snad poprvé v životě sem fakt ráda, že v našem malém městě, se zná každý s každým, a jak se říká na jednom konci si uprdneš, a na druhém už si posratý....a naštěstí existuje facebook, kde mám několik přátel, ty mají zase jiné přátele, a stačilo čekat na odpovědi mých kamarádu, zda někdo nezná to číslo.. večer mi jeden přítel z FB napsal že číslo patří jisté Jitce V....našla sem si ji na fb, a tu holku sem nikdy v životě neviděla.. bydlí ve vedl. vesnici,.ani není od nás.. nicméně, jsem projela její přátelé, a hele MArtin..tak si říkám hm, tak ti dva se znají.. značná nervozita začla probíhat, V 22 dojel muž z práce tak sem mu vše říkala, a on mi teda řekl, že ji zná, a že prej spolu něco měli ale to bylo než byl semnou.a taky že ji občas veze taxikem z diskotéky o vikendu.. ale strašně se dušoval že s ní nic nemá, že má jen nás.. hned ji psal sms, zprávu na fb(oboji ve stylu ze miluje me, a at mu okamzite vysvetli proc to psala, kdyz je stastny semnou..atd)myslim si, že kdyby spolu něco měli, a mu na ní záleželo, nenapíše jí to tak..ne???? totéž sem udelala i ja.. ale slecinka ne a ne se ozvat zpátky, tel nebere.. Nicméně já chlapovi věřím.. je s námi dost doma, nebo vydělává korunky, na malého se velice těší, a uvnitř mi něco říka, že nás nepodvádí.. Nevěru sem zazila v minulém vztahu a to člověk měl takove divné tušení. teď jsem nějaká klidná.. ale jakmile slečinku někde potkám.. dostane do držky...snad nejsem moc naivní, že me nekdo opravdu miluje a neměl by na to mě s někým podvádět...ale veřím mu...