Život v dnešní době - diskuze

Gabi,zrovna dneska jsme se o tom bavili u nasich..tatka vypravel,jak to na vsi driv zilo..kdyz nebyly auta,ale jezdilo se konma,vsechny deti ze vsi byly venku a neco delaly..jel povoz s konma,pulka jich nasedla a jely na druhy konec vesnice,tam zase nekoho odchytly kdo jel zpatky,nasedly a jely..a takto cely den.vlitli do stanku k pekaroj,kazdymu dal preclik do ruky,do tmy stavely bunkry atd..my jsme to mely obdobne se segrou,kdyz jsme byly male.jen teda ty kone uz nejsou cely den az do tmy venku,litaly jsme sem tam,vymyslely blbosti,namichany party holek kluku,co my se nablbnuly..a ted?jdes po ulici a deti vidis zridka.a kde jsou?u pc..ja vim,jaka je ted doma a vse,ale prijde mi,ze dnesni deti jdou ven snad za trest ci co..des..ja dekuju bohu,ze jsem vyrustala jak jsem vyrustala.bez pc a mobilu..bylo nam urcite lip

@Andrea81 Ja bych řekla,že děti jsou v autách. Ještě víc než u PC.Rodiče je dovezou všude i ke kamarádům se děti vozí v autách.Bráchová Ali má 8 a řekla bych ,že rok svého života ne-li víc strávila v autě.Oni jedou třeba o víkendu do temálu do Maďarska jedou X hodin pak jsou 2h v bazénu a zase x hodin zpátky.Kdyby raději běhala v tu dobu po zahradě.Jako děcka jsme též jezdili v autě,ale né tak moc.Jsme byli venku,tatka řekl nechcete jet k babičce?My skočili do auta jeli 20min a tam 4h běhali po venku.Dnes tahle děcka dojedou a i u té babičky si sednou pc,že jo.

tak jelikoz kdybyhc zila ted byhc nepoznala zivot driv.. by mi to asi nevadilo..ale sem rada za to ze my sme mohli mit krouzku kolik sme chteli, nikdo neresil zadne pretezovani deti.. po venku sme litali od rana do evcera- v lete v zime.. nikdy nas neodnesl zadnej pedofil, nemuseli se nasi starat kdo me odvede a privede ze skoly,.. sem rada ze my sme to meli tkove jake sme to meli...

ja jsem spokojena s detstvim, ktere jsem mela. Temer cele detstvi jsem stravila na ulici, ale jen na te nasi, mamka se nas bala poustet jinde. Hodne, hlavne v zime, jsme byli u sousedu, nebo decka od sousedu u nas. Jako starsi jsem jezdila na kole k babicce, sestrenkam, atd. Moje deti jsou taky hodne venku,ale pod dozorem. Ja jako 4 leta jsem chodila ven sama, Adama bych nepustila... Zatim je jim vzacnejsi litat venku,nez pc a pohadky, snad to tak dlouho zustane. Na druhou stranu jsem rada i za ty pohadky a to,ze umi narabet s mobilem,tabletem,atd. Ted jsme stravili dva dny zavreni v nemocnici,tak se aspon zabavil...

Takové dětství, jaké popisuješ, jsem stejně neznala. Dojížděla jsem do města z vesnice, ve škole jsem měla jednu nebo dvě kamarádky, ale po škole (družině) jsem jela domů a dělala akorát úlohy a šla spát. U nás ve vsi jsem žádné kamarádky neměla. Byly tam dvě holky, s nimiž jsem si občas hrála (jednotlivě), ale žádné extra potěšení jsem z toho neměla. Jako dospělá jsem celkem spokojená, ale co mi chybí, je pocit, že se všichni starají o můj rozvoj, že můžu trávit léto na táborech celý den na vzduchu, že můžu většinu času mimo školu věnovat svým koníčkům. Práci miluju, ale je to sedavé zaměstnání u PC, takže dost nezdravé. Takže pokud bych se měla někam vracet, tak jedině na vysokou, abych si mohla dělat co bych chtěla se spoustou volného času, někam i sama jet a nebýt tolik závislá na rodičích, jestli mě pustí, případně dovezou. Tohle závidím dnešním vysokoškolákům, sednou si na letadlo a jedou na víkend do nějakého evropského města asi tak, jako já jsem jela za kamarádkou do města.

No já to třeba nevidím tak jednoznačně. Jako jo, od pěti jsem chodila sama ven, vybírali jsme s kamarády popelnice apod. bloudila jsem na kole bůhví kde, ale přes město jsem stejně nesměla, na bazén taky sama ne no a v zimě obecně jsme moc ven nechodili (zrovna dneska jsem se dozvěděla i od mámy proč - někde se kdysi doslechla, že od 5 stupňů níž nemají děti chodit ven a děsně se divila, že my s Alexem chodíme). A vůbec jsme hodně času trávili u telky, která je to stejný, co počítač, spíš i horší bych řekla.Já vím, že Alexe v Praze dlouho nepustím samotného, ale zase jezdíme na výlety, chodíme na hřiště, koukat na vlaky, chodíme do knihovny, klidně i do nákupáku do koutku. Řada lidí dneska nevytáhne děcko ven a pak se diví, že ani samo nechce. Jako chtěli jsme na výlet společně se známým - má syna školáka - program libovolný dle nich - Zoo, park pro děcka no a dle něj (toho tatínka) by to syna nebavilo, že je na to malej, má doma PC a podobné kecy, takže když někdo takto dítě vychovává, tak ať se pak nediví...

ty já ti nevím, každá doba podle mě má něco do sebe. Já nemám pocit, že by mé dítě žilo zatím výrazně jinak než já. Běhá po venku za barákem občas sám (a to bydlíme ve městě), na vesnici u známých nebo na chatě už v jeho šesti letech vůbec neřeším, že se sbalí s ostatníma a jdou do lesa nebo hřiště a hodně dlouhou chvíli o nich vůbec nevíme (zastávám názor že když se něco stane s řevem určitě přijdou).... Uvidíme jak to půjde dál, až bude školou povinný...

@IvetJas s tím druhým odstavcem souhlasím. Rodiče sedí doma u televize nebo počítače nebo jsou v práci a pak se diví, že děti nechtějí ven...

Mě se dětství víceméně líbilo, někdy bych se klidně vrátila a to jak do dětství, tak do puberty...Bylo to fajn, až na pár věcí, které bych vypustila, ale tím to vlastně dost podstatně změnila a nejsem si jistá, že bych pak odpověděla stejněSnažím se malé ukázat co nejvíc z toho, co jsme prožívali jako děti....klidně s ní půjdu sáńkovat do tmy a plnéh promočení

@Honafa Souhlasím. Jak jsem bydlela na vsi neznala jsem ani sousedy, protože každej na svém pozemku nasedl do auta a někam jel a pak zase v autě přijeli a pak zalezli do domu.......Já jediná a to tam rodin bylo plno jsem chodila pořád po venku. Jak se tam pak udělalo to děcké hříště u hospody oni i na něj se sváželi autama

Hele já ted vzpomínám jak jsme bobovali. Oblečení jusme měli prostě takové ty šustákové oteplováky, žádný goretex apod. Pamatuju jak jsem měla promočený zadek až na kalhotky a ty se mi lepily k zadku....Prsty jako rampouchy....Po škole jsme vždycky pobíhali posídlišti se skupinkou dětí. Občas zabhli k nějákému kamarádovi chvíli si tam hráli a běželi dál.....Já měla v tomhle ohledu hezké děttství. Před barákem jsem bobovala ještě ve školce a matka mě jen zkontrolovala z okna.Já jsem všeobecne traumatizovaná, že venku nevidim pořádně žádné dovádějící děti. Jen v mhd občas a to tam zase dělají nevychovaný bugr, nejsou prostě vylítaní....Je to škoda. ALe jako matka se budu bát pouštět toníka samotného do kšoly ještě ldouho a i ze školy a tím odpadá i venkovní lítačka. Kamarádka se mi diví, že ho vůbec někdy plánuju pustit samotného ven v dnešní době Jsme se bavily, že bych chtěla školu blízko abych ho tma nebmusela furt vodit a ona byla úplně vykulená že jako půjde sám

Teď.Protože za mě nebyla lesní školka.Maruška sportuje rozhodně víc, než jsem sportovala já, už jen proto, že na to máme peníze, za komárů jsme byli málo komáři, tak měli naši velké kulové.Taky tím, že máme auto, máme větší možnost poznávat okolí, za mého dětství jsme měli 3 okruhy, kam se dalo dojít pěšky a to se točilo, na to jet někam busíšem nebyly ty zmiňované peníze, o autě nemluvím, to jsme neměli.Kamarádství, že se jde k někomu, normálně funguje, nám sem přes plot furt někdo leze.Je fakt, že mají oblečení, které jen tak nepromočí, ale děti jsou šikovné, zvládnou proráchat i goráč. A o to déle vydrží venku, když se nezmáčí hned, ale až třeba za 2 hodiny.Celkově i vidím, že je větší svoboda, M a A jsou takové živé a nespoutané bytosti, si pamatuju, jaká já jsem byla úzkostlivá, všeho se bála..