rozhodně nepropadejte pocitům viny nebo sebeobviňování. Napřete teď síly do budoucnosti, co nejvíce se synovi věnujte, k pobytu v nemocnici se zbytečně nevracejte, jenom pokud by se syn sám na něco doptával, pak odpovězte. Zájem o knížky, příběhy a pohádky je v tomto věku u dětí veliký a určitě se u syna opět projeví, jenom musíte být trpělivá. Knížky mu nabízejte, povídejte si s ním, ale nenuťte ho, vhodné jsou různé rytmizované říkanky, písničky. Doba vyrovnávání se s prožitou traumatizující zkušeností je individuální, ale dětská psychika je  pružná a přizpůsobivá, což je naděje, že synek situaci brzy zvládne. Ohledně jeho projevů - pískání a houkání, by mohlo pomoci, že na tyto jeho signály přestanete reagovat a budete ho povzbuzovat, aby zkusil své potřeby vyjádřit jiným, přijatelnějším způsobem. Pokud na jeho houkání a pískání reagujete a vaši pozornost tak upoutá, tak v něm můžete nevědomky tento způsob komunikace upevňovat. Počítejte s tím, že budete muset být důsledná, vytrvalá a že se syn zřejmě nejdříve bude zlobit, když vás svými projevy nepřivolá a bude jejich intenzitu zvyšovat. Důležité je vydržet. Nástup do MŠ je pro dítě velká změna, hodně dětí s opožděným vývojem řeči se ve školce „rozmluvilo“ v touze domluvit se s ostatními dětmi. Vašemu synovi by to mohlo pomoci, po jeho nepříjemné zkušenosti bude ale nástup do školky zatěžující záležitostí, na kterou by mohl reagovat i negativně, proto se připravte i na možné potíže. Pokud by vývoj řeči i nadále zaostával, byla by na místě logopedická péče a také odborná psychologická péče u klinického psychologa nebo v Pedagogicko psychologické poradně. Mohla byste do poradny zajít i sama bez syna, zkusit se poradit s odborníkem, pokud se bojíte synovy reakce (pláče), také konzultace s logopedem je možná i bez dítěte.