Život na hromádce - diskuze

Drive jsem byla ucena ( vzhledem k vire),ze je to spatne a tak jsem se sama nesestehovala se svym prvnim manzelem dokud nebyla svatba.Ale ani tehdy jsem nemela pocit,ze bych za to nekoho odsuzovala.Dokonce si myslim,ze ta nemoznost si spolecne ziti predtim vyzkouset,byla pro nas vztah tragicka.Pozdeji jsme tvrdila,ze se vdavat jen tak nebudu,ale kdyz jsme cekali malou - nasla jsem v sobe opravdove prani byt s jejim tatinkem vzata.Jemu by to asi bylo jedno,ale vzali jsme se,kdyz byl male rok coz mi prislo moc fajn.Jsem rada,ze jsem vdana - zde na malem meste je to i jednoduzsi...je tu hodne vericich a tak se to tu vubec nenosi.Nektere staty v USA to maji dokonce zarizene tak,ze kdyz jste spolu ve stejne domactnosti 3 roky,tak vas povazuji za sezdane - alespon co se pozdejsich financi tyce

jsem ochotna zit na hromadce,ale preferuji po case zavaznost snatku..myslim,ze by pary meli zit spolu nejakou dobu nez maji svadbu..preci jen si vyzkouset obsazenou koupelnu,chrapani v noci ,zapatlne umyvadlo a spoustu dalsich drobnosti souziti..bud se nauci vzajemne pomijet nedostatky,na nejakych zapracovat,kompromisy delat atd...jinak pak muze vse skoncit katastrofou a rozvodemnavic snatek zjednodusuje mnohe kolem uradu,financi,dedictvi,lekaru,deti atd,alespon si to myslim...nebo alespon pravni vztah druh druzka,

já tak žiju s Vlastimilem, no a co? Mým životním cílem a snem není divadýlko, co někteří nazývají svatba, nýbrž děti. Svatba je mi celkem šumák, když to na chlapa dojde, bude ochotný si mne vzít i když byla stará, dementní a tlamatější než nynčko. A pokud má soužití vydržet léta, nemusí to být nutně i s úředním štemplem

my taky žijeme hezky na hromádce, ale kdyby bylo po mém, jsme dávno vzatí po 10 letech už to neřeším, muž taky přestal cítit tlak a je tomu přístupnější a prý si mě stejně jednou vezme jinak pro mě je správná rodina ta, kde mají všichni stejné příjmení

Já jsem vždy chtěla být vdaná, ale nikdy mi nešlo o ten obřad. Nechtěla jsem mít velkou svatbu atd. Vždy jsem se chtěla vdávat až budu těhotná. Marian mě v létě požádal o ruku, na podzim jsme se začali pokoušet o mimčo a další léto jsme se vzali. Myslím, že je lepší, když máme všichni stejné jméno, víc tak působíme jako rodina. Můj expřítel mi furt říkal jak se nikdy ženit nebude, že dítě chce až po třiceti a tak. Byli jsme spolu pět a půl roku, pořád jsem mu říkala, že já si tak svůj život nepředstavuji. A pak se divil, že jsem se s ním rozešla. Najednou chtěl všechno změnit, ale já už ne. Jsem věřící, takže pro mě je manželství důležité. Pokud žije někdo v nesezdaném páru a je tak šťastný, tak je to jeho věc. To že to tak chci a cítím já, neznamená, že to tak musí cítit všichni. Horší je pokud jeden chce manželství a ten druhý ne. Ten který chce, se tím pak trápí.

jako dítě z rozpadlé rodiny považuji svatbu za vcelku zbytečný právní úkon navíc netoužím po \"svém dnu\". ale chápu lidi, kteří se chtějí brát a chápu že především ženy o to často hodně stojí. a obzvlášť to chápu, pokud jsou to lidé věřící. chápu význam společného veřejného prohlášení, že chtějí žít už navždy spolu...které na tom celým považuji za nejvýznamnější, ikdyž i znám pár lidí, kteří před svatbou o jejích důsledcích nijak hluboce nepřemýšleli.v dnešní době žít spolu bez svatby není problém - alespoň teda ve městě žádný. dokonce ani moje, dnes již zesnulá, hodně prudérní babička se nijak nepohoršovala, když jsem jí řekla, že čekám dítě a svatba jen tak nebude. často se setkávám s tím, že se mě někdo neznámý ptá třeba čím se živí manžel nebo přítel..prostě rovnou se ujistí, jak to je, aby věděl, jak dál mluvit...

My to tak nějak zkombinovali, nejdříve jsme žili na hromádce, ale před založením rodiny jsme oba chtěli, aby děti vyrůstaly v manželství.Je to pro mě akt odvahy a zodpovědnosti. Hlavně si to člověk více promyslí, než do toho vstoupí.

My jsme spolu 8 let žili a pak se vzali. Bylo to pro nás pro oba důležité předtím než budeme mít děti. Nejde jen o štempl, ale i to, že jsme si tím dali vzájemně najevo, že o sebe stojíme, milujeme se, chceme být spolu a nebojíme se to sdělit i všem v okolí :DDD Nicméně neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne žít na hromádce - pokud to tak oběma partnerům vyhovuje. Mně by třeba vadilo už jen to, že se dítě jmenuje jen po jednom rodiči...

Jsem podruhe vdana, nikdy jsem s nikym jen tak nezila. Jeste bez deti bych si to umela predstavit, ale mit dite a rikat o jeho otci, ze je to muj pritel, to bych nezvladla. A mit vlastni dite na sve svatbe mi taky prijde divne. Jsem proste staromodni asi. Ale nikoho neodsuzuju, at si to delaji, jak jim to vyhovuje, samotna svatba nezaruci kvalitni a trvaly vztah.

my jsme spolu 8 let, z toho 5 let spolu zijeme. nejak mi nevadi, ze nejsem vdana, ale ne ze bych se nechtela vdavat. Jen jsem se nechtela vdavat tehotna, to si radeji pockam, az malej trochu povyroste. Vim, ze treba babicce se to nelibi (je verici), ale nic s tim neudela, a tak to nekomentuje. Ale nez pujde do skolky ev. skoly bych chtela, abysme meli vsichni stejny jmeno. Kdyz nekdo chce byt s tim druhym bez svatby cely zivot, je to jejich volba. Za mě si myslím, ze \" ten papír\" stejne stesti a jistotu vztahu nezaruci, ze to jestli spolu zustanou je prace obou dvou, a je jedno jestli v zakonnem svazku nebo \"na psi knizku\".

My jsme tak chvilku žili, ale když jsme se začali bavit o dětech, vzali jsme se. Já si prostě nedovedu život na hromádce s dětmi představit, možná chvíli, ale dlouhodobě určitě ne.Je to ale každého věc.

S otcem mé dcery jsem žila nesezdaná.S mým manželem jsem žila ve společné domácnosti 4 roky, pak jsme se vzali.Nedovedu si představit, že by o mě manžel mluvil jako o přítelkyni(i když on teda říká moja, tak je to asi jedno), mě to přijde jako matračka(je to jen můj osobní pocit a nikoho se tím nechci dotknout).Nemůžu ani opomenout vyřizování na úřadech i to, že se nemusíme zaobírat takovýma ptákovinama a ztrátou času jako vysvětlování dětem proč já a děti jsme např. Nováci a on je Horák. Všude jsme vedeni jako rodina, jako celek.

Když se rozhodnou spolu žít dvě svobodné a svéprávné bytosti,je to v pořádku.Dokonce si myslím,že na začátku není potřeba spěchat se svatbou,protože při společném soužití přijdou oba na spoustu drobností které jim na tom druhém vadí a pak je jen otázkou zda se s tím naučí žít,nebo se radši rozejdou.Pokud se ovšem rozhodnou mít spolu dítě,měli by mu dopřát ten luxus stejného příjmení obou rodičů,stejných práv při výchově atd.Navíc myslím,že svatba(ať už honosná či jen ta úplně obyčejná za pár korun)není jen o tom papíru co si odnesu.Je i o slibu že se pokusíme spolu překonat všechny překážky,že vychováme potomky a dáme jim ten nejlepší základ do života....Je to jakýsi závazek který nedělám ani tak kvůli sobě,ale kvůli svým dětem.O pohodlnosti na úřadech a v jiných životních situacích ani nemluvím.Já mám prostě pocit(ač teda věřící nejsem),že svatba je tím správným krokem pokud chci mít s dotyčným dítě.Je to jakési uznání závazku obou stran.

My spolu žijeme 2 roky a o svatbě už se moc nebavíme. Já chtěla být vdaná ještě než porodím, ale to se nepovedlo, pak jsem chtěla svatbu dokud je malá ještě malá , ale to taky vypadá že neklapne. Z mé strany bez problémů, z přítelovy strany tam něco zavazí, nevím co, asi mě nadosmrti nechce Ale obecně si myslim, že pokud už jsou děti, měly by vyrůstat v manželství, i kdyby to nejmenší mělo být společné jméno. Já doufám, že se jednou vdám, nechci aby se moje dcera jmenovala po tatínkovi a já ne

Pro mě ano. Už jen proto, že se pak každý člen rodiny jmenuje jinak - a co je to pak za rodinu, že?Nemluvě o skutečnosti, že bych nechtěla přivést na svět děti a riskovat, že se tatínek prostě sbalí a zmizí, bez jakékoli možnosti právní vymahatelnosti jeho závazků (vím, že ne vždy je to platné, ale už jen z principu).Prostě nenapadá mě jediný důvod, proč zakládat rodinu a nevzít se.

Pro mě má žití na hromádce stejnou váhu jako v manželství. Když to po všech stránkách klape, klidně v tom můžou být i děti :)Toník se narodil a ještě jsme nebyli manžele a rozhodně nás to netrápilo. Vzali jsme se spíš ze srandy a že mě vadilo, že mám jiné jméno než syn. Na úřadech jsem musela říct o větu na víc vždycky

@plaz vidis,ja si dite na svatbe take vubec nedovedla predstavit.A nakonec,kdyz jsem to tak na te druhe svatbe mela,tak mi to prislo tak krasne a sladke,ze proste jsme tam dohromady jako rodina.BYla jsem rada,ze tam malicka je s nama. Ja jsem se zase vubec nechtela vdavat tehotna...to me slo jen tezko prekonat,protoze i ten napad a varianta padla a to uz jsme byla v 9.mesici.Nastesti s vizama by to pak bylo jeste slozitejsi,tak to padlo

@helenice Jé, Heli, já myslela, že jsi vdaná?

Jsme spolu skoro 8 let, 7 let spolu bydlíme. Tudíž mi to nevadí. Svatba je pro mě naprosto nedůležitá věc, mám okolo sebe páry, kterým spíš svatba ublížila než je stmelila. I u nás není vztah bez problémů a obávám se, že svatba by tomu rozhodně nepomohla.

S Kájou tak žijeme,zatím.Příští rok se budeme brát.Jsme spolu pět let,z toho tři roky spolu žijeme.Vždycky jsem svatbu chtěla,ne jenom kvůli tomu obřadu,ale i kvůli důvodům,které napsala Naďa-dát tak najevo,že se milujeme a chceme být spolu.Takže jsem si počkala,než Kája sebere odvahu a požádá mě o ruku(i když jsem kolikrát už ani nedoufala)a příští rok konečně budu moct říct,že jsme rodina i \"papírově\".

Ja tak ziju uz 11 let se svim pritelem a nevadimito :))Ikdyz maME SPOLU UZ TRI DETI ,ALE Mame se radii a nepotrebujem k tomu kus papiru :-)Jo jestlik my se nekdy vezmem tak to pri bude zazrak ,ale lide uz nam rikaj ze mmame do toho kopnout :D

@ Závazky vůči dítěti a částečně vůči matce svého dítěte musí plnit i v případě nesezdaného páru.

Já jsem v tomhle stará konzerva:))) Ať si to dělá kdo chce jak chce, ale já bych děti bez manželství neměla. Zní to asi hůř než to myslím, ale pro mě je svatba takový nádherný zážitek, který jsem si maximálně užila. A teď jsme RODINA. Všichni se jmenujeme stejně a já mám prostě pocit že to tak má být. Takže já bych na psí knížku žít nemohla a ani nechtěla a svatba je pro mě hodně důležitá.

@luciasek84 Tak to já teď teda vůbec nevím, jestli se s tebou budu zítra bavit, ty konzervo

Svatbu jsem si snila celý život, cítit se jako princezna, šaty atd. Ve zdravém vztahu mi to přišlo jako správné rozhodnutí. Na hromádce se to počítá od kdy? Až když je dítě? Nebo když bydlíte ve svém bytě jen vy dva?Ve vztahu jsem třeba jako dospělá žila 4 roky a byla i zasnoubená, když jsem před tím jen s klukama chodila, přišlo mi to normální. Nemám nic proti tomu jestli je někdo sezdaný nebo ne.

my jsme ze začátku žili na psí knížku, a nějak mě to bylo jedno, protože jsem měli pronajatý byt, každý v něm svůj kousek nábytku a věcí... Kdyby to jednoho z nás přestalo bavit vezme si své věci a jde...Ve chvíli kdy jsme začli uvažovat o svém bydlení, padlo i slovo svatba. Přijde mi to tak nějak přirozené, máme společné dluhy, společné úspory, a teď i dítě... A když to nefunguje, je už podle mě jedno, jestli to řešíte v rámci rozvodového řízení nebo ne (když se rozhádáte stejně to bude o tom, kdo bude mít lepšího právníka...)

Žili jsme na hromádce 5 roků, potom jsme založily na děti a když se to povedlo tak jsme se domluvili na svatbě. Vdávala jsem se ve 4 měsíci. Kdyby se nepovedly děti, jsme asi pořád svobodní. Nikdy jsem na svatbě nelpěla, ale pak jsem měla pocit, že je pěkné ten kruh uzavřít a utvořit rodinu. Nač si nechávat zadní vrátka otevřená? Ty bych si nechala pokud by to neklapalo.

Přkvapujeme mě po přečtení dosud napsaných příspěvků, jak je česká společnost stále velice konzervativní! Já vím, jste jen malý vzorek žen (většinou v domácnosti) mezi 25 a 40 lety. Ale že Vém povětšinou svatba přijde důležitá kvůli dětem, jménu a jednání na úřadech mě stejně překvapilo Jen tak na ůvod to s tím jménem je český zvyk, jak bič. V Belgii je naprosto nenormální si změnit jméno, jakmile se stanete vdanou paní. Clověk/žena tady nosí své jméno od kolíbky po hrob, manželovo jméno přijímají spíše ojediněle ani nechápou, proč by to měly dělat, spíše mají příjmení dvě když už. Já se rozhodně svého dívčího jména nevzdám, uvažuju, že si přidám partnerovo jméno v mužském rodě. To je tak max. Moje dítě nedělá jeho příjmení!Já vdaná nejsem. Vdát jsem se chtěla už s prvními láskami na gymplu, tak nějak se mi představa svatby líbila vždy a to sem si nikdy nevysnívala trojspřeží a podobné hovadiny. Ač mě to překvapovalo a zároveň i mrzelo, už moji tehdejší spolužáci si mysleli, že se vdát vůbec nechci, že budu budovat karieru, cestovat a uzivat si. (Nevím, jak na to přišli, mně se na to neptali, ale vždy byli překvapení, když zjistili, že já v manželství věřím).Ač nejsem vdaná, tak mám dítě s věřícím člověkem, pro kterého je svatba důležitá z toho hlediska slíbit před Bohem, že se o nás bude do konce svých dní starat. Těhotná jsem se vdávat prostě nechtěla. Navíc jsem si to ani organizačně nedokázala představit, já byla půl roku z mého těhotenství z pracovních důvodů v Praze, partner v Bruselu. Před tím jsme spolu ani nežili, každý jsme měli svůj byt a když jsme měli chuť se vidět, tak jsme se navštěvovali. Vyhovovalo mi to tak, žádné prkýnka ani pastu v umyvadle jsem nikdy neřešila. Díky bohu!Adovi bude v pátek rok a my spolu žijeme v jedné domacnosti rok a kousek. Precijen je to intenzivnejsi nez pred tim, když jsme měli kazdy svou domacnost. Takove to ze nekdy si chcete zalezt a na nikoho nemluvit, i kdyz neni vlastne duvod ani blba nalada nebo tak. To prostě nejde. Ale tak jsem v domacnosti, tak jsem \"sama\" cele dopo a odpo a i se na nej tesim, az prijde domu. I kdyz tezko si muzu mlcet, cist nebo si uzivat samoty, kdyz mame maleho pana Šmudlického Vzít se chceme na jaře. Kdyby bylo po Alešovi, tak to zmaknem za pár hodin zorganizovat. To já nechci, takže to bude pěkně v poklidu, pohodě, malá svatba. Zadna rodinna seslost padesati cizich lidi a dvouset sestrenic. Bude to nas den. A ze mame uz dite pred svatbou rozhodne neberu jako prekazku. Ac jsem si to tak kdysi nepredstavovala

Pro mne je svatba naprosto nedůležitá. Ani jako hodně mladá holka jsem se nechtěla vdávat, samotný svatební obřad mě děsil, připadal mi trapný. Nejsem ani trochu romantik A všechny další roky a zkušenosti mne utvrdily v tom, že instituce manželství žádné jistoty a štěstí nezaručí. Když jsem otěhotněla, řešili jsme i tuto otázku, ale oba jsme se shodli, že to pro nás není podstatné. A rozhodně to nebylo tak, že by on nechtěl a já se hrdinně přizpůsobila Pro mne je největší životní závazek, pořídit si se svobodným vědomím s někým dítě, založit domov, to dítě v něm společně vychovávat, plánovat nějakou společnou budoucnost. To dělá rodinu rodinou. Když to všechno máte, není o nic lehčí odejít z takového vztahu, než z papírového manželství. Nevýhody jsem zatím nezaznamenala a muž se kterým žiju je můj partner (a zůstal by jím, i kdyby jsme na to náhodou měli papír).

@angieblack Neboj, můžeme se bavit spolu, jako dva vyvrhelové na pokraji společnosti

@Sphinx Tak jo.

@Sphinx To je pěkně napsaný a souhlasím s tím. Vdát se jen proto, abych byla vdaná, to raději šťastná a svobodná. Taky si myslím, že hodnoty, které se snažíme budovat a předávat nejsou spojené s nějakým posvědcením úřadů. Ti za mě neudělají ani oběd, ani neutřou zadek, ani nepodrží za ruku, natož aby zaručii nějakou doživotnost

@SaraK Mně se taky líbilo, co jsi napsala Pokud je pro někoho svatba důležitá a bez ní by byl nešťastný nebo nějak nejistý, nebo k tomu má nějaký jiný podstatný důvod, pak nic proti tomu. Za sebe můžu jen říct, že jsem ráda, že žiju v době (a zeměpisné šířce ), kdy můžu učinit svobodné rozhodnutí a nemusím se vdávat jen proto, že je to společensky přijatelné Stále jsem přesvědčená, že pevnost vztahu není ovlivněna nějakým právním úkonem.

Po zkušenosti z rozvodem pro mě svatba nic neznamená. Je to jen papír pokuď se dva nesnaží. Vdávala jsem se jako těhule, na přání rodičů a beztak to bylo k ničemu a chlapa to doma neudrželo. U nás je to asi v genech i můj tatínek napoprvé šáhnul vedle a i nejstarší sestra. Neodsuzuju ani jeno, ale pro mě je lepší ta hromádka, ale třeba jednou změním názor.

@ My teda jsme svoji, a každý člen rodiny se jmenuje jinak

@SaraK že jo, mi to taky přijde husté, kolik lidí je prosvatbových.

Mě je to srdečně fuk. Pepa chtěl svatbu, tak proč ne. Brali jsme se po tom, co jsme spolu 7 let chodili a z toho 2 spolu psoknížkovali. Pidižvíci přišli až dlouho po svatbě, až po 3 letech první pidižvíček Maruška. Děti totiž nezávisely na svatbě, ale na vlastním bydlení a Pepově příjmu, aby nás uživil.Překvapivě se mi líbí, že jsme manželé, a ve spoustě věcí je to jednodušší - hypotéka, je jasné, kdo je otec mojich dětí a tak. Takže se asi v dohledné době rozvádět nebudeme.

@Sphinx vidíš, vy jste žádné důvody ke svatbě neshledali a my jo :-) Fakt jen čistě z právního hlediska, kvůli romantiky a oznamování lidem, že se máme rádi fakt ne... Kdyby postavení partner-partnerka bylo stejné jako manžel-manželka, vdávat se nikdy nebudu :-)

@angieblack kdepak, než vyhodit prachy za něco jako svatba, radši jsme investovali do auta. Taky, třebas někdy časem, to nevylučujem. Ostatně, když už, tak bez rodiny, jen my tři a dva svědci... jenže to zas nerozdýchala tchyně, už i tak jí vadí, že Vlastimil má v podstatě nemanželské dítě. A z mojí strany je to ještě horší-představ si hybrida Dášiny jedubáby, medoxovic mamky a babičky na venkově na svatbě.. brr, radši nikdy

@zajic Mně to právě hodně překvapilo, protože mám dojem, že jednou za čas někde přečtu,vidím nebo zaslechnu, jak je česká společnost liberální, jak si žijeme rádi na psí knížku a teď mám dojem, že je to síš vnímáno jako uchylácká nepochopená menšina

@helenice Do nás zase rejou kamarádi, že nám to není prý trapný, mít dítě a nebýt svoji. Neřeknou to přímo, ale že oni by to tak nechtěli.

@moninif Jedinou nevýhodou, na kterou jsem zatím přišla je, že bych nedostala vdovský důchod Jinak jsem se z žádným negativem nesetkala a to máme dítě, vlastníme dům, auta... takové ty praktické věci jsou právně řešitelné i bez sňatku.

@zajic Nekecej, všichni jste přece Zajícovi

@angieblack No jistěěě já vás tam vůbec nepotřebuju. Já se budu bavit s ženichem a Adámkem. Domluvím aspoň jim že je zcela normální požádat svojí lásku o ruku dřív, než se jisté věci strkají tam, kam nemají

@SaraK Trochu mě zvedl ze židle výrok : malý vzorek žen většinou v domácnosti. Já jsem na mateřské dovolené a troufám si tvrdit že je to dost rozdíl,být na mateřské a v domácnosti, ale hlavně to že je někdo v domácnosti přeci neznamená že je to někdo méněcenný nebo naopak někdo tak strašně konzervativní že se musí vdát. O tom to vůbec není. Já se do práce vrátím a stejně je pro mě svatba důležitá. Ano, nechtěla bych žít na psí knížku a v 50 letech mluvit o člověku s kterým žiju 20 let jako o příteli. Mě i to že si někdo nechává své příjmení po svatbě prostě přijde padlé na hlavu. (chudáci všichni belgičani ). Ale je to čistě můj názor, tak prosím nelynčovat

@Sphinx A mě se to teda nelíbilo vůbec

@Sphinx právě ten vdovský důchod Dále pak jednání s lékaři, a majetky je lepší mít v manželtsví, než každý nákup řešit, že je vlasně napůl Ale nikomu tu svododu neupírám....

@luciasek84 ale musíš uznat, že na webu, kde jsou maminky, bude víc prosvatbových lidí, než na webu top manažerek nebo motorkářů.P.S. Nechala by sis manželovo jméno, kdyby se jmenoval třeba pan Prdel?

@Sphinx a to pozor, Pepovi říkáte pan Zajíc jen tady na BOlu, jinak on se cítí být koněm, a to konkrétně huculem.

@luciasek84 A dokážeš si představit, že ti někdo v 50ti bude říkat slečno?

@zajic Nikde není řečeno, že musíš příjmout manželovo jméno. Může on příjmout jméno své manželky.

@luciasek84 Promiň, ale nevím co je divného na tom, že si žena, která má někde \"jméno\" si nechá po svatbě to svoje, nebo užívá obě? Já to naopak schvaluji. Já teda jméno převzala, uvažovala jsem o obou, ale nakonec mi to přišlo zbytečné, neb jsem k tomu žádný důvod neměla. Naopak mě překvapila známá, která si nechala manželovo jméno, ani nemá obě, a dva roky už vysvětluje kdo vlastně je (samo, že né pořád, ale stává se to)

my tak žijeme, jsme spokojení, klape nám to, sice já bych se tea vdávat chtěla a chtěla bych mít krásnou svatbu, tak budu doufát, že se jí dočkám.

@moninif A víš že mě naopak překvapí příjemně, když i známá modelka nebo celebrita si nechá manželovo jméno a nemá jméno s 3 pomlčkama nebo své dívčí? :) Já nevím, neumím to vysvětlit, prostě mě to přijde přirozené aby se rodina jmenovala stejně. A pokud si někdo nechce zvyknout na moje nové příjmení, je to čistě jeho problém.

@luciasek84 A víš, že mne to u tebe vůůůůbec nepřekvapuje, ty romantická konzervo

@luciasek84 jasně, každý to máme jinak, stejně jako s tou svatbou...

@Sphinx Zítra dostaneš

@luciasek84 Už se perou. Už se perou. Já to říkala od začátku, že tady poteče krev.

@luciasek84 Bojim

@LenkaM23 tááák on je pan Prdel a on slečna Posraná.Co by si ti chudáci měli vybrat? To už ať je radši každý to, co byl doposud.