U Apolináře jsem rodila letos v dubnu. Předporodní péče byla moc fajn.
Protože mi praskla voda a chlapeček se neměl k akci, strávila jsem den na čekatelském pokoji, načež mi dali indukci. Takže jsem první dobu porodní prožila společně s dalšíma dvěma maminkama, které také rodily. Vybavila se mi slova mojí mamky, která mluvila o čekatelském pokoji jako o \"hekárně\". Byly jsme tři, ani jedné nebylo moc hej, partneři a manželé za námi nesměli, sprchu ani míč nám nikdo nenabídl... Jak jsem se na porod těšila, tak jsem si přišla ne jako, že se chystá něco velkého a důležitého, ale že jsem v nemocnici a velmi sama. Mrzí mě to i kvůli manželovi, který se na porod chystal, načetl nějaké knihy a chtěl se angažovat :)
Co si tak matně pamatuju, tak u samotného porodu byli všichni moc milí, bála jsem se porodních boxů, že je to takové neintimní třeba oproti Podolí, kde mají porodní pokoje, ale ve výsledku mi to bylo buřt :D. Co mě ale zarazilo bylo, že mi synka nepřiložili (kamarádka, která rodila měsíc přede mnou si musela důrazně říct, že chce, aby jí miminko nechali přiložit).
No a co se šestinedělí týče, tak musím souhlasit s tím, že je to trochu výlet do minulosti :). Nejvíc mě štvaly návštěvy na chodbě, nebylo si ani kam sednout, na chodbě bylo narváno a skupinky kolem maminek se překřikovaly... Nevím, jaká jsou jiná oddělení šestinedělí, já jsem byla na P15 a sestřičky byly takové všelijaké, spíš ale horší než lepší. S kojením mi nikdo neporadil, vrchní za mnou poslala sestřičku, která mi osahala prsa a řekla, že \"tam mlíko neni, ale snažte se\". Nebýt laktační poradkyně, která za mnou přišla po porodu domů, tak bych asi nekojila vůbec.