zbláznim se? - diskuze

Už asi brzo zcvoknu. Ráno se probudim vytřu, vyluxuju, vytřu prach, odendám matrace peřiny, křesla, pohovku...vše vystříkám. jdu ven a nechám to působit jdu domu pootvírám okna i dveře, bydlíme v přízemí tak nemůžu zase jít na procházku a musím u toho stát. Do toho vařim peru, a pochopitelně se starám o Toníka, kterému rostou zuby a slovo nesnesitelný a uknučený je jediné co by ho ted charakterizovalo. Pak se vrátim domu a zase vyluxuju. Myslim jen na blechy, zdá se mi o nic. S martinem mluvíme jen o nich. Hádáme se...hrůza. Už nevim co dál. Mám pocit že i když se postavim na hlavu tak se jich nezbavíme. Bojim se že tu budou pořád. Dělám všechno dle doporučení a pořád tu hopsaj. Po každym zarejdění v nohavici se div nerozbrečim. Vždycky doufám, že jsem je vymítila a pak to nechutně známé dobnutí a rejdění. Nevim co dělat. Napadají mě věci jako zapálit to tu, odstěhovat se jen tak tři lidi a nic. Ale zase tu všechno co máme přece nemůžeme nechat...příjd emi to jako bezvíchodná sytuace. Jsem poštípaná všechno mě svědí, bojim se co když začnou jít i na Toníka, nakazej ho nějákou chorobou, bojim se že mu ublížýej ty insekticidy co tu stříkám. My nikam vypadnout nemůžeme, není kam.V životě jsem už zažila hodně blbejch sytuací, ale teda tohle je nejhorší. Jsem tak akorát krouček od zhroucení. kdo tohle nezažil asi si řekne že jsem hysterka, ale jako je to fakt síla...Už mě i napadlo něco jako že se nastěhuju do azilového domu pro matky s dětma a martin to tu bude mezi tim likvidovat. Prostě jsem fakt hodně zoufalá...