Život na hromádce - diskuze

Drive jsem byla ucena ( vzhledem k vire),ze je to spatne a tak jsem se sama nesestehovala se svym prvnim manzelem dokud nebyla svatba.Ale ani tehdy jsem nemela pocit,ze bych za to nekoho odsuzovala.Dokonce si myslim,ze ta nemoznost si spolecne ziti predtim vyzkouset,byla pro nas vztah tragicka.Pozdeji jsme tvrdila,ze se vdavat jen tak nebudu,ale kdyz jsme cekali malou - nasla jsem v sobe opravdove prani byt s jejim tatinkem vzata.Jemu by to asi bylo jedno,ale vzali jsme se,kdyz byl male rok coz mi prislo moc fajn.Jsem rada,ze jsem vdana - zde na malem meste je to i jednoduzsi...je tu hodne vericich a tak se to tu vubec nenosi.Nektere staty v USA to maji dokonce zarizene tak,ze kdyz jste spolu ve stejne domactnosti 3 roky,tak vas povazuji za sezdane - alespon co se pozdejsich financi tyce

jsem ochotna zit na hromadce,ale preferuji po case zavaznost snatku..myslim,ze by pary meli zit spolu nejakou dobu nez maji svadbu..preci jen si vyzkouset obsazenou koupelnu,chrapani v noci ,zapatlne umyvadlo a spoustu dalsich drobnosti souziti..bud se nauci vzajemne pomijet nedostatky,na nejakych zapracovat,kompromisy delat atd...jinak pak muze vse skoncit katastrofou a rozvodemnavic snatek zjednodusuje mnohe kolem uradu,financi,dedictvi,lekaru,deti atd,alespon si to myslim...nebo alespon pravni vztah druh druzka,

já tak žiju s Vlastimilem, no a co? Mým životním cílem a snem není divadýlko, co někteří nazývají svatba, nýbrž děti. Svatba je mi celkem šumák, když to na chlapa dojde, bude ochotný si mne vzít i když byla stará, dementní a tlamatější než nynčko. A pokud má soužití vydržet léta, nemusí to být nutně i s úředním štemplem

my taky žijeme hezky na hromádce, ale kdyby bylo po mém, jsme dávno vzatí po 10 letech už to neřeším, muž taky přestal cítit tlak a je tomu přístupnější a prý si mě stejně jednou vezme jinak pro mě je správná rodina ta, kde mají všichni stejné příjmení

Já jsem vždy chtěla být vdaná, ale nikdy mi nešlo o ten obřad. Nechtěla jsem mít velkou svatbu atd. Vždy jsem se chtěla vdávat až budu těhotná. Marian mě v létě požádal o ruku, na podzim jsme se začali pokoušet o mimčo a další léto jsme se vzali. Myslím, že je lepší, když máme všichni stejné jméno, víc tak působíme jako rodina. Můj expřítel mi furt říkal jak se nikdy ženit nebude, že dítě chce až po třiceti a tak. Byli jsme spolu pět a půl roku, pořád jsem mu říkala, že já si tak svůj život nepředstavuji. A pak se divil, že jsem se s ním rozešla. Najednou chtěl všechno změnit, ale já už ne. Jsem věřící, takže pro mě je manželství důležité. Pokud žije někdo v nesezdaném páru a je tak šťastný, tak je to jeho věc. To že to tak chci a cítím já, neznamená, že to tak musí cítit všichni. Horší je pokud jeden chce manželství a ten druhý ne. Ten který chce, se tím pak trápí.

jako dítě z rozpadlé rodiny považuji svatbu za vcelku zbytečný právní úkon navíc netoužím po \"svém dnu\". ale chápu lidi, kteří se chtějí brát a chápu že především ženy o to často hodně stojí. a obzvlášť to chápu, pokud jsou to lidé věřící. chápu význam společného veřejného prohlášení, že chtějí žít už navždy spolu...které na tom celým považuji za nejvýznamnější, ikdyž i znám pár lidí, kteří před svatbou o jejích důsledcích nijak hluboce nepřemýšleli.v dnešní době žít spolu bez svatby není problém - alespoň teda ve městě žádný. dokonce ani moje, dnes již zesnulá, hodně prudérní babička se nijak nepohoršovala, když jsem jí řekla, že čekám dítě a svatba jen tak nebude. často se setkávám s tím, že se mě někdo neznámý ptá třeba čím se živí manžel nebo přítel..prostě rovnou se ujistí, jak to je, aby věděl, jak dál mluvit...

My to tak nějak zkombinovali, nejdříve jsme žili na hromádce, ale před založením rodiny jsme oba chtěli, aby děti vyrůstaly v manželství.Je to pro mě akt odvahy a zodpovědnosti. Hlavně si to člověk více promyslí, než do toho vstoupí.

My jsme spolu 8 let žili a pak se vzali. Bylo to pro nás pro oba důležité předtím než budeme mít děti. Nejde jen o štempl, ale i to, že jsme si tím dali vzájemně najevo, že o sebe stojíme, milujeme se, chceme být spolu a nebojíme se to sdělit i všem v okolí :DDD Nicméně neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne žít na hromádce - pokud to tak oběma partnerům vyhovuje. Mně by třeba vadilo už jen to, že se dítě jmenuje jen po jednom rodiči...

Jsem podruhe vdana, nikdy jsem s nikym jen tak nezila. Jeste bez deti bych si to umela predstavit, ale mit dite a rikat o jeho otci, ze je to muj pritel, to bych nezvladla. A mit vlastni dite na sve svatbe mi taky prijde divne. Jsem proste staromodni asi. Ale nikoho neodsuzuju, at si to delaji, jak jim to vyhovuje, samotna svatba nezaruci kvalitni a trvaly vztah.

my jsme spolu 8 let, z toho 5 let spolu zijeme. nejak mi nevadi, ze nejsem vdana, ale ne ze bych se nechtela vdavat. Jen jsem se nechtela vdavat tehotna, to si radeji pockam, az malej trochu povyroste. Vim, ze treba babicce se to nelibi (je verici), ale nic s tim neudela, a tak to nekomentuje. Ale nez pujde do skolky ev. skoly bych chtela, abysme meli vsichni stejny jmeno. Kdyz nekdo chce byt s tim druhym bez svatby cely zivot, je to jejich volba. Za mě si myslím, ze \" ten papír\" stejne stesti a jistotu vztahu nezaruci, ze to jestli spolu zustanou je prace obou dvou, a je jedno jestli v zakonnem svazku nebo \"na psi knizku\".

My jsme tak chvilku žili, ale když jsme se začali bavit o dětech, vzali jsme se. Já si prostě nedovedu život na hromádce s dětmi představit, možná chvíli, ale dlouhodobě určitě ne.Je to ale každého věc.

S otcem mé dcery jsem žila nesezdaná.S mým manželem jsem žila ve společné domácnosti 4 roky, pak jsme se vzali.Nedovedu si představit, že by o mě manžel mluvil jako o přítelkyni(i když on teda říká moja, tak je to asi jedno), mě to přijde jako matračka(je to jen můj osobní pocit a nikoho se tím nechci dotknout).Nemůžu ani opomenout vyřizování na úřadech i to, že se nemusíme zaobírat takovýma ptákovinama a ztrátou času jako vysvětlování dětem proč já a děti jsme např. Nováci a on je Horák. Všude jsme vedeni jako rodina, jako celek.