Životní náplň - diskuze

nevim kdy vyleti dite z hnizda,ale doufam ze brzy a ja jeste budu moci chodit a neco podnikat- vylety cestovani, a nebo se topit v prachach,co vyhraju ve sportce:o)) rozhodne nechci skoncit jako zaprkla depresivní postarsi zena co umi sedet doma na dvorku a drbat okoli, a nadavat svemu muzi:-!

mám to stejně, děti jsou pro mě na prvním místě, bez nich si život neumím představit, ale až jednou budou mít svůj život, mám tisíc věcí, co chci stihnout a zkusit nenudím se snad nikdy

Ja si myslím,že každý má i svuj svět,něco poznáva a něco buduje-to je smysl života.Jen každý to má nastavené jinak.I já mám svoje koníčky,něco buduji,někde pomáham,nežiju jen dětma.Spíše mě okolí pomlouva,že bych se jim měla věnovat víc.Vařit každý den,uklízet po nich atd.To opravdu nedělám nejsem ani otrok domacností a už vubec né dětí.Jen nechodím do práce,to neznamená,že sedím doma.Dokonce si myslím,že chodit celý život do jedné prace je taky hodně ubíjející.Možná horší stereotyp,než byt v domácností a řídit si svuj život.

Baví mě starat se o rodinu.Až se děti osamostatní,mám tisíc věcí,kterým bych se ráda věnovala.Ani nevím,zda je všechny stihnu

Momentálně rodím děti a s áskou se o ně starám. S láskou je vyprovodím z domu a s láskou se budu věnovat svým koníčkám....mám v plánu ještě MOC MOC věcí.

až děti vyletí z hnízda, sjezdím konečně plno koncertů a fesťáků, protože jsem je měla mladá, nebudu ještě stará a třeba budu jezdit i s něma :-)

Teď je pro mě důležitá rodina a starost o ní, až nebude toto věřím že začnu cestovat a poznávat pěkná místa ČR

Já bych chtěla cestovat, ale to se mi těžko splní. Tak to vydím tak, že budu koukat na televizi, číst časopis popřípadě kouknu na net, chodit do práce a starat se o vnoučata. Jednou za rok si možnáněkam vyjedeme na dovolenou a možná budu mít i čas na nějaké to cvičení nebo koníčka.

já jsem ztracená existence, já nic neumím, školy jsem dělala, ale k ničemu mi nejsou, zájmy žádné nemám, když nepočítám muziku a utrácení peněz za kabelky a náušnice... Chtěla bych mít velkou rodinu, tak 5 dětí, ale to se mi asi nesplní, takže až moje dítě/děti vyrostou, chtěla bych pracovat někde, kde budu dětem blízko. Ve školce, v dětském domově třeba. Ale to se mi taky nesplní, protože k tomu zase nemám to vzdělání, které bych potřebovala (minula jsem se povoláním). Takže až budu moct a děcka budou ve školách nebo školkách, pravděpodobně se vrátím k logistice, kde jsem pracovala před těhotenstvím a tam, pokud dá bůh, budu pracovat do konce života. A jediná věc navíc, kterou bych chtěla dokázat, je naučit se maďarsky :))

já se toho někdy docela bojím- té doby, kdy mě nebude dítě pořád potřebovat. se mi zdá, že všichni přátelé jsou už dávno někde jinde a nevěřím tomu, že by šlo navázat tam, kde se to přetrhlo. ani nebudu (už nemám) tolik fyzických sil na to, co bych ráda dělala. a sama se bavit a zabavit neumím. ikdyž nutno podotknout, že ani teď nežiji jen péčí o dítě.no ale nějak bude...

@zuzka83 To je právě to, čeho bych se taky bála... zůstat bez zájmů a koníčků, přátel, kteří mají svých problémů dost, se starým morousem, čekajíc na okamžiky, kdy mě navštíví dospělé dítě Pro mne je taky momentálně rodina hlavní náplní a na prvním místě, ale naštěstí se zabavit umím i jinak (i víc, než teď můžu zvládat ), mám skvělý trénink z dob před dítětem

Mám teď hodně zamířeno na rodinu, ale to neznamená, že nic jiného není. Pracovat jsem vlastně nikdy nepřestala a naopak přibylo i pár nových \"projektů\". Vyloženě záchrannou síť připravenou ještě nemám - na to je x let čas, ale já se neztratím. :)) Mám v plánu přečíst celou knihovnu, zkouknout filmy, navštěvovat přátele, se kterými nám to teď kvůli věčným nemocem dětí (ať našich, či jejich) nevychází, cestovat... a spousty dalšího.