první den v práci nepráci - diskuze

Dneska jsem byla s toníkem poprvé v jeho jeslích jako jeho asistentka. No a řeknu vám, že pro matku jednoho dítěte, víceméně zalezlou doma (venku po vesnici a přilehlém okolí, semtam praha apod....nic velkého, žádní známí s dětma) to byl šok. Nejdřív mě málem zabilo vstávání. Potom jsme tam přijeli a hned ve dveřích mě praštil dětský řev co jsem před tím nevnímala. Né že by děti plakali, ale bylo jich tam tak 10 a prostě si hrály. Já neslyšela co říká Tonda, učitelka, děti a ještě mě to rozčilovalo.Potom Jsme si s paní učitelkou ujasnily co se čeká ode mě, v čem můžu pomáhat a kde se nemám plést a co s toníkem by si ona představovala že já budu řešit a co by si ráda řešila ona. Což pro externí asistentku normálku, ale pro matku asistentku zvláštní (jsem zvyklá pacifikovat si ho sama).Potom v akci, jsem stále trnula kdy komu skočí na záda - v jakékoli organizované činnosti se rozebíhá a skáče a mlátí bezdůvodně děti. Hra mimo nebo jiné zabavení nepomáhá....Náš plán byl izolovat, ale řev rušil celý dům...Tak jsem se cítila blbě i když nebylo proč, počítalo se s tím. Potom při aktivitách jsem se věnovala dětem jako jiná učitelka a snažila jsem se tondu nestranit, nevěnovat se mu a nechat ho začlenit se do kolektovu bez maminky (to jde blbě když maminka tam je). A všímat si ho jen v krizovkách na což tam vlastně jsem....No ale řeknu vám. Po 4 letech doma z toho 3 s jedním děckem. Jsem na ten mumraj, řev, sytuace a nic nebyla vůbec připravená. Čekala jsem si to, promýšlela, ale realita byla pecka. Nakonec jsem to zvládla v pohodě....Jen cestou domů jsem seděla v autě, mlčela, nezapla ani rádio a vzpamatovaná jsem snad až teď.Na jednu stranu se mi to líbilo, bylo to lepší než doma. Na druhou jsem vyčerpaná jak blázen. Ale fajn, jsem spokojená.Ale taky jsem spokojená že to vypadá, že o zkouškovém v lednu (takže od unora) bude pro tondu asistentka z řad studentů speciální pedagogiky....