Jak jsme poznávali Jaroměř, Josefov a viděli i Sultána s Tyrlem (Nadule1)

Bylo to na naší svatební cestě. Již dříve jsem zmínila, že jsme ji trávili ve Dvoře Králové. A samozřejmě jsme se rozhodli, že navštívíme i zajímavosti v okolí. Jeden z našich výletů směřoval do Jaroměře.

Nečekali jsme, že v Jaroměři a Josefově (což je dnes čtvrť Jaroměře) strávíme skoro celý den a ještě to nebude stačit.
Na náměstí je infocentrum, ve kterém se nás ujal velmi pozorný pán a poradil nám tolik zajímavých cílů, že by to stačilo na několik dní. Opravdu můžeme návštěvu tohoto královského města, jehož historie se píše od roku 1126, vřele doporučit.
Budova, vypadající jako zámek určitě zámkem bývala, ale dnes je zde základní škola.

Opravdovou bombou byla návštěva železničního muzea, které obhospodařuje parta nadšenců do mašinek.

U pokladny jsme dostali vstupenky ve formě jízdenek, tak jak je známe z našeho mládí. Dvě hnědé tvrdé kartičky nám udělaly velikou radost a tím jsme na sebe prozradili, že už něco pamatujeme a z toho, zřejmě "pokladník" usoudil, že nás budou parní lokomotivy moc zajímat. Každopádně se nám nabídnul, že nás muzeem provede.

Z jeho výkladu bylo zřejmé, že k vystaveným exponátům má citový vztah. Aby taky ne, vždyť, jak jsme se dozvěděli, lokomotivy většinou získali ve zbědovaném stavu, kdy je po letech sundali z piedestalů na nádražích. Každou takovou lokomotivku rozeberou do posledního šroubku a velmi pečlivě zrenovují.

Jako vše, tak i jejich činnost je závislá na penězích, kterých je málo. Když se najde sponzor, jsou schopni uvést mašinku do vystavovatelného stavu. Pokud získají asi tak milión. Pro rekonstrukci až do provozu schopného stavu je třeba miliónů asi tak dvanáct. Naštěstí se to jednou povedlo a nyní se jejich muzeum, které se nachází stylově ve výtopně, pyšní nádherným exponátem parní lokomotivy, která jezdí při různých vzpomínkových jízdách téměř po celé republice.

Jak jsme naznačili výše, dalším cílem byla pevnost v Josefově. Pevnost nechal vybudovat Josef II. Je fakt škoda, že jedno z největších místních turistických lákadel je přes poledne zavřeno. Dorazili jsme právě na začátku přestávky a tak jsme se po pevnosti prošli pěšky a jen na povrchu.

Vydali jsme se do města, které bylo stavěno jako velká kasárna. Dnes v obytných domech nebydlí rakousko-uherští vojáci, ale civilisté. Přesto na nás dýchla vojenská atmosféra. Domy jsou stavěny do čtvercových bloků. Každý tento blok má svůj "buzerplac", kde dnes parkují auta.

Město působí velmi nevlídným dojmem a ulice připomínají části větších měst kolem vlakových nádraží. Po výstavních fasádách Jaroměře, je to znatelný kontrast.

V jednom z bloků je zřízeno soukromé vojenské muzeum. To nám vrchovatě spravilo náladu. Expozice je rozdělena chronologicky od první světové války, kde je kladen velký důraz na legionáře, kteří nechtěli bojovat za "nenáviděné" Rakousko a tak se přidali do armád jiných států a svým způsobem se tak zasloužili o porážku Rakouska-Uherska.

V muzeu je k vidění obdivuhodná sbírka munice, zbraní, vyznamenání, uniforem i dokumentů od světové války až po současnost.

Ratibořice

Pak jsme se rozjeli dál a přes Českou Skalici jsme dojeli do Ratibořic a dál do Babiččina údolí. Myslím, že každý ví, s jakým literárním dílem je spojeno toto místo.
Těšili jsme se, že podrbeme za uchem Sultána a Tyrla, ale jsou za plůtkem, takže jsme se na ně nedostali :-)

Podívali jsme se do mlýna a vydali se na Staré bělidlo. V chaloupce je dovoleno nahlédnout do špajzu a do komůrky babičky, která je (jak jinak) řádně poklizená.

Manžela moc potěšilo, jaké měl ten den štěstí, že u splavu viděl Viktorku.

Nadule1 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.