Dobrý den, u dítěte v tomto věku dochází k prudkému rozvoji představivosti a fantazie, jeho myšlení obsahuje magické prvky. Děti často nerozlišují, co je skutečné a co je výplodem jejich fantazie (např. uvěří tomu, co si samy vymyslely). Fantazie dětem pomáhá zpracovávat situace z reálného světa, často jí doplňují nějaké pro ně znepokojivé skutečnosti, mezery ve vědomostech, informacích. Chování vašeho syna nemusí znamenat nic patologického, pouze pro něj tyto hračky najednou zřejmě v jeho fantazii začaly znamenat nějakou hrozbu a dostal z nich strach. Můžete si s chlapcem  bez zlehčování či vyvracení jeho strachu o hračkách promluvit, třeba vám poví, proč se jich bojí. Jeho vysvětlení přijměte a může vám posloužit jako vodítko ke zpracování strachu konstruktivní formou. Můžete se jej také zeptat, co by mu pomohlo k zahnání strachu.

Dobrý večer, Markéto,

píšete, že Vašeho chlapečka vylekal všetečný nos princezny Bosany a od té doby na něj vzpomíná a také má obavy z usnutí. Je pravda,že  takto malé děti nemají  ještě rozvinutou schopnost rozlišovat fantazii a realitu, častěji se tedy stává, že se nějaký ten zážitek třeba z pohádky, může promítnout do nočních strachů.

Malé dítě jde proto těžko přesvědčit o tom, že něco není "doopravdy", ale jenom "jako". Spíš bych zkusila situaci odlehčit, pokud by o tomto zážitku měl sny ještě potřeba mluvit, ukázala bych mu třeba vysavač, kterého není třeba se bát, s tím, že Bosanin nos byl podobný, byl zvědavý, všude se chtěl podívat, všude "čmuchal", ale byl hodný, nikomu neublížil...Že podobný nos mají sloni, tím si podávají jídlo...Udělejte si z toho legraci. A nakonec - nos přece zmizel, když princezna snědla hruštičku...:-) 

Samozřejmě to neznamená, že syn nalezne v Bosanině nosu zalíbení, možná bude mít obavy dále, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a nepříjemné vzpomínky překryje něco příjemnějšího. 

Nevím, zda večer vyprávíte synovi pohádky, pokud ne, tak moc doporučuji. Mám dobrou zkušenost hlavně s těmi, co si rodiče sami vymýšlí, to se pak do nich dá krásně zakomponovat podle potřeby ledacos, co se týká dítěte samotného, třeba jeho zážitky, co prožilo pěkného, připravit ho na to, co ho čeká (třeba návštěva mateřské školky, paní doktorky), popovídat o tom, proč si uklízet hračky/ oblékat se/chodit na nočník...:-D nebo případně se dá povykládat pohádka i o tom, že se někdo něčeho bojí (samozřejmě s dobrým koncem)..

Zkuste večerní rituál nějak zpříjemnit, nezmiňujte přes synem spánek, ale spíše zdůrazněte, že se spolu třeba podíváte na hvězdy, které ho v noci hlídají, aby se mu dobře spalo a pak si řeknete pěknou pohádku. Můžete mu rozsvítit nějaké malé světýlko nebo dát nějakou hračku, která bude spát s ním a bude na něj dávat pozor.

Přeji synovi klidné spaní a hezké sny.

Míša

Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod. 

Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, i když se hyperaktivita jako taková nedá ještě u novorozence, nebo velmi malého dítěte diagnostikovat, tak její znaky většinou bývají patrné v chování a projevech dítěte většinou již v tomto útlém věku. Hyperaktivní miminka bývají často dráždivější, plačtivější, mají problém se zklidněním, se spánkem, také vývoj dítěte často neprobíhá zcela plynule, objevuje se například přeskočení některých přirozených vývojových fází, v chování a vývoji dítěte jsou patrné výkyvy. Pokud byla vaše dcera hodné a pohodové miminko a batole, které dobře jedlo a spalo, pak není příliš pravděpodobné, že by se u ní náhle "objevila" či vznikla hyperaktivita. Změna v jejím chování pravděpodobně souvisí s jejím vývojovým obdobím, s příchodem období vzdoru, kdy se dítě snaží prosadit svoji rodící se osobnost a upozorňuje na sebe. Takové chování je v tomto období naprosto přirozené a normální, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu (i když pro rodiče je toto období často náročné). Příchod sourozence zastihl Vaši dcerku právě v tomto období a protože narození dalšího dítěte přináší významnou změnu v zaběhnutém rytmu celé rodiny i staršího dítěte, je reakce na příchod sourozence také zcela přirozená a projevy období vzdoru se příchodem sourozence mohly ještě prohloubit, může se projevovat i žárlivost. Přistupujte tedy k dceři klidně, laskavě, pokračujte v jejím zapojování do péče o sourozence, vysvětlujte jí, proč se s miminkem některé činnosti dělají, povídejte si s ní. Všechny společné činnosti by se však neměly točit kolem péče o mladšího sourozence, věnujte se dcerce také samostatně, vhodné je trávit čas společnou hrou, zaměstnejte ji, aby vybila přebytečnou energii, malé děti rády pomáhají při běžných denních činnostech v domácnosti, mají rády pohybové a rozvíjející aktivity, zvážit můžete i nějaký vhodný kroužek a také mateřskou školku, pokud tam dcera ještě nechodí. Dbejte také na to, že si vyhradíte čas pouze na dceru a někam s ní třeba půjdete (návštěva dětského představení, zoo, společné chození například do cvičení pro matky s dětmi apod.). Do hlídání mladšího sourozence v těchto chvílích zapojte tatínka, nebo někoho dalšího z rodiny. Společně strávené chvíle, kdy Vás má dcera výhradně pro sebe a nemusí se o Vaši péči a pozornost dělit se sourozencem jsou pro ni velmi důležité, obdobně se alespoň někdy samostatně věnujte také mladšímu dítěti. Vývojové období vzdoru odezní samo, tak jak přišlo, důležité je, jak je přečkáte a zvládnete, ve výchově je potřeba hodně trpělivosti, lásky i důslednosti. S pozdravem