Život ve městě vs. na vesnici. Měnila byste? - diskuze

já jsem bydlela zprvu na vesnici-moooooooooooooc se mi tam líbilo, lidi se znali, kulturní vyžití parádní, furt nějaké akce.. nikdy sem si jako malá město nedovedla představit..pak mi bylo 10 a šlo se do Blanska.. mega město, plné obchodů,sidlišt a byla to hruza, nikdo se s nikým neznal, já vesničanka všem sousedům říkala teta,strýc-jen oni nebyli zpočátku nadšeni.. Ale hooodně rychle jsem si zvykla.. A největší výho je nakupování- mám tu tolik obchodu otevřené do večera, že když zapomenu něco,mužu tam vpodstatě kdykoliv skočit..kdežto na vesnici nikoliv... Ale ted se zase budem stěhovat, a vůbec by mě nevadilo jít na nějakou vesnici, zase by si člověk zvykl:o)

zila jsem velmi dlouho ,skoro pul zivota v praze a pred tim v jinem vetsim meste a jsem rada,ze jsem pryc..kousek za pahou na okraji orpavdu mrnaveho mestecka a je nam vsem dobre...asi bych nezvladla zivot na uplne male vesnicce kde nic neni..nevim......jsem od narozeni ve meste,ale nemusim velka mesta,tramvaje,metra,hluk a ryk...mam rada ze mam tady vsude zazemi ..obchody,lekare,sportovni vyziti,kulturni vyziti,skoly,skolky,banky a vsude dojdu pesky do 10 min...a pole a louky hned za domem

Do 30ti let jsem žila na vesnici v RD, teď bydlím v činžáku na malém městě. Kdysi jsem jezdila za expřítelem do Prahy a jsem takový obojživelník přizpůsobivý, kterému se líbí tam i tam. Ale pokud vše výjde a snad jo, budeme bydlet v městysi cca 1 tis. obyvatel. A moc se těším až si dám , kdy chci, na svém dvoře mezi stromy, sama, s rodinou nebo přáteli. Hluk venkova miluji a někdy se sama na něm podílím.

já můžu srovnat obojí - do 18 jsem žila na vesnici o 350 obyvatelích (s tím, že od 15 jsem byla na intru ve 40tis. městě). Od 18 jsem bydlela v Praze, pak ve Zlíně, v Plzni a teď v Pardubicích Na vesnici bych už žít nechtěla, pokud by nebyla max 15km od města. Tam, kde jsem vyrostla já, v Jeseníkách, jsou všude jen mikro vestičky a konkrétně naše vesnice byla z jedné strany 20km od města a z druhé 40km. Jako děcku se mi na vesnici líbilo to, že jsme ráno vstali, najedli se a do večera o nás nikdo nevěděl, protože jsme pitvali žáby, hráli schovku v lese, chodili si malovat kameny k řece, a váleli se v bahně. Maximálně jsme si přišli domů pro jabko nebo rohlík se sýrem a jelo se dál Pak, když člověk vyroste, už to není nic moc, není tam práce, zábava, normální lidi ve vašem věku. V 18 jsem skoro na 3 roky utekla do Prahy, kde to byl zase opačnej extrém - lidí až moc Půl roku jsem si zvykala na metro a tramvaje, na cizince a uklidnit a zrelaxovat jsem se jezdila přes celý město na Divokou Šárku. Bylo fajn mít všechno \"u huby\", na druhou stranu jsem dostala alergii a nějakou formu astma, což se mi spravilo, až když jsem zase odjela na Moravu. Pak jsem vystřídala ještě několik měst a za mě teda je to fajn, pokud člověk nebydlí úplně v centru, ale někde bokem od všeho dění. Do obchodu je to kousek, na procházku je to kousek, k doktorům je to taky kousek. Máme to takhle teď v Pardubicích a je to fajn Pro Ádu bych chtěla taky, aby vyrostla na vesnici, i pro mě by to bylo lehčí, asi bych se tolik nebála, že ji někde přejede auto apod. Ale zároveň bych chtěla, aby znala i město a nebyla pak tolik vyšoklá, až bude chtít studovat a bude muset jezdit trolejbusem

narodila jsem se ve Strakonicích,což je asi tak 30 tisícové město.Na vesnici jsme jezdili k babičce a vždycky mi tam bylo fajn.Proti městu jsem ovšem nic nenamítala.Když jsem poznala svého muže,bydlel s rodičema v domku v obci o asi 1000 obyvatelích.A bylo to o ničem jiném.Moc se mi zamlouvalo.Když jsme se pak rozhodli žít spolu,koupili jsme byt v Týně nad Vltavou v paneláku.Za sebe říkám už nikdy víc.Vydrželi jsme to dva roky.Pak jsme našli náš domeček.Je to 10 km od Č.Budějovic,obec s asi 1300 lidmi.Máme tu školu,školku,lékaře-zubní,ženské,dětské i dospělé,vlak i autobus,poštu i spořitelnu,několik obchodů.Taková vesničko má středisková.K tomu zahradu u domu,kam vypustím děti a vím o nich.Už bych se stěhovat nechtěla.

Taky mám prožitou zkušenost s městem i malou vesničkou. Teď žijeme v obci, která asi 4000 obyvatel, asi 10 km od většího města.Lépe je mi právě na venkově, tam, kde je to kousek do přírody, kde je větší klid Líbí se mi, že otevřu dveře a jsem na zahradě, klidně si v pyžamu můžu jít natrhat maliny nebo jabka Výhodou je podle mého i menší škola (u nás asi 400 dětí), kde každý každého zná, vztahy mezi dětmi i dospěláky jsou bližší, srdečnější... Taky u nás děti zdraví: Ahoj strýcu, ahoj teto

něměnila pokud bych nemusela..nejvíc asi záleží na tom, s kým žijete, pak bych skousla i město miluju na životě na vesnici volnost, velkou zahradu s \"výběhem\" pro děti, soukromí, klid, to že si můžu dělat co chci a žádný soused na mě nepříjde, protože tu skoro žádný není, za barákem les, potok, hory, výhled na srnky.. do města máme 10min autem, dcera dojíždí busem do školy a je aspoň od 1.třídy samostatná.. každé má svoje pro a proti a je to hodně o zvyku, největší negativ tady je, že se velmi těžko shání práce a je často podhodnocená

Jsme v podstatě na vesnici i když je to malé město. Mám tu vše co potřebuji, lékaře, poštu, nádraží, obchody. Jsme na samém okraji a je tu klid, spoustu známých a kamarádů. Mám dům se zahradou. Pokud potřebuji někam jet, mám auto, do Okresního města je to 10 minut. Neměnila bych.

já bydlím od mala pořád v jednom městě, má asi 17000 obyvatel, takže nic velkýho. Lidi se tady taky dost znají. Obchodů je hodně, stím není žádný problém a teď bydlíme pár metrů od lesa a přitom do města to máme 10min, je to idelání. Máme to všude kousek.

20 let jsem byla ve městě, pár minut od centra. Teď jsem šest a půl let na vesnici- 6km od města, kde autobusy sice jezdí, doma máme dvě auta k dispozici. Upřímně bych se s chutí do města vrátila. Naše vesnice mě nebaví, lidi jsou tu zlí a závistiví, do očí se usmívají, ale za rohem pomlouvají. Nemusím to tady. Ve městě bylo dobře, velikej barák, kde se skoro nikdo neznal. Pořád nový lidi, kteří neznali ty starý. My s děckama jsme lítali spolu po venku. Když mi chybí něco doma, musím se rozmýšlet, jestli pro to do města mám jet nebo ne. Do práce musím denně dojíždět, mladýho vozíme do školky, takže projedem docela dost benzínu.Výhoda baráku na vesnici je zahrada, a to, že můžu dítě vypustit a nemusím pořád hlídat. Pere se to ve mně- jedna půlka by tu zůstala, druhá půlka by šla zpátky do města.

Vyrustala jsem v hlavnim meste na vesnici , ale vazne, ta mestka cast byla davno predtim vesnice, kterou pripojili k hlavnimu mestu. Do skoly jsem to mela 30 min pesky, v lepsim pocasi jsem jezdila na kole. Obchod, posta, lekarna, poliklinika, to vse bylo tam, kde skola, na navsi. Nejblizsi autobusova zastavka byla 15 min pesky. Auto jsme nemeli, na stredni a pak do prace jsem jezdila vic nez hodinu autobusem. Ted bydlim temer v centru Ostravy, obchodak mam pod okny, do nemocnice bych dosla pesky, skola, skolka je 5 minut od domu bez nutnosti prechazet pres cestu. K tomu mame auto.Ja uz bych si asi na vesnici nezvykla, prilis jsem zlenivela, neumim si rozmyslet treba nakup predem, kolikrat mi neco zasadniho chybi, ale tady neni problem, jsem do 10 minut zpatky i s nakupem.Taky vyjdu na piskoviste, poklabosim s maminkama, to bych na vesnici nemela

Já bych hlavně řekla, že není město jako město, stejně tak vesnice jako vesnice. Mě místo kde momentělně bydlíme z hlediska životních potřeb vyhovuje (až na dojíždění do práce, neb ač z města jezdím z časové úspory autem). Mám tu obchody, polikliniku i s noční pohotovostí, školku, školu bez nutnosti přecházet cestu. Jen kdyby to bydlení nebylo na sídlišti v paneláku... Mám svůj sen, bydlení v domečku na pozemku, který vlastníme. Zatím mi to místo přijde jako ideální. Je to vesnice, která sousední s malým městem, navíc pozemek je téměr už na územní toho města. Takže lékař, obchody, škola, nějaké to kulturní vyžití v podstatě na dosah pěšky procházkou - na náměstí jsem za 20 minut, ve škole za 15min, stávající obchod taky tak, lékaře apod. zatím nevím. Na domeček zatím nejsou prachy Ve vesnici, kde nic není, a všechno se musí řešit v sousední vesnici, nebo blízkém městě, by mě asi nevyhovovalo... Na to jsem moc pohodlná.