Toužily jste být někdy někde zapomenuté? - diskuze

ani snad ne, já se jednou ztratila na 1. máje a úplně mi to stačilo :-Dna hradě bych se v noci bála, páč věřím na duchy a v dnešní době alarmů by tě vyhmátli dřív, než by ses tam rozkoukala ;-)

Mně by stačilo, kdyby na mě třeba na půl dne všichni zapomněli a já byla klidně doma.

zapomenuta? Asi občas v čase když vybočím ze stereotypu a je mi fajn...

Krásná otázka.Ja byla ztracena,zapomenutá,zamčená někde ve svém životě tak 100krát a věřím ,že ještě tak 100x budu.Namátkou-zamčena na záchodě,zamčena v tělocvičně,zamčena v práci v šatně,ztracena na hradě se školou, zamčená v autě,zamčená v Bulharsku na balkoně,kdy si myslela pokojská,že tam nejsem.Ztracena s táborovým oddílem,ztracená na branném výcviku,ztracená s kámoškou,ztracena s klukem-to mě našla policie(ja netušila,že jsem ztracená to mistrová).Kvůli moji fobii jsem se skrývala před setkáni s kozami na hradě a třída mi odjela.Zamčená v kuchyni v hotelu v Šilheřovicích.Nakonec mě vždy náhodou našli,odemkli a vysvobodili.Kolikrát za několik hodin.By se dalo říct,že pro mě už jen jít nakoupit je dobrodružství,není jísté že přijdu.Jo a největší sranda-šla jsem s kočárkem s miminkem Honzou na poštu.Uvízla jsem hned na našem patře ve výtahu.Bušila jsem,celý barák byl na nohou.Zavolali hasiče,ti přijeli 2 auty,akce záchrana- matky s dítětem.Vrátila jsem se potom po hodině domů a tu Martin s Gabkou v pohodě.Ty už jsi tady.A já ani nikam nešla. Jediní z celého domu si nevšimli hasičů.Pro mě dokonce jednou zapomněl přijet i objednaný taxík,takový já jsem smolař.

Myslím, že jsem po tom nikdy netoužila a ani teď nemám touhu být někde zapomenutá :))

jooo to ja taky,hrackarstvi a jeste zamek

@Honafa ty jo, ty se fakt nenudíš. Ale připomněla jsi mi dobrou story, jak jsem byla i s kamarádkou \"zapomenuta\" v psychiatrické léčebně na praxi v pátek odpoledne. Ono to nebylo úplně zapomenutí, ta psycholožka musela odběhnout k případu, ale bylo to uzavřené oddělení, tak jsme samy ven nemohly a ani jsme neuměly volat přes tu jejich vnitřní linku, naštěstí asi za dvě hoďky jí někdo volal, tak jsme hned vysvětlily situaci

@Andrea81 Tak jsem si už myslela, že jsem jediná.

@Myšice Pravda ty alarmy, chjo. Jinak na duchy věřím taky, ale já právě se bojím ráda, teda do určité míry, že. Já třeba mám příšerný závratě a občas to ráda pokouším, jakože někam vylezu, třeba na rozhlednu, jinak já se právě bojím i stát na židli.

Vidíš,o tom jsem nikdy nepřemýšlelaAle to hračkářství by vůbec nebylo špatné.Dneska bych se možná nechala zapomenout v obchodě s hadry a šperky a to bych se porochnila(akorát že by mě to bavilo tak max.dvě hodiny).Nebo bych se ráda nechala zapomenout v ZOO,v psím útulku a to bych vydržela i týdenAle připomněla jsi mi jednu historku - na gymplu jsme chodívaly s kámoškou do jedné hospody,kam chodili i naši spolužáci a dlouho jsme přemlouvaly další kamarádku,ať jde s náma.Moc se jí do toho nechtělo,tehdy na ty hospody moc nebyla,ale nakonec jsme ji ukecaly a šla.Po nějaké době jsme se s tou kamarádkou dohodly,že měníme místo a šly jsme.Jdeme,jdeme a najednou se zpoza rohu řítí za náma ta druhá kamarádka a kam jako jdeme???Naštvaná jako hrom.My jsme ji tam normálně zapomněly

@IvetJas jo a jeste me napadlo v cukrarne

@veverka77 To má z toho, že pila málo, kdyby s vámi chodila pravidelně, tak byste s ní určitě počítaly