Dobrý den,syn 2,5 roku je závislý na lahvičce s dudlíkem, z které pije vodu přes den a jednou za noc. Již nepije mléko cca půl roku, dudlík též vůbec nemá. Ve 2 letech "ho dal" rybičkám a už se po něm nikdy neshaněl(měl ho pouze na usínání). Už od jeho 6 měsíců jsem nabízela placatou savičku, když pil vodu a postupem času stále dokola a vždy odmítal. Cca od 1 roku jsem zkoušela brčko, též bez úspěchu, jen aby ho vzal do pusinky byl boj, teď už s ním dělá do sklenky bubliny, ale nenapije se. To samé pití z hrnečku odmítá. Bojím se, že ho traumatizuji, když jsem mu jeho lahvičku s dudlíkem vzala ze dne na den... Sám ji bez breku vyhodil do koše, ale poté jí vyndal a po 2 denním pláči jsem to vzdala a nechala mu ji. Nechci do něj tekutiny nutit "násilím"...jinak by se ani z niceho jiného nenapil. Prosím o radu, zda tuto "zavislost" na dudlikove flasticce řešit takto radikálně ze dne na den a nebo mu jí ještě ponechat až na to přijde sám. Děkuji

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu.Syn (7 měsíců) se v noci budí každou hodinu. Zvykl si, že ho při usínání popovážím v postýlce a tento "rituál" vyžaduje vždy, když se během noci probudí. Jinak nedokáže sám usnout a brečí. Je kojený a mléko vyžaduje i v noci po 2-3 hodinách. Zkoušela jsem mu na noc dát kaši nebo zeleninový vývar. I přesto byl potom za hodinu vzhůru.Problém tedy nevidím v hladu, ale spíše v tom, že nedokáže sám usnout.Poradila byste mi, jak ho to odnaučit? Existuje nějaká jiná než "vyplakávací" metoda?Velice děkuji za případnou radu.

Dobrý den, chtěla bych požádat o radu ohledně změny křestního jména naší téměř jedenáctiměsíční dcery. Dceři jsme s manželem dali jméno Elena, ale bylo to až na poslední chvíli po dlouhém rozhodování. Při výběru jména jsme zvažovali spoustu faktorů: aby jméno bylo relativně krátké (příjmení má v ženské podobě 10 písmen), aby se vysloveně netlouklo s naším českým příjmením (obsahuje háčky), aby nebylo blízko u narozenin, aby šlo dobře zdrobňovat případně zkracovat apod. Pak samozřejmě hrály roli osobní sympatie či antipatie k tomu či onomu jménu. Výsledkem bylo, že jsme se na žádném jménu nemohli s manželem shodnout, a proto jsem až na poslední chvíli ustoupila manželovi, souhlasila se jménem Elena a doufala, že „si to sedne“. Bohužel si to nesedlo, jméno se mi stále nelíbí, i když jsem si na něj už poměrně zvykla. Navíc se ale po narození dcery ukázalo, že oproti našim původním předpokladům je jméno Elena poměrně „problematické“. Přestože je tato podoba v českém kalendáři, není jméno příliš rozšířené a proto se dost často plete se „zavedenými“ jmény Alena nebo Helena případně také Eliška (ani jedno se nám ale bohužel s manželem nelíbí), nebo ještě častěji je zaměňováno s novými, dnes oblíbenými, obdobami tohoto jména Elen/Ellen či Ela/Ella, a také jsme se už několikrát setkali s patvarem Ellena. Přestože se jméno manželovi stále líbí, uznává, že není zcela ideální, a nabízí mi dceři jméno změnit (širší rodina je však striktně proti). Já bojuji se dvěma protichůdnými pocity: na jedné straně bych dceři ráda jméno změnila, aby jí v budoucnosti nekomplikovalo život (už takhle máme příjmení, které lidé často zaměňují za jiné), na druhé straně se bojím, že po změně jména (chtěla bych nějaké „obyčejnější“, častější a snadno srozumitelné) by se dceři v pozdějším věku mohlo jméno Elena líbit víc a vyčítala by nám, že jsme jí ho změnili. Zvažuji také, jaký zmatek by dceři mohla změna jména způsobit už teď. Mohla byste mi, prosím, poradit, zda jméno měnit či nikoliv? Děkuji.