Zápis do 1. třídy - diskuze

Tak mám za sebou čtvrtý zápis v životě. Ten první si nikterak nevybavuji, já jsem byla aktérem. Pak další dva z pozice učitele a dnes premiéra z pozice rodiče. Abych pravdu řekla, nevím, kdo se bál víc, zda já nebo Evička. Ale nakonec byla nervóznější Evička. Dala jsem jí na krk řetízek pro štěstí, co dostala od Ježíška a celou dobu si s ním hrála, strkala do pusy Mile nás přivítal pan ředitel i s paní učitelkou. Evičku posadili ke stolečku. Tam malovala, kde bydlí a postavu sebe. No koukala pořád zvědavě, co dělají ostatní děti. Nikterak si s obrázkem nepohrála a dokonce nenamalovala ani ruce Pak šla k interaktivní tabuli, kde poznávala ovoce, obrázky potom zmizely a musela vědět, kde se nacházely, nebo co se pod prázdným obrázkem skrývá. Pak si zahrála na této tabuli pexeso. Počítání kuliček a barvy uměla skvěle. Ale pak přišla pohádka o veliké řepě. Měla jí vypravovovat. Postupně se rozpovídala, moc hezky intonovala: \"Kočičko, pojď nám pomoci vytáhnout tu řepu!\". A završila to vlastní pointou, že myška nemůže pomoci, protože se bojí pastičky A to nejlepší nás čekalo na závěr. Měla si vybrat, zda zazpívá nebo přednese básničku. Dlouhá odmlka, dilema.... A já šla do kolen. Normálně jsem se smíchy rozplakala, při jejím zpěvu. Tolik krásných všelijakých písní umí a si vybrala: \"Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Johana, s dlouhýma nohama\" No dostali jsme pochvalu, že nádherně vyslovujeme, že byla šikovná (až na ty ruce) a protože už máme 6, tak se tedy v září uvidíme Promiňte za román, ale dojmy jsou dojmy