Zamyšlení - diskuze

Jani,píšu o tom v jiné rubrice.Taky jsem do poslední chvíle doufala,že vše bude jinak.Prostě,uvažujeme asi jinak a dítě je vždy na 1.místě.

Já bych to nedokázala,dát přednost kariéře,to rozhodně ne,ale zase na druhou stranu takové rozhodnutí neodsuzuji,je to každého věc a někdo je prostě takový,akorát je pak problém ,když někdy v budoucnu už to dítě chce a ono to nejde.... O tom by si také každá měla popřemýšlet než se rozhodne dát dítě pryč.

Já sama jsem otěhotněla docela neplánovaně a trošku mě to zaskočilo a zaznamenala jsem ve svém životě poměrně velký veletoč. Svatba, práce, stěhování do jiného města - to jsou jen technické věci... Je toho všeho mnohem víc,co se z ničeho nic absolutně mění. V lecčem jsem hrdince rozuměla. V jednom se však zásadně rozcházíme - v životě nikdy bych na potrat nešla!!! To jsem i přes počáteční zmatek věděla jistě. Teď jsme těsně před porodem a jsem ze všech těch změn šťastná a neuvěřitelně se těším, až se nám to malinké(zřejmě silvestrovské:-)překvápko narodí.

ja taky myslela,ze si to maly necha,prekvapilo me to

Takové rozhodnutí taky nechápu - zvlášť když by s ní zůstal i ten její chlap... Zřejmě to je ale běžné - z mojí třídy z gymplu, je nás 25 holek. Já jediná mám 2 děti, Kája je nejstarší z dětí a teď ještě 4 holky mají dítě. ostatní budují kariéru.Pro mě byly děti vždycky velkým přáním, ne že bych se kvůli nim úplně vzdala svých zájmů, ale vše jde tak nějak zorganizovat, aby byli spokojeni všichni - o to lepší pak mám pocit.

moc se mi to líbilo.... konečně nova dává něco zajímavého.... donutilo mě to k zamyšlení...přesně tak,každého naplnuje něco jiného. každý má jiné hodnoty a sny...jelikož nejsem cílevědomá karieristka (učitelka ) tak jsem to řešit nemusela. nedokážu se do toho moc vžít.

taky sem vydržela v napětí do konce a čekala a doufala, že si to mimi nechá..ale bohužel....

taky jsem to sledovala a prekvapilo me to nakonec...je to ze zivota..takovych zen je spouusta

Sledovala jsem to se zatajenym dechem. taky jsem myslela, ze to skonci jinak. ze treba z toho letiste zavola te sve matce, jak se ma miminko (ze jako babicka hlida). Ale dopadlo to jinak. Ale myslim, ze takove zenske se pak pred ctyricitkou tlucou do hlavy, co to udelaly. Jinak ale Vilhelmova byla uzasna

koukám, že jste diskusi nasunuly semka, já tedy nekoukala, usnula jsem jako špalek, ale manža koukal. Nemá tedy moc rád Vilhelmovou, ale prý to bylo hodně dobré, tedy až na ten její výběr. Povídal, že tyhle kariéristky vyloženě nesnáší. ˇudajně dobře zahrané a ze života, perfektní scény, které odpovídají i situacím právě v životě. A závěr si prý režisér vychutnal....jakýsi sebevědomý výstup na letišti. Tak asi příští díl kouknu také! A když to doporučí můj chlap, a navíc u toho neusne, no děvčata, tak to vážně stojí za to!!!!!!!!!!

Hodně jsem nad tím přemýšlela a říkám si,jak je to složité. Je spousta holek mezi námi, co si přejí miminko, ale nejde jim to a jsou mezi námi takové, které otěhotnění a mimi dají pryč kvůli kariéře. Kdybych já byla na místě té hrdinky ze včerejška, asi bych si dítě nechala. Kdyby jí bylo 25, tak klidně potrat a 5 let kariéry, ale ve 30 s vyhlídkou, že 5 let nemůže mít pořádně soukromý život. Jenže ono je to sporné. Jsou prostě ženy, které mají raději kariéru. Jednu znám, bude jí skoro 40 a o dítěti ani neuvažuje, honba za penězi a kariéra je jí přednější. Ale že jednou zůstane sama, protože její přítel dítě bude chtít? To si zřejmě nepřipouští. Já osobně jsem ráda, že jsem mámou a to že jsem na to úplně sama, mi nějak moc nevadí. Mám to, po čem jsem vždycky toužila. A kariéra? Třeba na mě ještě čeká

já bych na potrat nikdy nešla. Moje svědomí by to neuneslo. Mám první dvě děti doslova vymodlené, léčila jsem se. Pak najednou přišlo třetí zcela neplánovaně a bez léčení. Je to krásný človíček a myslím si, že je to největší dar, jaký jsem kdy dostala.