Jak nadělovat dětem dárky?

Začátkem prosince jsme připravovali pro MF DNES odpovědi na rodiči často kladené otázky.

Kdo odpovídal?

• psycholožka Mgr. Hana Trtílková (HT)
• matka zabývající se komplexně dětskou problematikou MUDr. Jana Martincová (JM)

1.Jaké dárky dětem vybrat?

• pouze ty, o které si napsaly Ježíškovi
• dárky, které rodiče pokládají za užitečné
• praktické věci, které dítě potřebuje (oblečení, obuv)?

HT: Menší děti většinou nepíší dopis Ježíškovi samy, rodiče jim pomáhají, kreslí nebo píší dopis společně. Je to vždy dobrá příležitost jak rozumně, adekvátně věku, s dítětem mluvit o jeho přáních, o jejich splnitelnosti, co do dopisu napsat a co nechat na Ježíškovi, vysvětlit, že totiž někdy méně je více. Mluvit ale také o tom, co je na Vánocích to důležité – dělat si navzájem radost, setkávat se s přáteli, příbuznými, těšit se na překvapení,… Lze tak nenásilně formovat základ jejich budoucího hodnotového žebříčku.

A že najdou pod stromečkem nějaké to oblečení ? V určitém věku to naopak mohou vítat a u menších dětí vždy hraje roli jak dárek např. uvede rodič – např. “Jak to ten Ježíšek mohl vědět, že zrovna takové rukavice právě potřebuješ??? “To je ale krásné tričko, to ti bude slušet!!!” apod. Nějaký ten praktičtější dárek pod stromečkem tedy určitě není na škodu. Vždy je ale důležité, aby dítě našlo i něco jiného, třeba i méně praktického, z čeho bude mít opravdu radost a potěšení. Myslet tedy vždy na to, aby byly dárky různorodé.

JM: To je poměrně obšírný dotaz. Tak jako se v případě zdraví snažím o prevenci, nechávám děti očkovat, aby u nich nemoc vůbec nepropukla, tak i v tomto případě předcházím možným zklamáním, problémům, které by mně seznam Ježíškovi mohl přinést.
Takže:

• Hodně záleží na výchovném působení rodičů v průběhu celého roku. Pokud se sami rodiče stále honí za něčím materiálním, komentují právě došlé reklamní letáky supermarketů slovy: „To tam musíme jít koupit, to musíme mít, to budou sousedé koukat,“ pak je zcela logické, že tento postup od nich dítě odkouká a zákonitě stejně bude podléhat reklamám na nejrůznější dětské zboží před Večerníčkem a jinde.
• Je vhodné psát Ježíškovi již v půlce listopadu, kdy nejsou reklamy na nejrůznější dětské zboží tak intenzivní. Další preventivní opatření se liší dítě od dítěte. Každý známe to svoje, v případě 4,5 letého syna nevím, jak se nám to výchovně podařilo, ale mohu s jistotou říci, že bude nadšený ze všeho, co pod stromečkem objeví. Když mu před 14 dny přivezl manžel z cesty zimní bundu, triko a nějaký suvenýr, se zářícíma očima pravil: „Tatínku, to je všechno tak krásné, cos mi přivez, já Ti za to moc děkuji.“ Tatínkovi téměř dojetím zvlhly oči :-).
• Mladší děti píší Ježíškovi společně s rodičem, což je výhodné, neboť díky hovoru s dítětem některé nevhodné, předražené, nekvalitní či téměř nic nerozvíjející hračky již na seznam nejsou uvedeny, tudíž je jasné, že je Ježíšek nepřinese.
• Příp. rodič může s dítětem vytvořit pořadí dárků, kdy se pobaví s dítětem o užitečnosti, jak dlouho a jak často bude při hře využívat, co se tím naučí apod. V případě, že dítě trvá na jednom drahém a skutečně postradatelném dárku, je možné mu podsunout dva užitečnější, které by mu Ježíšek místo toho jednoho mohl přinést. Těch fíglů, jak čelit marketingovému působení výrobců a prodejců, je mnoho, pokud je rodič v každodenním kontaktu s dítětem, zná je, přemýšlí o něm, vybruslí z většiny situací se ctí a úspěchem.
• Pokud není pro děti obuv a oblečení naprostou samozřejmostí v jakémkoliv množství a ceně, budou mít radost i z nich, zvláště, když dítěti milujícímu králíky věnujete triko s obrázkem králíka apod. Tady bych spíše u starších dětí viděla riziko „zamilovanosti a prožívání“ značek, opět záleží, jak toto prožívá celá rodina, okolí dítěte, kolektiv ve škole. Budete se asi divit, ale dcera si napsala, kromě jiných nelevných věcí, také o punčocháče.

2. Existuje nějaká hranice pro množství nebo cenu dárků?

HT: Podle mého neexistuje žádná cenová hranice ani konkrétní počet dárků. Vše se odvíjí od stáří dítěte a možností rodiny – menší děti mnohdy vice zaujme rozbalování samotné, množství dárků pro ně nehraje  příliš  roli. Dárků by ale nikdy nemělo být příliš mnoho, protože pak chybí potěšení z jednotlivých dárků. Dítě si ještě nestačí prohlédnout jeden dárek, pohrát si s ním a už rozbaluje další. Dárků by tedy mělo být vždy jen tolik, aby mělo dítě dostatek prostoru se s nimi potěšit. Vhodné je děti vést také k tomu, aby s rozbalováním nespěchaly, aby věnovaly pozornost  i  tomu, co dostávají ostatní, jak je to těší, učit je prožívat radost těch druhých. Postupem času pak děti objeví, že není radost jen dostávat, ale že i obdarovávání je krásné a hřejivé.

JM: Odpověď na tento dotaz má také plně v rukou rodič, pokud rozumně namíchá potřebné dárky, k tomu nějaké pro potěšení a navíc rozvíjející dítě, pak nějaké drobnosti, tak jich klidně může být kolem 10 i více. Záleží na tom, jak celé portfolio dárků namícháte. Potřebuje-li dítě kvalitní židli ke stolu, blatníky na kolo, i když si oboje dítě napíše, je vhodné k těmto ryze praktickým dárkům, které stejně musíte koupit, přidat i nějaké pro radost a na hraní. Malé děti vnímají spíše to, jak se jim dárek líbí, příp. kolik jich dostaly, než hodnotu vyjádřenou penězi – to je musíme postupně naučit my dospělí. Konkrétně u nás, ač manžel vždy skálopevně tvrdí, že letos to nemůžeme přehnat tak jako loni, je to právě on, který nerespektuje vytvořený seznam rodinných dárků, 3 dny před Vánoci si vzpomene, po kterých třeba sám jako dítě toužil, a jde neplánovaně přikoupit dárky každému dítěti.

Je také vhodné se domluvit s babičkami a dědečky, aby nechali nákup na Vás. Předejdete tak nákupu buď zbytečností, nebo nekvalitních levných výrobků z různých tržnic, které nepřežijí Štědrý večer. Pokud se přece jenom objeví darů pro dítě opravdu mnoho, je vhodné nabízet dítěti dárky při hře postupně, ne vytáhnout a nabídnou na hraní všechny.

3. Může být dítě z dárků zklamané? Jak na to reagovat?

HT: Vždy je lepší takové situaci předejít, průběžně s dětmi mluvit o tom co by si přály, jestli jsou jejich přání splnitelná apod. Pokud rodiče s dětmi mluví a naslouchají jim,  dobře  vědí, co si přejí.  Není pak problém do dopisu Ježíškovi vepsat i některé trochu praktičtější věci nebo naopak nenapsat to, co není reálné dítěti vyplnit. Tím je dítě již dopředu připravené na to, co lze a nelze očekávat. Každé dítě by pak  samozřejmě  mělo pod stromečkem najít alespoň jeden dárek, který si  skutečně přálo a o který si napsalo.

JM: Z výše zmíněného je patrné, že vůbec u dítěte ke zklamání dojít nemusí, je to skutečně o intenzivní komunikaci mezi dítětem a rodičem. Pokud pak ke zklamání dojde, může mít různou příčinu či pozadí, takže opět je nutno si s dítětem popovídat, zjistit jádro problému a podle toho zvolit řešení.

4. Jak přesvědčit dítě o tom, že dárek, které chtělo, je velmi drahý a rodiče mu jej koupit nemohou?

HT: Vždy je to otázkou celkové situace v rodině a výchovy. Pokud je dítě obecně vedeno k tomu, že všechna jeho přání se jako mávnutím kouzelného proutku neplní, není problem s ním mluvit o reálnosti jeho požadavku. U menších dětí není problém zaujmout dítě něčím jiným, najít adekvátní náhradu, která jej skutečně potěší, u starších dětí lze již konkrétněji mluvit o jeho přání a společně pak hledat něco jiného.

JM: Tohle se dá vysvětlit poměrně snadno, a to tak, jak je obsaženo v otázce. Horší je vysvětlit, že mu to nemůže koupit Ježíšek :-).

5. Jak zabránit tomu, aby děti podléhaly televizní reklamě či barevným katalogům s hračkami?

HT: V současné době je to velmi náročné, protože reklama je většinou nedílnou součástí našeho života. Pro děti jsou ale vždy vzorem jejich rodiče, učí se z jejich příkladu. Vždy se tedy nejdříve zamysleme, jak nás dospělé ovlivní předvánoční nabídka a nedivme se potom jakým vlivům podléhají naše děti.

JM: Viz první otázka – jednak sepisovat seznam s dostatečným předstihem, pak vést s dítětem dialog na téma užitečnosti a priorit mezi dárky.

6. Mají rodiče kupovat dětem takové dárky, které se jim osobně nelíbí, nebo jsou proti nim, ale děti si je moc přejí?

HT: Rodiče by se do určité míry měli držet vlastních zásad a přesvědčení, nekupovat např. dětem dárky, o kterých si myslí, že pro ně nejsou vhodné. Ovšem někdy slevit z vlatních zásad pro to kouzlo dětského úsměvu a radosti také není marné. Rodiče musí zvážit sami, co v nich samotných převažuje. Vždy se ovšem držet zásady věkové vhodnosti a bezpečnosti.

JM: Opět individuální, záleží na konkrétním dárku.

7. Dá se obecně říci, které hračky jsou pro děti vhodné a na které by si rodiče měli dát pozor?

HT: Vždy je nutné zvážit věk dítěte a především s ohledem na to dárky vybírat. Vhodné jsou určitě především hračky, které děti nějakým způsobem obohacují a rozvíjí, ale zároveň je baví, jsou příjemné na dotyk, bezpečné po zdravotní stránce, atp.

JM: Na čem se určitě všichni shodneme je zdravotní nezávadnost. Rozhodně kupovat zboží s příslušnými atesty, také je vhodné se při nákupu zamyslet, zda nemůže hračka dítěti nějak ublížit, zda s ní může manipulovat pouze za přítomnosti dospělého nebo i samo apod.
Dalším kritériem by měla být rozmanitost hraček tak, aby rozvíjely dítě komplexně jak po fyzické, tak po psychické stránce. Věnovat dítěti najednou 5 plyšáků, které po stisknutí končetiny vydávají neskutečný rachot, je nejen neúčelné, ale „pro nervy rodiče nebezpečné“.

8. V kterém věku dětem sdělit, že dárky nenosí Ježíšek ani Santa Claus, ale že je kupují rodiče? Jakou metodu k tomu zvolit?

HT: Myslím, že vůbec není nutné dětem tuto informaci sdělovat  přímo, většina dětí na to tak jako tak přijde sama nebo se tuto informaci dozví od staršího, již poučeného, kamaráda ve školce nebo staršího sourozence. Některé mladší děti mají naopak silnou potřebu si Ježíška chránit a nechtějí připustit, že je to jinak. Vždycky je ale asi vhodné zachovat pro Vánoce určitou dávku tajemství a napětí, nechat si nějaké to “co kdyby”. Zachovejme  našim dětem kouzlo Vánoc a zkusme s nimi hrát tu hru na: já vím, že víš, ale budeme dělat, že to tak není. K Vánocům patří vždy určité rituály (v každé rodině mohou být jiné) – např. Tajemné zvonění zvonečkem, někde již nazdobený stromeček přinese Ježíšek, jinde ho zdobí děti samy,… Většinou děti na dodržování těchto zvyklostí trvají se vším všudy i tehdy, když na Ježíška dávno nevěří a samy se podílejí na nakupování dárků pro ostatní. A přesně tak by to asi mělo být.

JM: Již kolem 8. roku za Vámi dítě s touto otázkou přijde samo. U nás doma na to máme myslím si prozaickou odpověď, která by se dala shrnout asi takto: „Budeš-li na Ježíška věřit, bude Ti dárky nosit právě on.“ Dítě si to přebere a správně pochopí již samo.

Přejeme krásné a v kruhu nejbližších a příjemné atmosféře strávené Vánoce.