Tchýně a naše návštěvy - diskuze

Dneska vám to tu trochu zahltím, ale musí to ven. Už jsme tam dlouho nebyli a tak jsem se i docela těšila... No chyba.Přijeli jsme v pátek večer. Ona celý večer strávila tím, že přemlouvala Kubíka, ať jde spát k nim. A nakonec ho i umluvila. No my byli rádi, protože jsme se aspoň nemuseli mačkat v posteli. Jinak vlastně v pátek se nějak nedělo nic. Že oslavy (Haničky svátek a Tomovo narozky) budou až v sobotu. A že v sobotu od dvou je ten pohádkový les, takže oslava bude až večer.V sobotu před druhou ještě dorazila moje kamarádka s dcerkou. Bydlí nedaleko. Tak to bylo príma. Já už nachystaná, děti nachystané, kamarádka nachystaná - že se vydáme na ty pohádky. Na to tchýně, že si snad ještě dáme kafe, ne? No tak jsme si teda dali kafe... Předtím ještě jsem se jí ptala, jestli si můžu půjčit nějaký pantofle, protože jak člověk furt lítá na dvůj a domů, tak se mi nechtělo pořád zouvat moje boty... Prej vem si jaký chceš. Tak jsem si vzala černý... Dopili jsme kafe a že tedy vyrazíme. Tchýně se šla oblíknout!!! (To jsem teda nechápala, že to nemohla udělat dřív) a vyleze ven a shání se po botách - nutně musela mít ty černý, co jsem měla já. Tak to mě vytočilo, tak jsem jí je dala a vzala si svoje šněrovací - upozorňuju, že to jsem už měla Haničku v šátku na břiše, takže to obouvání je pak lahoda. Do pohádkového lesa jsme došli někdy po třetí. Už nebyly ani startovní kartičky u poloviny stanovišť ani odměna pro děti (což až tak nevadilo, protože stejně měli jen věci, které Kubíkovi nedávám) a za námi už to pohádkové postavy regulerně balily. No hlavně, že jsme jsme si stihli předtím dát to kafe.No a došli jsme do cíle a hned všichni na pivo. Já pivo nechtěla, tak jsem nedostala nic. Nevadí, šla jsem si pak koupit vodu. Pořád pak Kubíka okřikovala, ať neběhá (běhal po hřišti!!!) a vůbec se ho snažila až moc vychovávat... na to, že doma ho nechá, at se pomalu houpá na lustru... Asi v šest říkám, že už musíme domů - nepočítala jsem s tím, že se tam zdržíme a neměla nic k jídlu pro Haničku... A ona tak počkejte my dopijeme pivo a taky půjdeme (měla ještě celý), tak říkám, že ne...že přeci ať si to dopijou a sejdeme se doma... Kuba už byl taky utahanej... No došli jsme domů... nakrmili mimi, Kubíka, vykoupali je.. já uložila mimi a Tom šel s Kubíkem k babičce do ložnice... sotva Kubík usnul, tak dorazila návštěva a dělali takovej bordel, že Kubíka vzbudili... Takže oslava narozenin pak probíhala tak, že všichni seděli venku a já s Tomem a Kubíkem jsme byli vevnitř. A pak jsem ještě poslouchala blbý řeči, proč už jako nejsem venku. Když jsem došla ven, tak jsem zjistila, že stůl je obsazenej a vůbec se tam nevejdu... byl tam ještě takovej malej plastovej, na kterém bylo použité nádobí... no tak u toho jsem seděla já - jak na hanbě... Nedosáhla jsem na žádné jídlo...na nic... No hrůza... Já hlavně nikdy nepochopím, že kdykoliv my přijedeme, tak se tam musí sejít půlka vesnice... Chtěli jsme s babičkou probrat vánoční dárky atd... no ale to přeci nebudu řešit před cizíma lidma, ne? Pak se zase bude divit, že nic neví. A co bylo taky dobrý, takže všem vyprávěla, že je nevyspalá, protože do rána dělala Tomovi dort a že s nima spal Kubík. Ani o jedno jsme se jí neprosili... Ono každé zvlášť by se to dalo, ale když se to na mě hrnulo ty dva dny jedno za druhým, tak jsem byla fakt ráda, že už jedeme pryč a minimálně dva měsíce mě tam zase neuvidí.