životní rozhodnutí...další důvod proč mít bezesné noci...rad... - diskuze

Jeje, tak snad Ti má zkušenost pomůže, píšu Ti totiž z mateřské \"dovolené\" z Bruselu. Já jsem tady ještě loni studovala, takže jsem nespadla do úplně cizího prostředí, i když jsem tady tenkrát během studia žila sama, stejně jako partner jsme měli každý svoje soukromí a ubytování a viděli se, když jsme měli chuť, prostě normální partnerství, kde se chodí na recepce, do kina, na večeři, vernisáž. Jakmile jsem otěhotněla, strávila jaro v Praze a do Belgie jsem lítala během jara jen na kontroly a za partnerem, hledali jsme nový velký a společný byt v prostředí vhodném pro nás i pro dítě. Našli jsme a od začátku července bydlíme. Malý se narodil na začátku září. A já tady sice mám pár známých, ale nikdo z nich nepatřil do kategorie maminka v domácnosti s miminkem. Dala jsem si inzerát na stránky Čechů v Belgii a našla si jednu kamarádku, s kterou vyrážíme na procházky, i když v poslední době máme nějak moc nabité programy a neslazené děti, tudíž jsme se už docela dlouho zas neviděly. Ale je fajn někomu živému a docela blízko napsat takové maminkovské strachy Dětem pobyt v cizině jistě něco dá, pokud budou chodit do jeslí či školky, italsky budou umět za pár týdnů. Budou mluvit tak, že nikdo nepozná, že to není jejich mateřština a neboj se traumatu, děti jsou velice přizpůsobivé a budou přelazovat mezi čj a italštinou asi jako Čech mezi češtinou a slovenštinou. Vím to od svých spolužaček z francoužštiny, které mají už školkové děti. Já tedy francouzsky hovořím dobře a anglicky na komunikační úrovni taky, začínám už rozumět i holandsky. Ale stále se učím, což je myslím dost důležité, abych v domácnosti nezblbla. Kurz frj mi začal v den, kdy se Áďa narodil (to sem tedy chyběla), poprvé jsem na něm byla, když mu byl týden a tenkrát hlídala babička, která za námi na týden po návratu z porodnice dojela. Od té doby hlídá dvakrát týdně něco málo přes tři hodiny tatínek. A zvladají to výborně. Ale abych byla fér musím napsat, že mám taky zlaté dítě, které obvykle celou mou nepřítomnost prospí. Ta beznaděj místo radosti je z šoku. Partner má takové stavy, když je dlouho ve stresu a v práci je denně i dvanáct hodin. To pak vede průpovídky o tom, jak chce zpět do Čech, ale vždycky ho to zase přejdeOsm hodin to máme autem do Prahy Áďa už má svůj pas a jelikož si musím zařídit v Čechách rodičák, tak nás čeká první let hned jakmile mu budou tři měsíce a bude mít po kontrole a očkování. Jinak by mi ten rodičák nedali a ze zahraničí žádat nelze. Adam je ale hodně zcestovalý už z bříška, naposledy jsem s ním letěla ve 34. tt. Takže pokud Stellka cestu do Itálie neproblije, tak o mimi se neboj, časté zastávky, klidná a kojící maminka a bude to pro něj cesta jako z obýváku do ložnice Přeju mnoho sil při rozhodování. Za mě můžu říct, že není nikdy lehké odejít od blízkých a ze známého prostředí, ale jelikož máte možnost odejít jako rodina komplet. Tak se toho neboj, uvidíš, že si zvyknete jedna dvě! A poslední výhoda co mě k Itálii napadá - perfektně se tam lyžuje, moře je obzvlášť kolem ostrovů nádherné a nad těstoviny a kafe není!

Zkus těch 14 dní a pak uvidíš. Vidím to ale tak, že stejně budeš chtít zůstat tady, když jsi to nezvládala na Slovensku. Je pravda, že když se Ti narodí mimi, tak je asi hodně těžké být na všechno úplně sama a nemět s kým ani pokecat a řešit další problémy jako je jazyková bariéra. Na druhou stranu Tě může život překvapit a třeba úplnou náhodou najdeš v okolí nějaké češky a bude Ti fajn. Za zkoušku nic nedáš.

popravdě nezvládla bych to ani s jedním..já ti teda radit moc nemůžu, bohužel tě neznám...napadla mě jedině možnost aby manžel dojížděl,třeba jednou za dva týdny,ale je to těžko,byla bys, dá se říct pořád sama s dětma.. obdivuju Honafu,jak skvěle to zvládá..každopádně držím palce,ať to nějak vyřešíte je mi líto,nevím jak ti pomoct

Ahoj, je to moc těžké rozhodnutí. ALE není to asi na pořád bydlet tam. Já vidím pro hlavně to, že manžel bude častěji doma, než když by jste zůstali doma. Děti jsou přizpůsobivé a aspoň se do budoucna naučí plynně mluvit italsky a takových lidí je potřeba, ty se taky naučíš řeč (o tom nepochybuji) a po mateřské aspoň lépe seženeš práci. Poznáš nové prostředí a tvé zázemí bude v tvém muži. Já to vidím velice pozitivně. ANO bude ti chybět rodina, ale po SKYPU fungujete už teď. No přeju dobré rozhodnutí, ale já bych do toho být tebou šla

Terko nerozmýšlaj a chodte.To sú príležitosti,ktoré sú len raz za život.Čo ti to prinesie,nerozmýšlaj nad tím,uvidíš.Strach je veľký,obavi také,prvé tri mesiace v cudzine sú hrozné,ale potom je to super.Moc dobre to znám.Detom to len prospeje.Zmena prostredia,jazyk atď.Budú viac do sveta

abych byla upřímná,já nevím...taky bych byla tak bezradná...ale kamarádka se odstěhovala se 2ma dětmi do Afriky na rok za manželem za prací...taky neuměla nic,jen ten malý základ francouštiny -tak se tam mluví..

Tohle je hodne tezke rozhodnuti,ze zacatku bych byla bezradna jako ty.Absolvovat vse znova..Ale na druhou stranu se vam otviraji nove moznosti.Ty zacatky budou tezke to ano,ale myslim si ze potom vam tam bude lip nez tady.Rozhodnuti musis udelat sama,at napiseme co napiseme.JA zkusenosti nemam ale Nathalis nebo SaraK ti napsaly nazor z jejich zkusenosti.Tak se drzte,myslim na tebe

Radit nebudu, budu jen drzet palce, at se rozhodnes jak mas. O deti se neboj, ty jsou prizpusobive a budou mit vas.

Ahojky Terko, vím, že je to pro tebe těžké rozhodování, tím spíš, že už máš podobnou \"akci\" za sebou. Na druhou stranu, už víš, co se dá dělat a jsi velmi přátelská a milá ženská - já si myslím, že si kamarádky najdeš i tam. Navíc určitě tam budeš mít internet, takže budeš moct být v kontaktu s rodinou a přáteli tady. 2-3 roky nejsou tak hrozná doba, to uteče ani nebudeš vědět jak. Pokud pojede za cca půl roku, tak máš spoustu času se základy italštiny naučit. Nicméně tohle rozhodnutí musíš udělat ty. A určitě se rozhodneš správně. Myslím, že o děti se bát nemusíš, ty jsou mnohem přizpůsobivější, než my - dospělí.

Vím, že pro tebe je to velmi těžké, ale já vám takovou příležitost závidím! Kdyby to bylo kamkoliv jinam, tak by se mi nechtělo, ale Itálie je moje srdcová záležitost. Italštiny se neboj, ta je jednoduchá a má zkušenost s táliány je moc dobrá (pracovala jsem tam čtvrt roku a byla jsem i přímo v Dolomitech).Já bych jela hned Ale věřím, že pro tebe to tak jednoduché rozhodnutí není. Jen ti dám jednu radu, do ničeho se nenuť, pokud bys tam opravdu nechtěla, tak nejezdi! Já jsem se takhle donutila odjet do Anglie a rok jsem tam strávila pouze v depresích a tím vznikali i zbytečné hádky s mým protějškem a konec dobrý nebyl. Držím palce, ať se rozhodneš správně.

Terko,i když Tě osobně neznám,myslím,že jsi suprová baba,která zvládá i nemožné.O Stellku a další mimi bych se tolik nebála,děti se rychle přizpůsobí.Spíš bych zvažovala všechna pro a proti,která to přinese Tobě a Petrovi.Každopádně Ti přeju,ať se rozhodneš správně.

presne jak pise zajicek..preju,at se rozhodnes dobre..jsi silna holka

ja bych sla a hned,ale je to otom,ze jsem uz zila venku,dale nemam nikoho ani ted nablizku a krome manzela a goblinu si cele tydny s nikym nepokecam,navic prave to jine prostredi a rec by mi vse zpestrili,i kdyz udelali narocnejsi...spis bych se predem jen poptala na pediatry ,gynekology atd...jak to tam bude??/jak s ockovanim atd...aby te pak tady nehonili,ze jsi nedodrzela slovenske ci ceske povinnosti...ale byt tebou,risknu to a stehuji se

U mě by byl problém, že bych se asi nedokázala odloučit od rodiny, ale tobě už se to jednou podařilo, žiješ na Slovensku, věřím, že bys to dokázala, ale musíš se s tím poprat sama. Moc držím palce ať se rozhodnete jakkoliv!

já bych asi jela, ale takhle se to lehko říká, možná kdybych byla v tvé situaci, taky bych se těžko rozhodovala. Děti nemají problém se rychle adaptovat v cizím prostředí, hlavně že mají kolem sebe lidi, co mají rádi. No a ty si třeba můžeš najmout nějakou lektorku na italštinu, je to lehký jazyk..Sice budeš asi hodně závislá na manželově přítomnosti, ale podle mě se brzo rozkoukáš, určitě tam potkáš spoustu nových lidí a divila bych se, kdyby mezi nimi nebyli Češi nebo Slováci To je ale jenom můj názor..Stejně všechno záleží jenom na tobě, přeju ti, abys udělala to nejlepší rozhodnutí a abys toho nikdy nemusela litovat

kdybych se rozhodovala za sebe, tak bych do toho šla, i přes všechny těžkosti, vidím příležitost zažít něco nového a o děti bych neměla starost, ty jsou velmi přizpůsobivé.. ale záleží na tom, jestli máš na to povahu, podle mě ano, když jsi už jedno stěhování překonala a jak píšeš: Kdybych měla 20 a byla bez dětí tak jedu hned, to bych to vůbec neřešila..+ manžel bude spokojený a určitě šťastný, že má v tobě podporu+ budete mít nejspíš víc peněz+ za tři roky začne Stellince škola, tak se můžete vrátit akorát domů+ budeš vzdělanější, poznáš nové kraje a zažiješ něco, co si spousta lidí může jenom přát+ děti budou mít vzpomínky a nové kamarády+ koneckonců se můžete v nejhorším sbalit a odstěhovat zpátky dřív, kdyby to fakt nešlo ne?- největší mínus je nejspíš v tom, že opustíš rodinu, ale zase to není tak daleko od domova- je to náročné a stresující se stěhovat s dětma, museli byste jako rodina udělat spoustu kompromisů- manžel bude nejspíš pracovat dlouho a budeš často sama s dětma, ale ty jsi šikovná ženská a kamarádky si určitě brzo najdeš! a ještě máš přeci BOL! zkus si sepsat klady a zápory stěhování, jestli to zvládneš, ať pak nežiješ celé tři roky ve stresu a zklamaná, ale i toho, že zůstanete a jak moc by byl zklamaný manžel a určitě se rozhodneš správně! a až se rozhodneš, tak už to neřeš, ať se zbytečně nestresuješ, hlavně abyste byli všichni spolu a zdraví, kde, to už není tak důležité! moc ti držím palce a fandím ti!

musim se přiznat jela bych hned děti to zvladnou neboj a na pokec budem mi bolky ze začatku

@KačkaJ Ke každému z vás bych měla připomínky.Napíšu to k tobě,není to proti tobě.Ale on tam jede pracovat a nebude mít čas na rodinu.Cizinec v cizině je především na práci a věř mi,bude se po něm chtít aby pracoval jednou tolik co druzí.Byla by furt sama a s miminkem,nevím nevím.Jednoduchší by to bylo se školkovými dětmi.

@Honafa Přikláním se k tvému názoru.

Jejda,tady už toho je v diskuzi.Doufám,že si přečteš i moje.Já to znám z první ruky.Žiju v manželství kdy jsem na děti sama.A manžel pracuje v cizině.Ja na tvojem místě bych ho tam poslala samotného a jezdívala bych ho navštívit.Třeba i na dlouhé návštěvy ,třeba měsíc.Ono není ITalie jako italie.Nevím co dělá,ale jestli v továrně jak Martin.TAk ti mužu říct,že ty nebývají v letoviscích.Obvykle jsou to takové města jak Ostrava.Martin už taky pracoval v Italii a tam se pracuje celé dny,stejně by jsi bývala sama doma s dětma.A neviděli by jste se.Nehledě na to,že tam se žije daleko nákladněji než na slovensku.ZA mě,at jede sám a jezdí domu ,nebo ty za ním.Dva,tři roky nic není dá se to zvládnout.SI vem jak by to bylo s lékařskou péči pro děti,očkování atd.

@Honafa to je právě to, jak jsem to myslela, že bude závisla na manželovi, že celý den na něj bude čekat,až se vrátí sedřenej z práce a na ně stejně už nebude mít náladu

Těžko radit Sice si neumím představit být dlouho bez toho svého poděsa .... ale názor Honafky , má něco do sebe ....v cizí zemi být celý den sama s dětmi doma, nic moc vyhlídky .Každopádně držím palce , ať už se rozhodneš jakkoli

@Honafa Určitě máš Honafo pravdu. Taky musím říct, že jsem věčně sama, ale jsem tak nějak zvyklá a nemyslím si, že by to bylo při Alešově práci, nasazení a workoholismu jiné třeba v Praze. Tudíž ano, cizina přináší určitou samotu. Rozhodně nebude moct zvednout telefon a jet se vyplakat nějaké kamarádce na živé rameno o dva bloky dál. Aspoň ze začátku by byl zázak, kdyby tam někoho takového Zavadilka měla. Ale věřím, že by se s novou situací dokázala poprat. Ale jak píšete skoro všechny. Nakonec se budou muset rozhodnout i bez našich dobře míněnýchn rad a doporučení.

@Honafa taky možnost, zvlášť pokud má žena doma zázemí a rodinu..já to moc obdivuju, jak to zvládáš, já bych nechtěla být doma bez chlapa, radši bych celé dny na něho čekala v cizině.. jsem asi slabší kousek, ale pro mě by byla lepší možnost stěhování!