Splín - diskuze

taky jsem to měla....hormony se ti pěkně rozházely a ted se to v šestinedělí všechno dává do pořádku... nejsi nenormální,neboj.... uvidíš,po 6-nedělí se to obrátí a budeš v pohodě.... je toho na tebe moc... je to záhul,starat se o mimčo...než se vše naučíš, než si na sebe zvyknete, do toho ještě změna bydliště, to jsou samé takové zlomové věci. držím palečky,aby ti bylo líp

Myslim, ze prave to co citis je naprosto normalni a v poradku.Nemuzu tedy mluvit za vsechny,ale pokud za sebe a za par znamych co maji deti, tak to bylo vsude podobne, ne-li horsi.Jenze se asi ty mamky za to tak trochu ostychaji, tak je jasne,ze to verejne nevykladaji.Prvni co mi jedna znama rekla bylo - ze ze vseho nejhorsich bylo prvnich 14 dnu doma.Nejen fyzicky,ale i prave psychicky.Kdyz budu mluvit za sebe - byla jsem taky moc smutna, ubrecena.Mela jsem pocit,ze mi skoncil zivot v tom smyslu,ze uz to nikdy nebudu ja jako driv a pod.Violka byla zdrava, krasna a ja tohle.Nic me netesilo.Takze to jen, ze je to normalni.Ale ver tomu,ze uz to bude jen lepsi a za par tydnu se budes citit uplne jinak.A co teprv az male budou 3 mesice - to uz je o moc veselejsi.Zkus hodne spat a udelat si i radost necim co neni o diteti.rba si precti nejakej casak o mode (proste ne o miminku)Me tenkrat nejvic pomohla slove kamaradky (o 10 let starsi nez ja)s tremi detmi a doktorka: Na to,ze mam pocit,ze uz to nebudu nikdy ja rekla: Uvidis ,ze budes a jeste budes mit jednu takovou jako jsi ty" Nevim proc,ale hrozne mi to pomohlo, dalo mi to takovy elan a nadeji,ze to vlastne bude fajn.Ze si treba vychovam holcinu spravnackou a s kterou si uziju hodne srandy.Tak hlavu vzhuru, bude to lepsi a je naprosto normalni co ti je - jsou to hormony jak blazen.Placenta je prirodni antidepresivum a uz tam neni holt :-)

To jsou poporodní deprese. Úplně normál, snad každá mamka to zná. Někde v nějakým filmu to taky matky řešily a starší zkušenější matka povídá: "Neboj, největší radost se dostaví, až půjde dítě první den do školky." Já mám dneska totálně depkoidní den taky, vůbec nejsem schopná nic dělat, a to mám po porodu 3 roky, takže to tím asi nebude... Tak si nezoufej!!! To přejde a bude líp!! D.

@Dora nic si stoho nedelej umne je to stridave chvili uplne stastna a ppak mam zas deprese a nadavamsi ze nic nestiham ze je doma binec atd :))

tak tohle jsem mela taky,,asi je to normalni...neboj to se casem upravi a bude lepe...je to proste zivotni zmena a musis si zvyknout

jako bych to psala já:)Je to normální, věz, že nejsi sama, které se to děje..drž se, opravdu to přejde a budeš se moci radovat ze své holčičky na 100%.Měla jsem výčitky, že nejsem šťastná, pocity, že jsem na vše sama, že nic nestíhám, no bylo by to na delší povídání, ale přešlo to..To jsou hormony, za to nemůžeš:)držím palečky, ať už je to brzy pryč

To zase přejde a bude veseleji!

Věř tomu že bude líp máš doma krásné miminko a vše špatné přejde a přebolí

Šári to bud v klidu to je normální je to prostě změna to bude dobrý uvydíš.

Je to velká změma, uvidíš, že to brzy přejde a budeš ta nejšťastnější maminka. Držím palce a gratuluju k holčičce. Vydrž a buď v pohodě

Vydrž, já mám čerstvě po šestinedělí, už po třetím týdnu to bylo lepší, a je to lepší a lepší. A jestli teď miminko spí, tak si to užij, a buď si běž lehnout nebo si zacvič, no hlavně NEUKLIZEJ, pokud to teda jde.

já to taky měla,sice jsem byla štastná,ale plačtivá.Manža šel hned na druhy den po přijezdu z porodnice na noční a já se dívala a mávala mu z okna a brečela jak malá holka,bylo mi všechno líto...neboj to se spraví