syndrom vyhoření - diskuze

@Honafa Taky jsem přečetla všechny příspěvky, a úplně chápu tvé pocity, myšlenky, ale opravdu nikdy bys neměla jakkoliv mimču ublížit. Ublížení je i velké třesení. Myslím, že tvůj drobek má koliku, napovídá tomu stejný čas. Vím jak se cítíš, když mimčo pláče v noci, je to tisíckrát horší než přes den. Naštěstí mám oporu v manželovi, nekompromisně skoro každý den, mám čas pro sebe, Patrika nakojím, přebalím a jdu ven, samozřejmě jsem v dosahu 10 - 15 minut a jsem venku po dobu jednoho kojení, teď už nakrmení. Jdu do obchodu, mrknout se do práce za kolegyněmi. V šestinedělí jsem byla plačtivá, lítostivá, vysílená, vydupala jsem si tyto chvilky. Strašně mi to pomohlo a pomáhá. U kolik je blbé to, že na každého zabírá něco jiného a není žádný stoprocentní prostředek, který pomáhá. Ber to tak, že pláče, protože neví, jak jinak ti má říct, že ho to strašně moc bolí, a neví ještě, že ho to bolet přestane. Mě pomáhá vzít Patrika do náruče a monotóně, velmi tichým hlasem mu zpívat písničku, klidně i stokrát dokola, ale opravdu velmi potichu a chodit a hladit. Čím potišeji tím lépé, vnímá tvé vibrace, nevadí, že ječí, vnímá ty vibrace. Hlavně to nesmíš brát tak, že pláče, protože bys byla neschopná. Prostě jsi skvělá máma a jsi tu s ním abys mu pomohla a strašně moc tě miluje. Za chvilku ti to dá najevo, bude k tobě zbožně vzhlížet a smát se na tebe. Dostala jsi tady spoustu rad od ostatních mamin, vyzkoušej všechno, vymysli i něco nového i kdyby to bylo sebevíc trhlého a neboj, ty to vydržíž a jednoho dne zjistíš, že už se ti v noci nebudí a že už vlastně ani nevíš, kdy tak dlouho naposledy plakal.

@zajic Tohle absolutně nechápu....jak jsi to vůbec mohla udělat? Já jsem měla taky kolikrát nervy, ale tohle mě vživotě nenapadlo. Jak píšou holky, nechala jsem ho ležet v postýlce, nebo za ním šel přítel. Ale uhodit tak malé dítě....asi bys potřebovala odbornou pomoc....on se na svět nehlásil, chtěli jste ho vy!!!

@lba Nemyslím si, že by fakt nějak uhodila.