Ahoj Káťo, nevím, jestli ti poradím, ale ať aspoň víš, že to co prožíváš, není až tak neobvyklé...I my si tím poršli, abych to zkrátila, syn se narodil sice v termínu, ale měl 2,80, prťousek slaboučkej, v těhu jsem prožila fyz. a psych. zátěž, jakou dosud nikdy a ačkoli to nebylo způsobeno těhotenstvím, myslím, že to na něj vliv mělo. Kluk dělal, jednoduše řečeno, všechno \"dýl a málo\" - pasení, zvedání hlvy, lezení, přetáčení, stoupání, krůčky i chůzi. (Mimochodem, poprvé se sám postavil skoro ve 14 měs. a chodit začal, tedy se pokoušet, téměř v 16 měs. Před tím nas prohnali různými vyšetřeními, na neurologii padala taková slova jako hydrocefalus, to mě skolilo, naštěstí se nepotvrdilo.) Taky jsme cvičili, snažila jsem se to neflákat (u Vojtovky je důležitá kontinuita cvičení), ale zlomila jsem si ruku. Kromě dalších trablů, co to způsobilo (v našem podnikání, ale to je jiná věc), jsem cvičit na čas nemohla, skončila jsem sama v nemocnici a se sešroubovanou rukou. Paráda nápor na nervy. K tomu, když ti rehabka řekne, že je to teda fakt s prckem blbý, jak na tom je, to ti nepřidá. No, ale ať se doberu konce. Jsou mu tři a půl, lítá jak divous, je sice hubenej (asi možná po tatínkovi, což je vlastně fajn), neposedí, nepostojí, u jídla nevydrží, na gauči se musí aspoň stavět na hlavu.... Nedávno jsem rehabku potkala a nasmály jsme se, když jsem ji žádala o nějaké cviky na jeho přibrždění.Katko, nechci vaši situaci zlehčovat ani nechci polemizovat nad jakýmsi nadužíváním Vojotvky (to chraň bůh, je to super věc, pomohla a pomáhá tisícům dětí), když vám řekli, ať cvičíte, tak cvičte, cvičte poctivě, ale buď si jistá, že budete v richtiku. Třeba vám to taky potrvá o nějaký týden dýl, jako nám, oproti tomu, co říkají tabulky a chytré knížky, ale všechno se srovná. Těch dětiček, u kterých skutečně přetrvají nějaké následky, je minimum v porovnání s těmi, které právě Vojtovku cvičí.