Zase já nebo my? - diskuze

Omluvám se za tu smršť mých příspěvků,zrovna v téhle kolonce bych nechtěla mít žádný,jen napíšu výsledky a zase jdu!Asi si teď některé zaklepete na čelo,ale já jsem to prostě nedokázala.Nedokázala jsem jen tak odejít a všecko zahodit.Asi jsem slaboch,ale nejspíš si potřebuju dokázat,že to přece musí jít,že to zvládneme a bude nám zase spolu dobře.Už jsem měla skoro sbaleno a pak jsem se chtěla s přítelem rozloučit a najednou ze mě vypadl několikahodinový monolog,bez přestávky jsem mluvila a brečela,vzpomínala,co všechno jsme spolu prožili,co se to s náma stalo, a že tak jsme to přece nechtěli.No řeknu vám,byl to doják.Oba jsme si uvědomili,že se máme pořád dost rádi na to,abysme mohli jen tak všechno skončit a zahodit.Že nás možná zaskočilo,že už to nejsme jen my dva,naše láska,volnost a zábava,ale je tu najednou náš chlapeček a pro nás velká změna a každý to začal řešit po svém.Neznamená to,že bysme ho litovali,to v žádném případě.Jen to přineslo spoustu nových povinností a na sebe jsme zapomněli.Možná plácám nebo si to jen namlouvám,ale chci tomu dát šanci.Přítel odešel beze slov se slzami v očích a tak jsem si uvědomila,že mu to není jedno.Po telefonu jsme si pak řekli,že to zkusíme zvládnout, a že se budeme snažit oba.Napsala jsem toho o něm hodně špatného,ale na druhou stranu bych mohla napsat hodně hezkého.Ani nevíte,jak si přeju,aby se mezi nás ta láska zase vrátila!Vypadá to,jako bych nevěděla,co vlastně chci a nebudu mít nikomu za zlé,když si řekne,že jsem naivní a hloupá, a že to stejně už nikdy dobré nebude.Ale já to teď tak cítím,kromě ztracené lásky mi v životě vůbec nic nechybělo a tu svou tvrdohlavost mám holt ve znamení..Všem vám děkuji za podporu