banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

první zaměstnání - diskuze

24 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Pamatujete si na vaše první opravdický zaměstnání? Nemyslím tím brigády, ale prostě celý úvazek a chodit na 8 hodin denně do práce. Jak jste si tu práci našli? Proběhl nějaký pohovor? Byl to pro vás šok? Já jsem pracovala při vejšce na zkrácený úvazek, takže po státnicích se mě jen ten úvazek prodloužil na plnou pracovní dobu. A byla to pro mě úleva, nikoliv šok, protože jsem měla po 8-10 hodinách odpracováno, nemusela jsem jít po práci nebo po škole domů šprtat a psát diplomku, případně chodit na večerní brigádu, protože už jsem si vydělala dostatečně. Takže jsem měla najednou fůru volného času :)) Ale pamatuju si na ten první pohovor, hledala jsem práci a šla asi na 3 pohovory během jednoho týdne. Byla jsem strašně nervozní a cítila jsem se strašně dospěle
Já jsem do svého 1.zaměstnání nastupovala 1.7.1988.Pár dnů před tím se tatínek pozeptal,zda by pro mě měli místo.To měli.Zaučoval mě krásný kolega,který posléze odešel na VŠ.V podstatě mě hodili do vody a plav.Měla jsem ale štěstí na báječný kolektiv.
ja jsem do sveho prvniho nastoupila 5.5.2003., pracovala jsem v advokatni kancelari jako asistentka, bylo to tam desny, tak jsem po dvou mesicich zdrhla - zlanarila me spoluzacka. Nastoupila jsem 7.7., tam jsem byla 5 let, a do meho posledniho zamestnani jsem nastoupila 1.2.2008 - mam krasny datumy (skoda ze se neda nastoupit na novy rok ). Ale je pravda, ze najednou to byla zmena, sice clovek mel povinnost ale bylo to od - do, zadne uceni doma, najednou spousta casu a hlavne jsem uz nebyla fin. zavisla na nasich...
Já si našla práci před maturitou a hned týden po maturitě jsem nastoupila. Šok to trochu byl protože se počítalo s tím že za týden se tak zajedu že budu pracovat samostatně a to já nezvládala a tak tam na mě byli všichni hrozně zlí. Pracovala jem jako sestřička na nefrologické interně pak jsem taky trochu byla v šoku že příjdu domu z práce vyspím se a jdu zase do práce, pak mám noční a třeba den volna ale zase jen spím a pak do práce. Prostě pořád dvanáctky a noční a víkendy...čekala jsem to věděla jsem to ale netušila jsem jak moc je to náročné. Aspon jsem si říkala že budou penízky a když jsem viděla výplatní pásku málem to semnou šlehloAle měla jsem tam problémy s tím kolektivem a nezapadla jsem do něj takže po 3 měsících jsem ještě ve zkušební době dala výpověd. Další práce práce už byla v pohodě. Sice taky dvanástky, ale jen 4 dny v týdnu což bylo velice simpatické a žádný kolektiv jen doktor a já. Něco takového bych chtěla i v budoucnu. A když jsem učila to byl sen
Já jsem poprvé do práce nastoupila v září 2007, akorát jsem přestala být studentkou. Práci jsem si našla celkem náhodně. Napřed jsem hledala alespoň brigádu v oboru (jsem grafička) tu jsem našla, byla jsem tam 14 dní, nabrala jsem tam spoustu zkušeností a protože jsem byla šikovná, tak mě doporučili v jedný firmě, kde jim grafička odcházela na mateřskou. Takže pohovor už byl jen formalita, vlastně na prvním setkání s ředitelkou už jsme se domlouvali na smlouvě byla jsem tam dva roky, moc spokojená a pak jsem šla na mateřskou
tak ja do 23 delala vysku, pak sla na 2 roky delat a pak jsem mela Marusku, takze prvni zamestnani je moje soucasne.Misto mi domluvila jedna hodna pani docentka od nas z katedry, co me mela rada, bylo to u jejiho kamose. Tak jsem se sla predstavit, uz jsem to tu psala, ale napisu to zas, pac je to dobry.Sla jsem jako na pohovor, v sukni, slusna, nachystana, borec se se mnou zavrel v kanclu, zacal povidat o tom miste, a svliknul se. Ja v tu chvili nevedela, jestli se mam jako taky svliknout, jestli podminkou pro prijeti je sex, ale jak on u toho tak mluvil, tak mi doslo, ze on je tak zaujaty tim, co mi rika, ze si neuvedomil, ze se svliknul a ze se prevlika do pracovniho. V tu chvili jsem se do nej zamilovala, protoze mam rada lidi se zapalenim pro vec, a taky mel stejne trencle jako muj tatinek a Pepa. Muzu rict, ze s mojim sefem jsme kamaradi, moc mi vysel vstric, kdyz jsem pri materske zacala delat na zkraceny uvazek. A jsem kamos i s jeho manzelkou, aby bylo jasno, te jsem rikala, na co me jeji chlap utahnul, a ona, ze jo, ze on jak se zakeca, tak nevi, co dela
já jsem hledala práci asi půl roku, ale to byla samá servírka, barmanka, nebo robot za pásem. Ani jedno jsem nechtěla dělat, protože jsem to dělala právě při škole (většinou v noci). Odpovídala jsem teda i na inzeráty na práce, na které jsem podle mě neměla vědomosti a zkušenosti. Pozvali si mě na pohovor z jedné firmy, já tam teda jela, doběhla jsem v podpatkách po snad 2km štěrkové cestě a už jsem byla ráda, že si konečně sednu. Pohovor byl v pohodě, o té firmě jsem nic nevěděla, neuměla jsem pořádně nic říct, byla jsem nervní jak nikdy. Ale řekla jsem všechno popravdě - že jsem nikdy tuhle práci nedělala, ale rychle se učím, umím anglicky tak, že se domluvím atd. Když jsem odcházela, tak paní, která se mnou vedla rozhovor se na mě podívala a řekla: \"Já se vám divím v těch podpatcích, mě by do toho nikdo nenarval\". A začla se smát. Za 3 týdny se z té paní stala moje šéfová a byla hrozně super. Pracovala jsem přesně 11 měsíců, než jsem porodila
já si po maturitě udělala krásné prázdniny, a od září šla makat-jelikož zdr.sestry je potřeba furt-nebylo to težký-stačilo zaslat žádost do špitálů a nabídky se jen hrnuli, já už si vybrala odddělení,které by mě bavilo a šla jsem na pohovor.. Vše mi ukázali, vyřídily se papíry a já ihned nastoupila do služeb-nejhorší bylo se vzpamatovat po nočních-jelikož neumím a nikdy sem neuměla chodit spát přes den, a pak zvyknout si na to, že musím makat i víkendy:(:(:( a pařby sem trošku musela omezit:o) ale byli tam všichni milí, hodní a vstřícní, že bych se i vrátila:o)
Já nastoupila po škole do 4* hotelu, chtěla jsem jet do USA, ale nedali mi vízum, i když tam mám příbuzné a měla jsem zvací dopis. Práce byla náročná, ale moc mě to bavilo, byl naprosto úžasnej kolektiv. A skvělá zkušenost, obsluhovala jsem třeba i švédského krále. Na podzim tam pravidelně zahraniční šlechta pořádala hony a pozvali ho. Peníze byli taky dobré, pak jsem si koupila i svoje první auto, bylo to dost z ruky. Dodnes se s těmi lidmi kamarádím a ráda na to vzpomínám. Šéf byl tedy magor, ale my z něj měli spíš srandu. Pak odešel a bylo to ještě lepší. Jenže pak se zase vrátil a to jsme odešli všichni.
ja nastupovala hned po maturite 1.7.2001.chtela jsem jit na internu,ale ucitelka mi rekla,ze se hodim spis na chirurgii a domluvila mi to tam.ze zacatku jsme byla nadsena,znala jsme to z praxe,strasne rychle to utikalo..jen po prvnich nocnich jsem se nemohla vubec dospat..a pak jsem delala a delala a delala,stridala oddeleni,to s nami soupalo vedeni,kde bylo potreba nekoho dat,ze jich bylo malo atd..takze sepse,traumatologie,prijem..pak jsem presla z osobnich duvodu do jineho spitalu a delala dva a pul roku na ORL a pak otehotnela..a to je doposud..ale po materske se vratim patrne do puvodniho spitalu,pac ten je bliz..
@zajic tak to je dobrý
Pro mě vždycky asi zůstane první zaměstnání brigáda, kterou jsem dělala přes pět let. Bylo v mlékárně, a byla jsem tam jak doma. I peníze byly myslím si slušné, pro nenáročného studenta. Pamatuji si, jak jsem jezdívala i zimě na kole, v pět ráno, kosa, nevyspalá po pařbě... Když bylo štěstí, svezla jsem se autem... Mohla jsem si určovat víkendy, prostě jsem se nahlásila a buď to vyšlo nebo ne, občas zavolali, že potřebujou... Moje první opravdové zaměstnání bylo z nouze. Čerstvá vysokoškolačka, takže téměř bez praxe, potenciální matka, reference školy nic moc, v oboru docela dost chlapů...
jojo pamatuji.nastupovala jsem ihned po maturitě.prvně jsem tam byla jen na zkoušku si to vyzkoušet a na další den jsem už dostala smlouvu.ještě jsem si dělala i řidičák,takže celkově to bylo zajimavý.

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

26 %
19 hlasů

68 %
49 hlasů

6 %
4 hlasy

Celkem hlasovalo 72 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Jak být šik a fit i po 40
Unikátní publikace pro ženy, nejen po 40, v níž jedna z autorek podstoupila omlazující proces přirozenějšími metodami na vlastní kůži. Inspirujte se desaterem nejen pro ženu po 40! Jediná komplexní kniha o období po 40. Omlazení přirozenými metodami!
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40 – sebevědomá a v kondici