životní rozhodnutí...další důvod proč mít bezesné noci...rad... - diskuze

Jeje, tak snad Ti má zkušenost pomůže, píšu Ti totiž z mateřské \"dovolené\" z Bruselu. Já jsem tady ještě loni studovala, takže jsem nespadla do úplně cizího prostředí, i když jsem tady tenkrát během studia žila sama, stejně jako partner jsme měli každý svoje soukromí a ubytování a viděli se, když jsme měli chuť, prostě normální partnerství, kde se chodí na recepce, do kina, na večeři, vernisáž. Jakmile jsem otěhotněla, strávila jaro v Praze a do Belgie jsem lítala během jara jen na kontroly a za partnerem, hledali jsme nový velký a společný byt v prostředí vhodném pro nás i pro dítě. Našli jsme a od začátku července bydlíme. Malý se narodil na začátku září. A já tady sice mám pár známých, ale nikdo z nich nepatřil do kategorie maminka v domácnosti s miminkem. Dala jsem si inzerát na stránky Čechů v Belgii a našla si jednu kamarádku, s kterou vyrážíme na procházky, i když v poslední době máme nějak moc nabité programy a neslazené děti, tudíž jsme se už docela dlouho zas neviděly. Ale je fajn někomu živému a docela blízko napsat takové maminkovské strachy Dětem pobyt v cizině jistě něco dá, pokud budou chodit do jeslí či školky, italsky budou umět za pár týdnů. Budou mluvit tak, že nikdo nepozná, že to není jejich mateřština a neboj se traumatu, děti jsou velice přizpůsobivé a budou přelazovat mezi čj a italštinou asi jako Čech mezi češtinou a slovenštinou. Vím to od svých spolužaček z francoužštiny, které mají už školkové děti. Já tedy francouzsky hovořím dobře a anglicky na komunikační úrovni taky, začínám už rozumět i holandsky. Ale stále se učím, což je myslím dost důležité, abych v domácnosti nezblbla. Kurz frj mi začal v den, kdy se Áďa narodil (to sem tedy chyběla), poprvé jsem na něm byla, když mu byl týden a tenkrát hlídala babička, která za námi na týden po návratu z porodnice dojela. Od té doby hlídá dvakrát týdně něco málo přes tři hodiny tatínek. A zvladají to výborně. Ale abych byla fér musím napsat, že mám taky zlaté dítě, které obvykle celou mou nepřítomnost prospí. Ta beznaděj místo radosti je z šoku. Partner má takové stavy, když je dlouho ve stresu a v práci je denně i dvanáct hodin. To pak vede průpovídky o tom, jak chce zpět do Čech, ale vždycky ho to zase přejdeOsm hodin to máme autem do Prahy Áďa už má svůj pas a jelikož si musím zařídit v Čechách rodičák, tak nás čeká první let hned jakmile mu budou tři měsíce a bude mít po kontrole a očkování. Jinak by mi ten rodičák nedali a ze zahraničí žádat nelze. Adam je ale hodně zcestovalý už z bříška, naposledy jsem s ním letěla ve 34. tt. Takže pokud Stellka cestu do Itálie neproblije, tak o mimi se neboj, časté zastávky, klidná a kojící maminka a bude to pro něj cesta jako z obýváku do ložnice Přeju mnoho sil při rozhodování. Za mě můžu říct, že není nikdy lehké odejít od blízkých a ze známého prostředí, ale jelikož máte možnost odejít jako rodina komplet. Tak se toho neboj, uvidíš, že si zvyknete jedna dvě! A poslední výhoda co mě k Itálii napadá - perfektně se tam lyžuje, moře je obzvlášť kolem ostrovů nádherné a nad těstoviny a kafe není!

Zkus těch 14 dní a pak uvidíš. Vidím to ale tak, že stejně budeš chtít zůstat tady, když jsi to nezvládala na Slovensku. Je pravda, že když se Ti narodí mimi, tak je asi hodně těžké být na všechno úplně sama a nemět s kým ani pokecat a řešit další problémy jako je jazyková bariéra. Na druhou stranu Tě může život překvapit a třeba úplnou náhodou najdeš v okolí nějaké češky a bude Ti fajn. Za zkoušku nic nedáš.

popravdě nezvládla bych to ani s jedním..já ti teda radit moc nemůžu, bohužel tě neznám...napadla mě jedině možnost aby manžel dojížděl,třeba jednou za dva týdny,ale je to těžko,byla bys, dá se říct pořád sama s dětma.. obdivuju Honafu,jak skvěle to zvládá..každopádně držím palce,ať to nějak vyřešíte je mi líto,nevím jak ti pomoct

Ahoj, je to moc těžké rozhodnutí. ALE není to asi na pořád bydlet tam. Já vidím pro hlavně to, že manžel bude častěji doma, než když by jste zůstali doma. Děti jsou přizpůsobivé a aspoň se do budoucna naučí plynně mluvit italsky a takových lidí je potřeba, ty se taky naučíš řeč (o tom nepochybuji) a po mateřské aspoň lépe seženeš práci. Poznáš nové prostředí a tvé zázemí bude v tvém muži. Já to vidím velice pozitivně. ANO bude ti chybět rodina, ale po SKYPU fungujete už teď. No přeju dobré rozhodnutí, ale já bych do toho být tebou šla

Terko nerozmýšlaj a chodte.To sú príležitosti,ktoré sú len raz za život.Čo ti to prinesie,nerozmýšlaj nad tím,uvidíš.Strach je veľký,obavi také,prvé tri mesiace v cudzine sú hrozné,ale potom je to super.Moc dobre to znám.Detom to len prospeje.Zmena prostredia,jazyk atď.Budú viac do sveta

abych byla upřímná,já nevím...taky bych byla tak bezradná...ale kamarádka se odstěhovala se 2ma dětmi do Afriky na rok za manželem za prací...taky neuměla nic,jen ten malý základ francouštiny -tak se tam mluví..

Tohle je hodne tezke rozhodnuti,ze zacatku bych byla bezradna jako ty.Absolvovat vse znova..Ale na druhou stranu se vam otviraji nove moznosti.Ty zacatky budou tezke to ano,ale myslim si ze potom vam tam bude lip nez tady.Rozhodnuti musis udelat sama,at napiseme co napiseme.JA zkusenosti nemam ale Nathalis nebo SaraK ti napsaly nazor z jejich zkusenosti.Tak se drzte,myslim na tebe

Radit nebudu, budu jen drzet palce, at se rozhodnes jak mas. O deti se neboj, ty jsou prizpusobive a budou mit vas.

Ahojky Terko, vím, že je to pro tebe těžké rozhodování, tím spíš, že už máš podobnou \"akci\" za sebou. Na druhou stranu, už víš, co se dá dělat a jsi velmi přátelská a milá ženská - já si myslím, že si kamarádky najdeš i tam. Navíc určitě tam budeš mít internet, takže budeš moct být v kontaktu s rodinou a přáteli tady. 2-3 roky nejsou tak hrozná doba, to uteče ani nebudeš vědět jak. Pokud pojede za cca půl roku, tak máš spoustu času se základy italštiny naučit. Nicméně tohle rozhodnutí musíš udělat ty. A určitě se rozhodneš správně. Myslím, že o děti se bát nemusíš, ty jsou mnohem přizpůsobivější, než my - dospělí.

Vím, že pro tebe je to velmi těžké, ale já vám takovou příležitost závidím! Kdyby to bylo kamkoliv jinam, tak by se mi nechtělo, ale Itálie je moje srdcová záležitost. Italštiny se neboj, ta je jednoduchá a má zkušenost s táliány je moc dobrá (pracovala jsem tam čtvrt roku a byla jsem i přímo v Dolomitech).Já bych jela hned Ale věřím, že pro tebe to tak jednoduché rozhodnutí není. Jen ti dám jednu radu, do ničeho se nenuť, pokud bys tam opravdu nechtěla, tak nejezdi! Já jsem se takhle donutila odjet do Anglie a rok jsem tam strávila pouze v depresích a tím vznikali i zbytečné hádky s mým protějškem a konec dobrý nebyl. Držím palce, ať se rozhodneš správně.

Terko,i když Tě osobně neznám,myslím,že jsi suprová baba,která zvládá i nemožné.O Stellku a další mimi bych se tolik nebála,děti se rychle přizpůsobí.Spíš bych zvažovala všechna pro a proti,která to přinese Tobě a Petrovi.Každopádně Ti přeju,ať se rozhodneš správně.

presne jak pise zajicek..preju,at se rozhodnes dobre..jsi silna holka