VELKÝ DÍK - diskuze

Holky, moc vám děkuji za přízpěvky. Jsem moc ráda, že to tak všechny berete. Napíšu něco málo o tom, jak na tom sem.Když mi bylo cca 5 let, tak jsem dostala ošklivou spálu. Ležela jsem v nemocnici měsíc a páni doktoři mě léčili jako dospěláka. Výsledkem byla sice vyléčená spála, ale hodně nabouraná imunita. Od té doby jsem měla problémy s angýnama, chřipkama a pod. Bohužel se mi to vrazilo i do očí a od 7 let se mi zrak pomaličku zhoršoval. Mám degeneraci sítnice. Pro tuto vadu mě poslali do ZŠ pro slabozraké do Prahy, kam jsem nastoupila od 5 třídy. Přišla puberta (naštěstí) a nemoc se zastavila. Jen škoda, že mě puberta opustila a s tím se opět rozjela i moje vada. Potkala jsem se ve svých 22. letech s Jendou a rok po té se moje oči začali rychle zhoršovat. Naštěstí je Jenda úžasný a v tu, pro mě nejhorší dobu, mě požádal o ruku. Zakousla jsem se, že to vše zvládnu a tak jsem dostala hnací motor. Naučila jsem se s tím vším žít a starat se znovu o domácnost. Pak mě Jenda před víc jak rokem přesvědčil, že spolu zvládneme i miminko, tak jsem kývla a máme Vojtíška. Manžel je s náma na mateřský a moc si to užíváme. Jen mě moc mrzí, že se mi po porodu oči opět rychle začali zhoršovat. Na jedno oko už nevidím vůbec a na to druhé rozeznám jen světlo a tmu. No, co vám budu povídat, je mi to strašně líto a občas to obrečím. Ale i to se dá. Mám spoustu pomůcek, který na mě mluví a pomáhají mi s domácností a vše se dá zvládnout. Jen člověk musí chtít a teď na to mám hnací motory dva. No a musím přiznat, že i bolácká rodinka pro mě dělá strašně moc. Holky.... moc vám dík!!!