Zradily jste někdy někoho vy? Jak a proč? - diskuze

rodinu a byv.pritele... vic napsat nemuzu..ale vim ze ze strany rodiny je uz zrada odpustena...

Jo jo už nad tím uvažuji od včera.Takovou tu zradu co mě mrzí si nesu od 10 let z tábora.Byla jsem ten rok nějak zázračně oblíbená a všichni se mnou chtěli mít noční hlídku. Ja to slíbila jedné .Ona pak spala a jiná mě prosila at to mám s ní. Ja se na tu první vyprdla. Ona se pak ráno vzbudila a strašně brečela,že jsem jí nevzbudila.A už se semnou nebavila i když jsem se jí omlouvala.Trošku mě omlouvá to,že jsem byla opilá slávou a pozorností,která se mi předtím nedostávala.

DOmluvila jsem kámošce rande. Jí i jemu jsem napsala dopis, že ho ten druhej zve. Takže ona si myslela, že ji zve ten borec, a byla strašně šťastná. Borec se na to vyprdnul, a kámoška byla strašně nešťastná. Já to myslela dobře, chtěla jsem, aby se potkali, byla to z její strany platonická láska. Ona to vnímala jako blbou srandu a určitě jako zradu.

asi byvaleho,kdyz jsem od nej odesla....ale byl dost dlouho upozornovan,ze kdyz nezmeni chovani.......

tak určitě pár kluků a možná i nějakou kámošku ale bylo to spíš nechtíc.

Zrada, nezrada ??? Jednou už jsem se rozepisovala o trablech v práci. Jak mi při nástupu do práce po prvním dítěti opětovně nedali k podpisu novou smlouvu na dobu určitou. Já pak otěhotněla v momentě, když mě chtěli vyhodit. Hodně jste mě tenkrát podržely . Do té doby byla moje nadřízená spřízněná duše. A já nechtěla být vyhozena. \"Využila jsem tuto situaci, abych měla zázemí.\" Ale cítila se jako zrádce. Brečela jsem každý den asi 2 týdny vkuse. Moje rodina stála za tímto rozhodnutím. Hlava říkala zůstat, srdce i přes bolest, nechat se vyhodit. Paní ředitelka mě citově vydírala, psala emaily, dopisy. Rodina mi zakázala odpovídat. Dopisoval si s ní i můj bratr. Ten byl hluboce nad věcí a její emaily mi radši ani nedal přečíst, protože bych se prý divila Ze stresů jsem přišla o slabší dušičku, dvojčátko Verunky. Podle mého názoru tyhle stresy dopomohly i k mým pozdějším zdravotním stavům. U paní psychoterapeutky jsem si sice odpustila tuto jedinou, a pro mě nejšílenější botu v životě, i když jsem byla v právu. Ale de facto to ze mě opadlo až při setkání s paní ředitelkou asi před měsícem. Celý rozhovor jsem probulela, Jirka seděl vedle mě. Nikdy bych to bez něj nedala. Ona mě objala, snad i odpustila, i když jsem jí ublížila a začernila její odchod do důchodu (odešla s černým puntíkem). Podle ní se mám příště rozhodovat srdcem. Já to neudělala. Ze strachu. Mimochodem, máma o tom neví, bratr taky ne.... ZABILI BY MĚ CHápali by to jako ponížení z mé strany a zcela nepochopitelné jednání. Asi se to NIKDY nedoví Některá životní rozhodnutí jsou těžká. UFF to jsem se rozepsala... poslední tečka za tím vším

@škubanek Nechci o sobě tvrdit, že jsem neomylná, ale ráda bych měla duši čistou. Nikdy bych úmyslně neublížila

Ještě jsem asi zrádce v očích kamarádky ze střední. Donutila jsem jejího přítele, aby jí řekl, že jí podvádí. Řekla jsem mu, jestli jí to neřekne on sám, tak to řeknu já Už bych to NIKDY neudělala. Ona se trápila a mi to nejspíš nikdy neodpustí. Vše má nejspíš vyjít na povrch SAMO. Člověk nemá DOBRU pomáhat Taky jsem se poučila

@škubanek hani, máš to těžký, jsi STRAŠNĚ hodná a za všechno se trestáš

@Bea-Matyas Myslíš, že jsem se tím vytrestala, že jsem se jí omluvila z očí do očí? No pro mě to bolestné bylo. Možná i trest za to všechno. Ale pomohlo mi to. Jinak se už učím být i nehodná a sobecká Učím se bránit své JÁ. Učit se budu TO celý život!

@Evulik25 Děkuji Evičko

@plaz a nezměnil, co ?