banner

Vývoj dítěte - poradna

Celkem 374 zodpovězených dotazů

Pro tuto akci se musíte přihlásit

Zodpovězené dotazy

Dobrý den,syn 2,5 roku je závislý na lahvičce s dudlíkem, z které pije vodu přes den a jednou za noc. Již nepije mléko cca půl roku, dudlík též vůbec nemá. Ve 2 letech "ho dal" rybičkám a už se po něm nikdy neshaněl(měl ho pouze na usínání). Už od jeho 6 měsíců jsem nabízela placatou savičku, když pil vodu a postupem času stále dokola a vždy odmítal. Cca od 1 roku jsem zkoušela brčko, též bez úspěchu, jen aby ho vzal do pusinky byl boj, teď už s ním dělá do sklenky bubliny, ale nenapije se. To samé pití z hrnečku odmítá. Bojím se, že ho traumatizuji, když jsem mu jeho lahvičku s dudlíkem vzala ze dne na den... Sám ji bez breku vyhodil do koše, ale poté jí vyndal a po 2 denním pláči jsem to vzdala a nechala mu ji. Nechci do něj tekutiny nutit "násilím"...jinak by se ani z niceho jiného nenapil. Prosím o radu, zda tuto "zavislost" na dudlikove flasticce řešit takto radikálně ze dne na den a nebo mu jí ještě ponechat až na to přijde sám. Děkuji

Dobrý den, synkovi lahvičku ponechejte tak dlouho, jak ji bude potřebovat. Není vůbec potřeba způsobovat mu psychické trauma násilným odebráním oblíbené lahvičky. Důležité je, aby se napil a z čeho to není podstatné. Jiné nádoby na pití mu nabízejte, ale nenuťte ho. Uvidíte, že až bude sám připraven, tak přejde od lahvičky s dudlíkem třeba na hrneček. Prostě dudlík na lahvičce neměňte a až bude zcela rozkousaný či zničený, tak můžete synovi zkusit vysvětlit, že potřeba změna . Můžete pití z něčeho jiného učinit atraktivnějším nějakým ochuceným nápojem (občasným zařazením sladkého nápoje se dítěti nic nestane). Mohlo by to syna motivovat třeba k pití slámkou nebo že sosáčku, kterými jsou láhve s dětskými nápoji vybaveny. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den paní doktorko, spíš než odpověď na dotazy se potřebuji "vypovídat".Mám doma 3 týdenního chlapečka, s manželem jsme ho moc chtěli, ale od začátku je to semnou divné. Porod byl za trest, kontrakce 24h a nakonec pro nepostupující porod a špatné ozvy zakončen císařským řezem. Malého jsem dostala až 3 den, žloutenka, nešlo kojení, týden po propuštění jsme skončili na umělém mléce. Od začátku jsem si nepřipadala jako máma, malého jsem vnimala jen jako povinnost. Do teď necítím tu nekonečnou lásku co jsem myslela, že budu cítit až ho poprvé uvidím. První týden byl očistec, furt jsem brečela a říkala si jestli to celé nebyla chyba. Připadám si jako naprosto neschopná matka, když malý brečí a já ho neumím utěšit. Teď už je to trochu lepší, ale stejně když delší dobu brečí a nedaří se ho utišit, tak mi to leze na mozek. Pak už brečím taky, jsem zoufalá a říkám si co s ním mám dělat aby byl konečně klid,.co dělám špatně, že je tak nešťastný. Neublížila bych mu, to bych sama sobě nedovolila, ale je to pro mě opravdu psychicky vysilující. Manžel pomáhá, zapojuje se a chce pomoc. Na druhou stranu musí chodit do práce a trochu se vyspat takže noční péče nakonec stejně zůstane na mě, protože vím, že ho musím nechat spát. Přes den neusnu, takže noc moc nedospím. Všichni kolem malého milují, vidím manžela jak na něj kouká a i když je to už lepší, tak si furt vyčítám, že ho nemiluju tak, jak bych jako.matka měla a mám pocit, že jsem totálně selhala. Myslela jsem, že jsem na péči o dítě připravená, ale evidentně to byl omyl.

Dobrý den, vzhledem tomu, že jsem dětský psycholog se specializací na dotazy ohledně vývoje a potíží dětí, nemohu na váš dotaz kvalifikovaně odpovědět. Vaše potíže by však mohly souviset s přehnaným a idealizovaným očekáváním spojeným s narozením dítěte. Ve vašich snech a představách jste nepočítala s možnými komplikacemi, které mohou nastat a které také nastaly a začalo to již porodem a pak následnou péčí o dítě včetně kojení, která je nejen psychicky, ale také fyzicky náročná a vysilující. Žena - matka má přitom po porodu sama co dělat se sebou a se svým vlastním tělem. Určité pocity zklamání, obavy ze svého selhání i depresívní stavy mohou být a jsou v tomto citlivém poporodním období normální a pociťuje je prakticky každá žena a nemusí vůbec znamenat, že na péči o dítě není ještě zralá a připravená. Ne nadarmo se hovoří o období šestinedělí, které je takovou ochrannou lhůtou pro dítě i jeho matku. Přesto bych vám raději doporučila konzultaci u odborného lékaře - psychiatra, se kterým budete moci své potíže probrat a vyloučit či předejít rozvoji nějakých závažnějších poporodních psychických potíží. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #porod #vývoj

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli musí být dítě hyperaktivní od narození nebo se může stát hyperaktivní až v určitém věku? Dcera (téměř tři roky) byla od malička velmi hodné dítě, nebyla "mouchy sežerte si mě", byla zvídavé a bystré dítě, ale byla klidná, pěkně spinkala, nebyla vůbec ubrečená. Naprosto pohodové dítě. V létě, asi měsíc před narozením našeho syna (to jí bylo dva a půl roku), se to změnilo. Začala být velmi živá, chvilku neposedí, běhá z místa na místo, pořád někam leze, brebentí nebo nahlas zpívá a než usne, dlouho si v pokojíčku hraje. Říkali jsme si, že se snaží asi na sebe upozornit, protože žárlí na brášku. Malej na začátku špatně pil a já většinu času trávila kojením, odstříkáváním a dokrmováním. Ale teď už pěkně papá a hodně spí, tak mám na dceru času dost, snažím se jí hodně věnovat. Říkám jí neustále, jak ji mám ráda a zapojuji ji do péče o syna, ale vůbec se to nelepší. Už to trvá asi 5 měsíců. Myslíte, že může být hyperaktivní nebo jen je to tím narozením sourozence? Jak s ní tedy pracovat? Děkuji. Veronika

Dobrý den, i když se hyperaktivita jako taková nedá ještě u novorozence, nebo velmi malého dítěte diagnostikovat, tak její znaky většinou bývají patrné v chování a projevech dítěte většinou již v tomto útlém věku. Hyperaktivní miminka bývají často dráždivější, plačtivější, mají problém se zklidněním, se spánkem, také vývoj dítěte často neprobíhá zcela plynule, objevuje se například přeskočení některých přirozených vývojových fází, v chování a vývoji dítěte jsou patrné výkyvy. Pokud byla vaše dcera hodné a pohodové miminko a batole, které dobře jedlo a spalo, pak není příliš pravděpodobné, že by se u ní náhle "objevila" či vznikla hyperaktivita. Změna v jejím chování pravděpodobně souvisí s jejím vývojovým obdobím, s příchodem období vzdoru, kdy se dítě snaží prosadit svoji rodící se osobnost a upozorňuje na sebe. Takové chování je v tomto období naprosto přirozené a normální, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu (i když pro rodiče je toto období často náročné). Příchod sourozence zastihl Vaši dcerku právě v tomto období a protože narození dalšího dítěte přináší významnou změnu v zaběhnutém rytmu celé rodiny i staršího dítěte, je reakce na příchod sourozence také zcela přirozená a projevy období vzdoru se příchodem sourozence mohly ještě prohloubit, může se projevovat i žárlivost. Přistupujte tedy k dceři klidně, laskavě, pokračujte v jejím zapojování do péče o sourozence, vysvětlujte jí, proč se s miminkem některé činnosti dělají, povídejte si s ní. Všechny společné činnosti by se však neměly točit kolem péče o mladšího sourozence, věnujte se dcerce také samostatně, vhodné je trávit čas společnou hrou, zaměstnejte ji, aby vybila přebytečnou energii, malé děti rády pomáhají při běžných denních činnostech v domácnosti, mají rády pohybové a rozvíjející aktivity, zvážit můžete i nějaký vhodný kroužek a také mateřskou školku, pokud tam dcera ještě nechodí. Dbejte také na to, že si vyhradíte čas pouze na dceru a někam s ní třeba půjdete (návštěva dětského představení, zoo, společné chození například do cvičení pro matky s dětmi apod.). Do hlídání mladšího sourozence v těchto chvílích zapojte tatínka, nebo někoho dalšího z rodiny. Společně strávené chvíle, kdy Vás má dcera výhradně pro sebe a nemusí se o Vaši péči a pozornost dělit se sourozencem jsou pro ni velmi důležité, obdobně se alespoň někdy samostatně věnujte také mladšímu dítěti. Vývojové období vzdoru odezní samo, tak jak přišlo, důležité je, jak je přečkáte a zvládnete, ve výchově je potřeba hodně trpělivosti, lásky i důslednosti. S pozdravem

Rychlá navigace

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

17 %
8 hlasů

77 %
37 hlasů

6 %
3 hlasy

Celkem hlasovalo 48 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 759 Kč
Set 5 dětských knížek 0–8 let