zas už něco - diskuze

Tak si tak v klidu jedu s Barunkou do nemocnice na kontrolu s ledvinama. Jsem 300 metrů od nemocnice před takovou velkou křižovatkou a najednou slyším zezadu jak letí šavle. První, druhá, třetí. Ve zmatku zatáčím (ani nevím kdo má přednost), koukám do zrcátka jestli mi dítě dýchá a nezalklo se (vidím houby) a vjela jsem na takový ostrůvek kde se rozhodně parkovat nesmí (nezájem). Vypnu motor, vyjdu z auta, to bystě měli vidět. Sedačka moje i autosedačka v kaluži mlíka, Barunka ohozená - kalhoty, punčochy, bodýčko, svetr i bunda komplet promočené. Venku mínus 3 stupně. Mlíko všude po podlaze i ve vlasech. Do toho šílený řev protože neví co se děje. Tak jak je mokrá s ní běžím do nemocnice. Hledám klíče, nemůžu je najít - vracím se do auta, klíčky v zapalování (ještě že se nám automaticky nezamyká auto). Letím na recepci. barunku komplet svléknu, zjišťuju že nemám náhradní oblečení ABSOLUTNĚ ŽÁDNÝ, pouze ručník který jsme si měli vzít na utření gelu po ultrazvuku. Přichází doktorka, vidí tu spoušť a bere nás rovnou dovnitř. Ze solidarity (já poblitá nebyla, ale když na sebe hodíte komplet mokré dítě tak asi suchý nezůstanete, že jo) zaběhla do ordinace pro svoje náhradní tričko, do kterého jsme zabalili Barušku. Ona vyšetřovala. Já letěla zpět do auta zlikvidovat vlhčenýma ubrouskama to nejhorší z autosedačky, byl tam prostě potok. Teď jak zpátky. Takže Baruška jela pouze v dospěláckém tričku a zimních botičkách (pohled pro bohy), na přesun jsem jí odnesla ve své zimní bundě (Ferda promine, mrznul chudák semnou a ještě tahal ségru ) Auto jsem vytopila na 28 stupňů, autosedačku vypodložila ručníkem (gel se utřel poblitým bodýčkem ), zapla jsem pásy (skoro to nešlo protože jsou plné mlíka) a jeli jsme domů. Baruška po 2 minutách v autě usnula, já to odřídila domů, ani nevím jak. Doma vana, čaj, suchý rohlík a šla chrnět. Já su groggy