Ahoj holky, právě jsem níže reagovala na přízpěvek od Dambor a něco mě zarazilo. Všichni ( tedy i já ) píšou ostatním těhulkám, ať si těhotenství užívají. Přání je to hezké, ALE... Nedavno jsem si listovala v jedné knize o matce a dítěti a je tam malinkatý článeček o tom, jak se všude říká a píše, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy. A to do zajista je. Až na to, že ... A teď to tam nějaký MUDra rozjíždí... že vlastně není žena, kterou by v těhotenství něco netrápilo, a že tenhle požehnaný stav vlastně není až taková paráda, jak si každý myslí, protože se našemu plodu podřizuje v těle úplně všechno a ten se vlastně chová, jako takový malý \"parazit\". Ten článek mě docela pobavil a hlavně potěšil, protože jsem si přestala připadat tak nějak \"sobecky\". Neřadím se mezi vyložené fňukny, ale musím říct, že ze stavů v těhotenství jsem docela překvapená. Spíš nepříjemně. Příjemně mě zatím ještě nic nepřekvapilo. Bříško zatím vidět není a miminko ještě nekope, takže pozitivního fakt nic. Kromě vědomí, že budu mít mimi. Místo toho mi zatím jen padají vlasy, potím se, mám prdy, takže jsem neustále nafouknutá, je mi blbě od žaludku, pálí mě žáha, motá se mi hlava, furt bych spala - hlavně přes den, nic se mi nechce, pobolívá mě břicho a mám výtok. Těšila jsem se, jak odpadne nošení vložek až budu těhotná a místo toho je vlastně nosím neustále ( teda intimky ). A tak se mojí nejčastěji používanou větou těchto dní stává: \"Proč mi to nikdo neřek?\" ( Příspěvek je napsán s lehkou nadsázkou, tak jej neberte tak úplně vážně )