strach před akcí... - diskuze

Jak asi některé víte, jsem zrovna ve fázi, kdy dodělávám školu. Za týden mám státnice a obhajobu (zaráz) a já si připadám, jak blbec, když kamarádka, co státnicuje dva dny po mně, drtí a deptá se, že \"neudělá\" atd. Asi bych měla být více nervózní, víc se učit, víc se snažit, abych svoje šance na úspěch znásobila, ale nějak nemám potřebu. Prostě se nebojím, říkám si, že když ne teď, tak opravky to jistí, stačí mi jen udělat obhajobu :) Ne že bych se neučila a úplně na to kašlala, ale moc není kdy, a to i tehdy, když mám dítě pryč (když je doma, tak už vůbec). Vidím se o víkendu, jak doháním ztráty, narychlo se učím, narychlo se plácám s prezentací, šílím a brečím, ale teď to prostě neřeším. Mám fakt tu nemoc - prokrastinuju a prokrastinuju :)Jak jste to měly vy před státnicema? Učily jste se půl roku dopředu, stresovaly jste? Co vás hnalo k učení? Já potřebuju nějak nakopnout, ale vím, že dřív, jak v sobotu se stejně učit nezačnu (státnice mám ve středu). A když jste se nebály, udělaly jste zkoušky? Nebo je pravidlem, jak mi někdo říká, že bez \"bojení se\" není adrenalin a tudíž menší šance na úspěch (že adrenalin pomáhá, povzbuzuje). Je nějaký způsob, jak odstátnicovat i bez adrenalinu?:D