vzkaz pro Lenku... - diskuze

Milá Lenko, moc mi pomohlo, když jsem si mohla přečíst Tvůj \"příběh\"... dnes je to přesně měsíc, kdy jsem porodila mrtvého chlapečka Marečka... umřel ve mě v bříšku ve 33. týdnu těhotenství...příčinou byla trombóza v pupečníku a infarkty placenty :-( Nemůžu se s tím, co se stalo vyrovnat...moc mě to bolí! Tolik jsme se s manželem na miminko těšili... a najednou je všechno pryč... místo postýlky mám teď v ložnici vedle postele urničku obloženou plyšáčkama... Pořád na něho myslím, vidím ho všude, bojím se jít spát... Tolik bych si přála, abych se jednou ráno z toho hnusného snu konenčně probudila, sáhla si na bříško a bylo tam Pořád dokola si pokládám otázku: Proč se to muselo stát? Proč já? ...lékaři nám tvrdili, že na to z ultrazvuku ani vyšetření krve přijít nešlo...ale já si stejně přesto pořád myslím, že věda je v dnešní době tak moc vyspělá a je tolik vymožeností, že by se takovéto věci přece neměly dít... V nemocnici jsem hodně trpěla...museli mi vyvolat porod - dlouhou dobu se nic nedělo. Jen mě dali ležet na pokoj a čekala jsem... to čekání bylo tak příšerné! Čekání na \"konec\" ...cítila jsem se tak strašně poraženě, zoufale... Manžel byl v porodnici celou dobu semnou, držel mě za ruku a dodával mi sílu...nebýt jeho, asi bych tam rovnou vyskočila z okna...to příšerné čekání...Rodila jsem na druhý den - potom co mi píchli nějakou injekci se porod rozjel téměř hned...Tolik jsem plakala, do poslední chvíle jsem si říkala, že to všechno není pravda, že můj chlapeček přece nemůže být mrtvý... Pořád ve mě zůstávala jiskřička naděje, že až ho porodím začne přecejen plakat a položí mi ho do náruče... ale nastalo jen příšerné TICHO...nikdo nic neříkal...miminko mi odvezli pryč...viděla jsem jen jak ho odvážejí na vozíčku pryč ode mě... to bezvládné malé tělíčko...

Kdo tohle neprožil nemůže to nikdy pochopit! Nikdy jsem si ho nemohla pochovat, vidět ho se smát... nikdy mu nebudu moct říc jak moc ho miluju! Tolik to bolí!!! Marečku, andílku můj, nikdy na Tebe nezapomenu!!!