Silvinko, Honafo a ostatní.. - diskuze

připojuji se,taky mě to zajímáněco na dobrou noc

Protože to nikdo nečte.Když budete číst tak budu psát.Každý tu napíše-Já se bojím už tu nejdu.A to je škoda.

Já to tady nerada píšu....

@Honafa Já se taky bojím, ale nedá mi to....mám ráda strašidelné příběhy!!!

@Silvinka Proč?

@lirpa No abych nevypadala jak blázen,ne každý tomu všemu věří...Už to,že jsem tady napsala ty příběhy předtím jsem hodně dlouho rozmýšlela

@Silvinka Myslím, že pár lidí tady tomu věří a rozhodně si nemyslí, že jsi blázen!

@Silvinka Přesně tak,jak to dopíšu tak si myslím,že mě hned odvezete do blázince.

@Honafa nemyslím holky, je to fajn vidět že v tom nejsem uplně sama.Už od dětství vím že mám zvláštní sklony,ale mám maminku která se mnou kvuli tomu chodila i k dětskému psychiatrovi,když jsem jí vyprávěla co vidím.

@sasha A co vidíš???? To by mě hrozně zajímalo!!!

@sasha A co vidíš???? To by mě hrozně zajímalo!!!

@lirpa Ahojky je to strašně zvláštní pocit,Už od mala se mi stávali dost zvláštní věci. Je jich hodně ale napíšu vám tu pro mě nejduležitější.Od mala jsem chodila ke svému dědečkovi,který mě moc miloval.Vždy mě o víkendech hlídal a když si mě chtěla máma nechat doma tak si pro mě přijel sám.ještě dnes si pamatuju ten láskou zahalený pocit když jsem byla s ním. Dědeček byl moc nemocný měl rakovinu žaludku.přišli mu na to ještě dřív než jsem se narodila. a protože je to více než 30 let tak mu lékaři dali maximálně rok. On tudy s náma byl ještě dalších 5 let. Pro všechny okolo,když jsem u něj byla naposled mi bylo právě těch 5 let. pamatuju si jak dnes když jsem si šla hrát ven s dětma a když jsem se vrátila tak jsem zvonila,bouchala potom i křičela histericky za dveřma na dědu at mi otevře dveře,že chci domu. nevím jak dlouho jsem tam byla,ale asi dlouho. najednou jsem zaslechla za dveřma dědu jak říká neboj se Barunko už ti jdu otevřít. A skutečně přišel. no a potom jsme strávili opět jeden s těch krásných víkendu do té doby než si pro mě přijela maminka. Já zrovna spala po obědě a pamatuju si že máma zazvonila u dveří a ja jsem jen koukla na spícího dědu a řekla jdu otevřít. A pak to všechno začlo, máma vešla,sklonila se k dědovi něco mu říkala a pak začla strašně plakat a volat zachranku, pohřebáky. Seděla jsem na sedačce vedle mě děda a oba jsme koukali na to co se děje. Pamatuju si jen že paní doktorka mámě řekla že je mrtvý 2 dny.A mi měli zrovna tak pěkný víkend. Nikdo nechápal s kým se bavím. všichni si mysleli že jsem v šoku. Ale nebyla je se mnou dodnes a jediný kdo mi věřil byla babička, která se dokonce přes mě povídala s dědou. pamatuju si jak mi řekla at se dědi zeptám na jejich svatbu. A děda mi začalk vzprávět jak jeli na hasičském voze taženým konmi. S té doby nebyli ještě žádné fotky,nemohla jsem vědět jakou měli svatbu. mama nikdy neuvěřila že dědu stále vidim. začla se mnou chodit po doktorech,byla to hruza tak jsem to vzdala a radši už to nikde neříkám.Jsou další a další příhody,ale někdy je lepší mlčet.