socialni citeni - diskuze

Tak já mám tohle nějak uplně obráceně než ty. Naopak děti učím, že pomáhat by se mělo - začíná to v rodině, kamarádi... Když vidíme starou paní, které spadne hůl, tak jdeme a sebereme jí to... apod. Ano vím, že když budu já potřebovat pomoct, tak se najde spousta lidí, kteří nepomůžou, ale moc doufám, že se najde aspoň jeden, kterému to nebude na obtíž a pomůže. Jinak si myslím, že je to naučíš tím, že to uvidí u tebe/u vás.

taky učím pomáhat a hlavně rozdělit se, to v dnešní době chybí.. ale ne za každou cenu, je třeba mít i zdravé sebevědomí - nestrkat na pískovišti cizím dětem všechny svoje hračky a taky nebavit se s každým na potkání, zdravit, chovat se slušně, ale nepodlízat, umět se prosadit, nežalovat..

@nadule1 vis,ja beru jako slusnost sebrat hulatd,ne citeni..a uprimne,pokud se moje deti budou umet o sebe postarat a budou si zit svuj zivot spokojene,budu spokojena i ja,bez toho ze by seo me starali...doufam,ze se nebudou muset o mestarat,

@jezurka ucim je ze se nestrka atd..nastetsi oni si deti nevsimaji,sve hracky si hlidaji a delit se je neucim...ale zaroven je ucim si od nikoho nic nebrat...zadne pamlsky,hracky atd

@Liberte A co teda konkrétně máš na mysli, když říkáš \"sociální cítění\"?

@nadule1 no treba nejakse me netyka pripad anicky,je to strasne to ano,ale je mi to jedno,netyka se me situace u nas v domove duchodcu a spousty dalsich veci...a je fakt,ze jsem dospela do bodu kdy narky rodin nad nedostatkem casu,unavy,chorob atd jsoumi uplne jedno...ja vim,zni to desive,ale je to jakoby citove oplosteni...

@Liberte Hmm. To já mám vážně úplně obráceně. Případ Aničky se mě dotýká děsivě... Mám touhu pomáhat těm, kteří to potřebují (a kteří si toho snad i váží). Jsem hodně empatická a asi bych ani nechtěla být jiná. Ke mně to patří. Jen jsem se to musela naučit ovládat v tom smyslu, že se nenechám využívat... ale tam, kde pomoc potřebují, tam ji, když můžu, nabídnu a ráda.

Nevím přesně jak to vyjádřit. Taky nechci, aby \"plakali\" nad každým případem, rozdávali neznámým lidem (ať jsou to sbírky na postižené děti, nebo povodně), ale nerada bych, aby třeba na ulici překročili zraněnou osobu, nepozdravili lidi v baráku, nebo nepomohli nemohoucím lidem do schodů... Třeba případ ztracené aničky je mi taky tak nějak jedno....

ty jsi fakt jak muj Martin a bohužel po něm GAbka.Oni by babku holí ještě přetáhliné,oni by si nevšimli.Gabka jde a klidně vrazí do Honzy a ten odletí 5m a pak se rocplácne o zed.U nás je to těžké ,já bych se rozdala,pořád dělám věci pro druhé lidi a pořád jsem nakonec ta nejhorší.Martin nedělá nic,nikoho si nevšíma a ještě je za borce.Tak já nevím.Honza je celý já.Ten v životě,ani když byl malý nikdy mi neskočil na břicho se Zuzkou,nebo jí neublížil.O hodně starší Gabka klidně.Myslím,že tohle se moc naučit nedá,to musíš mít v sobě.Nebo moje segra,měla v rámci praxe ve škole i práci v DD.A ona rozrazila dveře na pokoji, za nima se šourala babka o holi,segra jí katapultovala,přes celý pokoj a ještě jí seřvala,co tam leze.

@Honafa ja babu holi neutlucu,ja ji zvednu,ale to je slusnost,jinak je mi babca fakt putna

@nadule1 tak to já budu na tom podobně dotýkají se mě příběhy tady na BOL i případ Aničky a že je to někomu lhostejné je pro mě těžké pochopit je fakt, že se to prostě nedá, prožívat všechno a pomáhat všem, rozum to musí trochu korigovat citliví lidé to mají v životě těžší, ale ti opravdu lhostejní o hodně přicházejí..a jak píše Liberte, že se jí netýká situace v domově, to úplně chápu, je to jako hasič, který jezdí k havárkám - nedá se to brát osobně, jinak by to člověk nemohla dělat

Mám tento cit a učím to i děti. Občas pomáhám naší sousedce co je nemocná. Vím, že má rodinu co za ní dojíždí. I přes to jí v zimě odrhnu sníh od domu a v létě zametu. Vyslechnu ji, odnesu jí dopisy do schránky. Učím pujčovat dětem hračky nebo ať si je vymění mezi sebou. Každý si rád vyzkouší to co má druhý.