zlá matka, plačící dítě... - diskuze

mám dilema. Poslední dobou se snažím na dceru nijak moc neřvat, protože jsem si všimla, že začíná být lehce přecitlivělá až úzkostlivá a sebemenší okřiknutí nese špatně. Nemusím na ni vyloženě křičet, stačí důrazněji něco říct (např. NEchoď tam... znáte ). Ale zase taktika vysvětlování a domlouvání nefunguje taky vůbec. Takže to u nás vypadá asi následovně (vymyslím si příklad) - Aduš krámuje bordel, cupuje papíry, vylívá pití atd. atd., já tisíckrát řeknu \"to se nedělá, to se nesmí, proč to děláš?, utři si to po sobě\" až na potisícíprvní bouchnu a zařvu (případně když mi joooo odtečou nervy, tak dostane přes plínku). Ale začne něco, co považuju za psychické vydírání až týrání - holčička začne házet krabicu (rozuměj krčit obličej do legračně/zuřivě/zoufalých grimas), tlačit slzy a natahovat ruce s jejím \"bó\" (chce pochovat). V této situaci nevím, jestli mám zůstat přísná (např. ji poslat do pokojíčku) a tím stupňovat pláč a zoufalství mé ratolesti, nebo mám použít něco ve smyslu \"tak se omluvíme, dáme pusinku a je to dobrý\". Přiznám se, že používám obě metody, střídám :) Ale asi bych se měla rozhodnout pro jednu z nich... A teď babo raď. Dodám, že rady typu \"nesmíš vybouchnout, radši si jdi bokem a vydejchej se\" nejsou rady zrovna pro mě. Jsem psychopat, cholerik, blázen a neumím to prostě. Takže co dělat?:)