Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

u takto nemocného miminka je potřeba vše konzultovat s ošetřujícím lékařem, určitě s paní doktorkou proberte projevy a reakce dcery na zvuk ponorného mixéru.  Je dobré, aby lékař zhodnotil, zda dcerku strach nějak neohrožuje a možná vám i doporučí nějaké vhodné řešení. Vzhledem k tomu, že pro výživu dcery je zásadní příprava potravy mixováním, je potřeba opravdu investovat do co nejvíce kvalitního a tichého mixovacího zařízení, zjistit si všechny možné varianty této přípravy stravy a všechny možné přístroje, které jsou na trhu dostupné. Jinak na miminko je potřeba mluvit, vysvětlovat mu, co a proč děláte, mixér jí ukázat, vhodné je přitom miminko mít na klíně nebo v náručí, aby se cítilo bezpečně a přístroj nejdříve ukázat vypnutý, říct, že se s ním dělá papání nebo jiný dětský název pro přípravu jídla. Tento název používat vždy stejný, aby se dcerce propojil se zvukem přípravy jídla. Po seznámení dítěte s vypnutým přístrojem můžete zkusit pustit na nejmenší rychlost a podle reakce dítěte buď po chvilce vypnout, nebo výkon zvýšit. Můžete dcerku také, pokud to její zdravotní stav dovoluje, umístit při přípravě jídla do zvýšené polohy (nějaké dětské sedačky, lehátka atd.) tak, aby na přípravu jídla viděla, vždy popisovat co děláte, mluvit na ni. I když miminko neumí mluvit, tak váš hlas a vaše sdělení vnímá a rozumí. Pokud by reakce byla stále silná, pak je možné se snažit připravovat jídlo v době spánku dítěte v jiné místnosti, podle vašich možností a dispozic bytu. Začala bych ale určitě hledáním řešení a poradou s ošetřujícím lékařem dítěte.

S pozdravem Mgr.  Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

ohledně vašeho problému s oblibou babiček bude pravděpodobně klíč v tom, co jste napsala na začátku. Totiž ta skutečnost, že u druhé babičky byl syn odmalička častěji, tudíž si k ní dříve vyvinul vztah, který je nyní silnější než vztah k vaší mamince. Prostě se projevuje to, že s ním vaše maminka vzhledem ke svému vytížení nemůže trávit tolik času, jak by třeba i chtěla. Nejedná se však o žádnou tragédii, jen počítejte s tím, že když s druhou babičkou bývá méně často, tak se bližší vztah prostě bude vytvářet déle. Nic jiného v tom nehledejte, neptejte se syna, jestli je nějaká z babiček zlá, nebo hodná, nedokáže vám na takovou otázku odpovědět. Prostě se asi s vaší maminkou aktuálně cítí méně bezpečně, protože ji jakoby méně zná. Vaše maminka ať si to nebere osobně a moudře říká, že z toho syn vyroste. Dovedu si představit, že druhá babička si tuto situaci užívá, protože se cítí být dítětem „vyvolená“. Pokud máte pocit, že synka ve vztahu k vaší mamince může nějak ovlivňovat, pak by bylo dobré si s ní o tom v klidu a bez přítomnosti syna promluvit. Vysvětlete jí, jak je pro vás vztah syna s vaší maminkou důležitý, že se nemusí bát, že by došlo k narušení jejich vzájemné vazby a můžete ji také naopak požádat o pomoc a podporu. Dejte synovi čas a netrapte se tím a uvidíte, že si cestu k vaší mamince také najde. Pokud by pochybnosti přetrvávaly a trápilo by vás to stále, tak můžete požádat o konzultaci u odborníka, nejlépe dětského klinického psychologa.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, doporučila bych vám s dcerkou konzultaci u dětského klinického psychologa, odborník vám může poskytnout dlouhodobější vedení a poradí jak postupovat při výchově. Popisujete celou kombinaci obtíží, které mohou mít na chování dcerky vliv. Každopádně její aktuální chování a pomočování mohou být signálem, kterým dcera sděluje, že potřebuje více pozornosti, případně, že současná situace je pro ni zátěžová. Před rokem, s narozením sourozence, došlo v jejím životě k velké změně. Zpočátku píšete, že se na péči o sourozence podílela a přijala tuto situaci dobře. Vzhledem k tomu, že miminko se opravdu rychle vyvíjí, tak nyní je předpokládám situace o hodně jiná, než před rokem. Po narození byla sestřička bezbranným, na péči odkázaným uzlíčkem, pro vaši dcerku něco jako panenka, o kterou je potřeba se postarat a která ji v podstatě v ničem nemůže "ohrozit" (rozuměj konkurovat). Nyní se druhá dcera pravděpodobně pokouší o první krůčky, slůvka, komunikuje, pohybuje se. Nejen, že vyžaduje hodně vaší pozornosti, ale také už se dokáže v některých ohledech starší sestře přiblížit, vyrovnat se jí. Píšete, že se snažíte věnovat oběma dcerám stejně. Doporučila bych vám pokusit se věci zorganizovat tak, aby bylo možné, že si občas se starší dcerkou vyrazíte samy, například do cukrárny, na nějaký dětský program, nebo na hřiště, nebo si s ní budete jenom tak hrát, není důležité, kam půjdete, ale výhradní čas a pozornost, kterou budete věnovat jen jí. Chování vaší dcerky dále může být ovlivněno i vývojovým obdobím vzdoru, které se obvykle objevuje kolem tří let věku dítěte. Pro toto období jsou typické projevy vzteku, prosazování i agresivity a lze o něm najít mnoho informací na internetu i v literatuře, proto nebudu více popisovat. https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete V každém případě může narození sourozence na počátku tohoto období jeho trvání prodlužovat, zejména pokud není adekvátně zvládnuto.

Ohledně chování chlapce od sousedů sice může být pro dceru krátkodobě vzorem a může některé chování, které vidí chtít vyzkoušet, pokud ji však dlouhodobě vedete výchovně jinak a vaše reakce budou jasné a konzistentní a jí se toto chování nevyplatí, pak jej přestane používat. Důležité je, aby vždy dostala zpětnou vazbu, co není přijatelné, co a proč se vám nelíbí a současně je potřeba jí vysvětlit, jaké chování po ní požadujete a toto chování podpořit a ocenit. Dobré je stanovit si pravidla chování, která chcete, aby dodržovala a na nich pak trvat, může k nim patřit třeba netolerance násilí. Pozor, také vy byste neměli v kontaktu s dcerkou používat fyzické tresty, děti si z chování dospělých berou příklad a je pro ně určující mnohonásobně více než vzor kamarádů. Za výchovu chlapce od sousedů zodpovídají jeho rodiče, nikdy nevíte, co může být důvodem jeho chování, proto se soustřeďte na vaše dcerky. Je potřeba ujasnit si, co od výchovy svých dětí očekáváte vy. Více prosím řešte u dětského klinického psychologa, přeji brzké zklidnění situace.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

u takto nemocného miminka je potřeba vše konzultovat s ošetřujícím lékařem, určitě s paní doktorkou proberte projevy a reakce dcery na zvuk ponorného mixéru.  Je dobré, aby lékař zhodnotil, zda dcerku strach nějak neohrožuje a možná vám i doporučí nějaké vhodné řešení. Vzhledem k tomu, že pro výživu dcery je zásadní příprava potravy mixováním, je potřeba opravdu investovat do co nejvíce kvalitního a tichého mixovacího zařízení, zjistit si všechny možné varianty této přípravy stravy a všechny možné přístroje, které jsou na trhu dostupné. Jinak na miminko je potřeba mluvit, vysvětlovat mu, co a proč děláte, mixér jí ukázat, vhodné je přitom miminko mít na klíně nebo v náručí, aby se cítilo bezpečně a přístroj nejdříve ukázat vypnutý, říct, že se s ním dělá papání nebo jiný dětský název pro přípravu jídla. Tento název používat vždy stejný, aby se dcerce propojil se zvukem přípravy jídla. Po seznámení dítěte s vypnutým přístrojem můžete zkusit pustit na nejmenší rychlost a podle reakce dítěte buď po chvilce vypnout, nebo výkon zvýšit. Můžete dcerku také, pokud to její zdravotní stav dovoluje, umístit při přípravě jídla do zvýšené polohy (nějaké dětské sedačky, lehátka atd.) tak, aby na přípravu jídla viděla, vždy popisovat co děláte, mluvit na ni. I když miminko neumí mluvit, tak váš hlas a vaše sdělení vnímá a rozumí. Pokud by reakce byla stále silná, pak je možné se snažit připravovat jídlo v době spánku dítěte v jiné místnosti, podle vašich možností a dispozic bytu. Začala bych ale určitě hledáním řešení a poradou s ošetřujícím lékařem dítěte.

S pozdravem Mgr.  Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

na váš dotaz nelze dát jednoduchou ani jednoznačnou odpověď.  Současné potíže dcery mohou být způsobeny mnoha faktory. Pravděpodobným spouštěčem jejího chování, které se projevuje jako separační úzkost, mohla být nějaká zátěžová situace, kterou dcera zažila. Tato situace mohla, nebo ani nemusela souviset s veřejným vystupováním nebo s mimoškolní akcí, jen se její úzkost takto projevuje. Můžete se zkusit zamyslet, jestli se něco nezměnilo v rodinném prostředí, co by dcera mohla vnímat nějak citlivě. Sourozenec třeba potřeboval pro nemoc více vaší pozornosti, naučil se nějakou novou dovednost, pro kterou byl obdivován, byl u vás někdo na návštěvě, dcerka u někoho byla, napětí v rodině apod. Takových situací mohla být celá řada. Mohlo se také stát, že se dcera ve skupině více lidí ztratila, nebo si to na chvíli myslela a rozhodilo ji to, nebo na ni někdo cizí neočekávaně promluvil, nebo jen může být z nějakého důvodu přetížená a na mimoškolní akce už nemá dostatek kapacity. Podle jejího věku předpokládám, že je v první třídě. První třída sama o sobě je velice pro dítě náročná a zátěžová, a to nemluvím jen o výuce, ale také sociálně. Na konci školního roku už bývají děti hodně unavené, a to i když do školy chodí rády a škola je baví.

Poskytněte dceři i nadále bezpečné a láskyplné prostředí, hodně si s ní povídejte, její obavy nebagatelizujte, poskytněte jí podporu. Je možné, že vám časem sama poví, co se přihodilo. Do výpovědi ji ale nenuťte, nevyslýchejte ji, jen jí dejte příležitost se vám svěřit spontánně. Do hromadných akcí ji nenuťte a počkejte, až sama projeví zájem. Pro jistotu a z důvodu dcerou uváděného strachu z cizích lidí bych vám doporučila obtíže zkonzultovat u dětského klinického psychologa, nebo v poradenském zařízení.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

narození dalšího dítěte je vždy pro celou rodinu velká změna. Starší dítě může narození mladšího sourozence vnímat jako ohrožení své dosavadní role a pozice v rodině. Dalo by se říci, že čím více pozornosti mu bylo věnováno, o to více si uvědomuje, že se najednou musí o rodičovskou pozornost dělit. Změní se také klima v rodině, najednou není ten jediný, kolem kterého se všechno točí, návštěvy se chodí dívat na miminko, a ne pouze za starším dítětem. Navíc předpokládám, že maminka byla pravděpodobně po nějakou dobu pryč – v porodnici, než se miminko narodilo. Takže i když máte pocit, že se starší dceři věnujete stále hodně a nic podstatného se pro ni nezměnilo, tak pro ni se může jednat o změnu velikou. A to máte štěstí, že vaše druhé dítě je zřejmě velice hodné, když máte stále dost příležitostí se starší holčičce věnovat. Dcerka si už navíc zřejmě začíná uvědomovat, že ten malý "vetřeleček" nikam neodejde a zůstane v rodině už napořád. Tyto skutečnosti jsou pro ni zdrojem napětí a nejistoty a reaguje na ně separační úzkostí. Přistupujte k dceři citlivě k jejím pocitů a strachu, neodhánějte ji od sebe, poskytněte jí svoji přítomnost, jak jen to bude možné. Nechte pootevřené dveře na záchod, do sprchy, ať vás dcera vidí a je klidná. Nenuťte a nepřemlouvejte ji do aktivit bez vás, i když víte, že je má ráda. Zkuste naopak poslat někoho – babičku, tatínka na procházku jen s miminkem a udělejte si s dcerou holčičí čas jen pro sebe. Dcera potřebuje vaši výlučnou pozornost, můžete ji někdy vzít i někam ven na její oblíbené aktivity, když třeba miminko spí a má vám je kdo pohlídat. Pomoci by mohlo také zapojení dcery do péče o miminko, může například podat plenku, hračku, asistovat při přebalování, koupání, zazpívat bratříčkovi písničku. Je potřeba ocenit, jak už je velká, kolik toho již umí, jak se o bratříčka dokáže postarat. Posílit v ní pocit, že je velká sestra, která má kompetence pomoci při péči o sourozence. Pokud se vám zdaří reagovat na dceřiny potřeby citlivě, pak separační úzkost odezní tak rychle, jak přišla a z dcery bude zase ta veselá a aktivitami hýřící holčička. Trpělivý ať je také tatínek, ať svoji přítomnost a aktivity nabízí, ale nepřesvědčuje, nevnucuje, u dcery by to způsobilo úzkost. Však jeho čas zase zanedlouho přijde a dcera nebo i obě děti si budou jeho pozornosti užívat a je možné, že si potom dcera zase na vás ani nevzpomene. Přeji vám hodně trpělivosti a ať se s vámi (nebo spíše s dcerkou) separační úzkost rychle rozloučí. Pokud by potíže i přes zavedená opatření přetrvávaly delší dobu např. několik měsíců, pak by bylo na místě vyhledat odbornou radu u dětského klinického psychologa.

S pozdravem

Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog