Dobrý den,syn 2,5 roku je závislý na lahvičce s dudlíkem, z které pije vodu přes den a jednou za noc. Již nepije mléko cca půl roku, dudlík též vůbec nemá. Ve 2 letech "ho dal" rybičkám a už se po něm nikdy neshaněl(měl ho pouze na usínání). Už od jeho 6 měsíců jsem nabízela placatou savičku, když pil vodu a postupem času stále dokola a vždy odmítal. Cca od 1 roku jsem zkoušela brčko, též bez úspěchu, jen aby ho vzal do pusinky byl boj, teď už s ním dělá do sklenky bubliny, ale nenapije se. To samé pití z hrnečku odmítá. Bojím se, že ho traumatizuji, když jsem mu jeho lahvičku s dudlíkem vzala ze dne na den... Sám ji bez breku vyhodil do koše, ale poté jí vyndal a po 2 denním pláči jsem to vzdala a nechala mu ji. Nechci do něj tekutiny nutit "násilím"...jinak by se ani z niceho jiného nenapil. Prosím o radu, zda tuto "zavislost" na dudlikove flasticce řešit takto radikálně ze dne na den a nebo mu jí ještě ponechat až na to přijde sám. Děkuji

Dobry den, mam 5letou dceru, ktera zacina mit velke problemy s oblekanim. Ne, ze by se nechtela oblekat nebo oblekat sama, to vubec ne. Ale postupne, vlastne posledni dobou velmi rychle, se omezuje obleceni, ktere ji `nevadi`, neskrabe, netaha, je ve spravne velikosti, delce atd. Co si pamatuji, tak jeste pred nastupem do skolky (pred 3. rokem) byl problem obleknout bundu pres mikinu. Byly obcas boje, premlouvani, vymena bundy, upravovani rukavu pod bundou ... ale to bylo vsechno. Jaro, leto, podzim vetsinou probehlo bez problemu, v zime opet nastoupil problem s vrstvenim obleceni ... Od letosni zimy se ale vsechno zhorsilo. Obleceni, ktere drive nosila bez problemu, ji najednou vadi. Napriklad jsem koupila 5 ks legin - stejna velikost, jen jina barva. Na zacatku nosila vsechny, na nic si nestezovala. Postupne vyradila 3 ks, ktere ji pry vadi. Ted uz nemuze oblect zadne z nich. Zakladem jsou kalhotky, ktere si porad upravuje. Mame ruzne druhy, velikosti, materialy, aby si mohla vybrat, ktere ji budou sedet. Dokonce 14 dni chodila bez kalhotek, to jsem ji ale nakonec dokazala vysvetlit, ze z hygienickych duvodu neni dobre. Vybrala si asi 5 ks kalhotek, ktere nosit muze a ty porad tocila ... ted ani tyhle kalhotky uz nemuze oblect. Ma urcita pravidla na mikiny, ktere nemohou mit zuzene konce rukavu. Rozciluji ji ponozky, ktere se shrnuji, boty, ktere nejsou dost utazene. Pry si nemuze oblect mikinu pres tricko s kratkym rukavem, protoze by se ten rukav shrnul.Do skolky si obleceni vybira vecer sama, ale rano si to dane obleceni uz nemuze oblect. Takze jsme skoncili u jednech sirsich kalhot do skolky a 2 kalhot na ven. V zime jsem se ji ptala, jestli ma problem s oblekanim ve skolce (od ucitelek jsem slysela, ze problem neni). Rekla mi, ze kdyz se vsechny deti oblekaji, tak je tam takovy ruch, ze si ani nevzpomene, ze by ji neco vadilo.Kdyz byla zima, tak jsme ji take nekdy proste prinutili, aby se poradne oblekla, aby ji nebyla zima. Byla scena, krik, plac, ale po nejake dobe behani venku sama priznala, ze ji vlastne nic nevadi...To obleceni, ktere si rano obleknout `nemuze`, tak odpoledne uz ano (i kdyz taky ne vzdy).Priznavam, ze uz jsem z toho zoufala a ona taky. Vidim, ze ji to mrzi, omlouva se. Snazime se, aby pri oblekani myslela na neco jineho, ale uz se z toho stal zacarovany kruh.Dcera nema nikde zadnou vyrazku, nikde se neskrabe. V zime ma obcas nejaky ten suchy flicek, protoze je trochu ekzematik. Je obecne citlive povahy, ale jinak velice sikovna, spolecenska, aktivni, rada chodi do skolky, rada zkousi jakekoliv nove aktivity ...Budu rada za jakoukoliv radu.Dekuji

Dobrý den, chtěla bych požádat o radu ohledně změny křestního jména naší téměř jedenáctiměsíční dcery. Dceři jsme s manželem dali jméno Elena, ale bylo to až na poslední chvíli po dlouhém rozhodování. Při výběru jména jsme zvažovali spoustu faktorů: aby jméno bylo relativně krátké (příjmení má v ženské podobě 10 písmen), aby se vysloveně netlouklo s naším českým příjmením (obsahuje háčky), aby nebylo blízko u narozenin, aby šlo dobře zdrobňovat případně zkracovat apod. Pak samozřejmě hrály roli osobní sympatie či antipatie k tomu či onomu jménu. Výsledkem bylo, že jsme se na žádném jménu nemohli s manželem shodnout, a proto jsem až na poslední chvíli ustoupila manželovi, souhlasila se jménem Elena a doufala, že „si to sedne“. Bohužel si to nesedlo, jméno se mi stále nelíbí, i když jsem si na něj už poměrně zvykla. Navíc se ale po narození dcery ukázalo, že oproti našim původním předpokladům je jméno Elena poměrně „problematické“. Přestože je tato podoba v českém kalendáři, není jméno příliš rozšířené a proto se dost často plete se „zavedenými“ jmény Alena nebo Helena případně také Eliška (ani jedno se nám ale bohužel s manželem nelíbí), nebo ještě častěji je zaměňováno s novými, dnes oblíbenými, obdobami tohoto jména Elen/Ellen či Ela/Ella, a také jsme se už několikrát setkali s patvarem Ellena. Přestože se jméno manželovi stále líbí, uznává, že není zcela ideální, a nabízí mi dceři jméno změnit (širší rodina je však striktně proti). Já bojuji se dvěma protichůdnými pocity: na jedné straně bych dceři ráda jméno změnila, aby jí v budoucnosti nekomplikovalo život (už takhle máme příjmení, které lidé často zaměňují za jiné), na druhé straně se bojím, že po změně jména (chtěla bych nějaké „obyčejnější“, častější a snadno srozumitelné) by se dceři v pozdějším věku mohlo jméno Elena líbit víc a vyčítala by nám, že jsme jí ho změnili. Zvažuji také, jaký zmatek by dceři mohla změna jména způsobit už teď. Mohla byste mi, prosím, poradit, zda jméno měnit či nikoliv? Děkuji.