Ahoj všichni, omlouvám se, že píšu do kolonky, do které nepatřím, ale prosím Vás o názor, protože si myslím, že vy mi budete umět odpovědět nebo dát jiný pohled na věc.Dcera narozená v termínu, normální váha, normální porod, prostě všechno normální (bude mít rok a ještě neměla ani rýmu klep, klep)...doktorce se v 8mi měsících nezdálo, že neleze, jen se plazí a snaží se zvedat na nohy (když jsem ji třeba chtěla zvednout, celá se našponovala - dle mého názoru to dělají děti normálně). No tak nás poslala na rhb, že MUSÍ lézt, že nemůže dřív chodit (stavět se) než lézt. OK, tak jsem si říkala, že dr. na rhb bude mít rozum a domluvíme se, protože podle mě v 8mi měs. lézt ještě nemusí. Tak ze začátku to vypadalo, jako že se domluvíme, ale teď je dceři 11,5 měs. leze, sedne si v prostoru, zvedá se na nohy, s oporou chodí kolem ohrádky, stolu, gauče... ovšem rhb doktorka se asi nemíní jen tak vzdát pacienta, tak posledně posledně přišla s tím, že si stoupá víc na vnitřní hranu. Je mi jasné, že když to nevidíte, tak nemůžte soudit, ale dle mého názoru si stoupá naprosto normálně. Návštěva u dr. probíhá tak, že jsme tam 2-3 minuty, během kterých ona jako posoudí co dělá blbě? Pak řekne, že je všechno vlastně v pořádku, že odpovídá věku, ale když už jste tady, tak... Máme to tam 50km, čekárna pro dvě doktorky, věčně nějaký prskající děti. Nejde mi o vzdálenost, lítáme pořád někde, ale přijdou mi ty návštěvy zbytečné. Umíme se zabavit i jinak, třeba procházkou v lese a ne mezi prskajícíma děckama.Už při minulé návštěvě jsem bojovala s tím, že řeknu, že už chodit nebudeme, ale nakonec jsem to neřekla. Rozhodně chci pro své dítě to nejlepší, ale co je nejlepší? Ne každej se vejde do tabulek přece a někomu něco prostě trvá déle ne?Omlouvám se za ten román, otázka zní, fakt potřebujeme chodit na rhb?Děkuju a přeju pěkný večer /a den/ :)Katka