Urážíte se? - diskuze

no,pokud me mekdo rika pravdu a s dobrym umyslem,tak to vetsinou schroustam,popremyslim a neurazim se, ani kdyz dospeji k nazoru ,ze pravdu nema,,teda podle meho...ale pokud me chce jen nekdo urazit,ponizit,ranit apod...kaslu pak na nej..at si zije sam se sebou

Ono záleží, jak se to řekne. Myslím, že nikdo není rád kritizovanej. :) Taky záleží, jak moc jsem si v dané věci \"jistá v kramflecích\", protože na spoustu věcí můžu mít trochu odlišný pohled nebo názor a nemusí to nutně znamenat, že ten můj je zrovna ten špatný. Jako třeba, když byly děti ještě jen kojené a prababička pořád měla řeči, že je šidím, že ještě nedostávají svíčkovou a knedlík... To mě ani neurazilo, ani jsem se nad tím nezamýšlela. Vzala jsem to tak, že prostě dřív se to dělalo nějak, teď se to dělá nějak. A já si vybrala způsob, jakým to budu dělat já. Hotovo. Řekla bych, že mám tendenci se urážet, když se mě ta pravda dotkne. Jako třeba když mi moje máma říkala, že je Kubík tlustej a že z něj nechce mít zápasníka sumo a podobně. Byla to pravda? Asi byla. V půl roce měl 9,6 kg, takže hubeňour rozhodně nebyl. Ale mohla jsem s tím něco dělat, když byl jen na mlíku? Těžko. Takže tahle pravda mi vyloženě jen ublíženě a obrečela jsem to. Vlastně jsem se ani neurazila, jen mi to bylo hrozně líto.Takže já bych se ještě zeptala, jestli je nutné tu pravdu za každých okolností sdělovat. Jestli náhodou není někdy lepší \"mlčeti zlato\".

Jasně, že se urážím. Můj pupek je mým svědkem, že neustále, a na všechno. Proto mám milion nicků i zde na Bolu, abych si mohla imrvére vymýšlet, stěžovat a hanět. Když se neurazím, jsme nemocná a musím k doktorovi, který mi nasadí hospitalizaci u notase a domácí léčbu. Já jsem notorická hypochondrička, tudíž si to nepřiznám a přečerpávám peníze své zdravotní pojištovny. Ona nemá prachy na provoz, půjčuje si je od VZP, ta ze státního rozpočtu a proto jsme z hlediska financí v zádeli všichni jako celek... Takže abychom vybředli z dluhů a vyzdravěli ekonomiku, je potřeba spojit se ostatními a založit občanské sdružení za účelem sbírky pro mou léčbu. Tím se vše vyřeší, já se na týden hodím jako zdravá a všichni za ten týden vytvoříme tolik hodnot, a kladných ekonomických ukazatelů, že se v poklidu přejmenujem na Republiku nepracujích, kde se žije jako v ráji. Já budu ta opice, co posléze erár vytuneluje, ukáže vám svou dokonale rozměrově nesourodnou rozpliznou zádeli a v poklidu si budu is rodinkou užívat na Bahamách(anebo radši v JAR). A vás statečné nechám oparazitovat od původních nepracujících. Tak z mé křišťálové koule by to stačilo, něco málo prozradím až po konzultaci s Honafou a po osvícení Tygřaty a schválení Šeredou.... A teď z vážně. Když mi někdo vyčte něco sprostými výrazy, neřeším to. Pokud budu zkritizována slušně, popřemýšlím o tom. I když nepřu, že i v tomto případě, je v prvním dojmu o otm, KDO mi něco řekne, či napíše. Mnohem dříve přemýšlím o kritice mně sympatických, než těch, které moc nemusím. Ale o tom to je, všickni jsme lidi a každému bližší košile, než kabát, kulantně a konzervativně napsáno. Howgh, praví vám helenice opice

@helenice ja se z tebe picnu

@Andrea81 já dneska ze sebe taky, nic si z toho nedělej. Ta euforie je z prubování nového druhu kafe.

@helenice Přestaň pít to nový kafe,podívej,cos napsala

Záleží,jak je kritika řečená.Pokud mi někdo řekne,že jsem blbá,tak se urazím,to je jasný.Pokud mi to řekne slušně,obyčejně o tom přemýšlím.Kritika chce řádný kus diplomacie.Vím,že i já občas \"uklouznu\" a pak je mazec.Ale to už je vždycky riziko

Zalezi, v jakem rozpolozeni se nachazim. Nekdy pravdu vnimam hned a nekdy az s odstupem casu.

jak kdy. podle toho kdo mi co a jak rekl a taky ma samozrejme vliv moje momentalni nalada. Pokud jsem dobre naladena tak mi vetsi kritika nevadi, dokazu si z toho udelat i srandu. Horsi to je, kdyz nemam naladu, to se pak urazim i ze sebemensi ptakoviny, v horsim pripade vylitnu jak certik z krabicky a je vymalovano...

Ja kritiku nesu velice tezko, i tu pravdivou a podanou diplomaticky. Automaticky se zacnu branit a omlouvat sve skutky. Premyslim o tom az po chvili, kdyz vychladne ma urazena jesitnost, pak jsem schopna i uznat pravdu.Tak, a ted jsem prozradila svou nejvetsi slabost

podle toho kdo, jak to vmete a kvůli čemu to je a jak moc s tím souhlasím. Na přítele vydržím být uražená max. den, na rodinu se neurážím a na ostatní klidně až do smrti:)

Já jsem taková že strašně rychle vybouchnu a za 4 minuty o ničem nevím a neomílám to pořád dokola, prostě se stalo a je to zamnou. Ale nejsem úplně urážlivá, pokud se to týká mě. Ale pokud někdo uráží mou rodinu, tak se neznám