Proč dnes nejsou muži gentlemani? Nejsou vzory, nebo blbá vý... - diskuze

Já otce neměla. Ale byla jsem vždy vychovávaá hodě k respektováí takových těch společeských norem. Hrozně mě překvapilo, když mě na randetech kluci epouštlěi první do dveří, nepomáhali mi do kabátu a neobjednávali v restauraci atp. Bývalého, takového burana jsem si na to převychovala a vytvořila jsem z něj galantního gentelmana, i když pomáhání ženám a takové to že žena je slabší a tak jí pomůže a ochráí měl jako samozřejmost to se mi líilo.Martin je buran. Né buran z vesice, ale bura z Prahy. Schválě tahle pravidla erespektuje, a ještě se a to tváří hrdě.

Ted jsem zrovna rozčílena na mojeho tatku.On je hrozný buran.Ted dojedl brokolici ze sýrem a říkal-kdyby jsi jedla tak zdravě jak já tak nemáš tak hnusné vlasy a všechno.No jo no.

svého vlastního otce jsem ideálního neměla, naštěstí ten nevlastní - který s námi žil od mých devíti let - mi to vynahradil :-) vždy gentleman, s mamkou se pořád vodí za ruce, milý, pozorný, na plesech tančí, vystupuje normálně, dbá o sebe :-) přesně podle něj jsem hledala svého muže :-) naneštěstí poprvé jsem se pěkně sekla - z muže, který tak na venek vystupoval, se vyklubal ve skutečnosti pěkný hajzl a buran a krásné vystupování na veřejnosti byla jenom přetvářka :-) ten druhý je sice trocho buran, ale zase mě má rád a chová se všude stejně, na nic si nehraje a vím, co od něj čekat :-) ale jinak se vším pomáhá, na plese tančí z lásky ke mně a je to muž s velkým M

Myslíš, že dřív to bylo - co chlap, to gentleman? Spíš co chlap, to soudruh, mám obavu. A i předtím bych tipla, že gentlemanství bylo záležitostí spíše vyšších vrstev, velmi pochybuju, že měl sedlák starost, aby pomohl své ženě do kabátu, nebo aby jí pustil první do dveří.Jinak ke mně se muži chovají velmi gentlemansky, až mě to někdy uvádí do rozpaků, protože já pomoc většinou nepotřebuju, jak už jsem psala, fakt mi nedělá problém natankovat a nevidím v tom úkol, nad kterým by se měla něžná žena hroutit. Ale pomoct si nechám, pěkně poděkuju, mužovo ego polechtám.. a většinou to myslím vážně, mám radost, když mi někdo pomůže, i kdyby to bylo to blbé tankování.Naopak mě překvapí, když se chlap jako gentleman nechová, já normálně do dveří bourám, pokud mi je muž, který je v nich taky, nepodrží, automaticky očekávám, že podržené budou. Asi je to fakt kozama. Protože já rozhodně nevypadám jako bezradná ženuška či něžná víla, kterou je třeba chránit před zlým světem.

@Courtney Pepa je taky trochu negentleman, neřekla bych buran, ale dává přednost funkčnosti před gentlemanstvím. Tedy dveře auta mi nedrží, nečeká, až nasednu, každý popadneme svoje, nasedneme a jedeme, dost často ještě před tím visíme každý u jednoho dítěte a poutáme do sedačky.Nebo v restuaraci do kabátu mi nepomáhá, protože souká Andulku do svetříku.Samotné by mi to přišlo neefektivní.Je pro mě asi podstatnější, jak píšeš, že se ke mě chová s respektem a jako k sobě rovnému, než abychom hráli na veřejnosti nějaké tanečky a doma se řezali.

@Honafa Tatínkové se nepočítají. Já myslím, že můj je už asi 20 let na rozpacích z toho, že jsem ženská, ale přitom jeho dítě.

@zajic jo, to jsi přesně vystihla, prostě Luboš je praktický chlap, dělá to, co je potřeba

@zajic Vzhledem k tomu, že tatínek rozhodně nepatřil k vyšším vrstvám, tak to zřejmě za první republiky bylo běžným společenským zvykem. :-)Doma také vládla pohoda a to měli postižené dítě. Jedinou nepohodu jsem vytvářela já provokacemi postižené sestry, ...která se vždy chudák chytla .-). Také svými neskutečnými klukovinami. V tomto mě bohužel skrouhlo socialistické školství.

Napsala jsi to veeeeelmi výstižně. Bohužel, je to tak. Na druhou stranu je velmi příjemné, když chlap s něčím pomůže. Škoda, že tady na Bolu si to asi žádný chlap nepřečte.

@tygřímáma Jedině, že bychom jim "omylem" poslali URL :-). Vždyť to gentlemanství je tak krásné...

@Calamity J. Proto já miluji filmy s Oldřichem Novým. To byl gentleman

Já ti nevím, já pracuji mezi samýma chlapama a nemám pocit, že by byli negalantní, to spíš já mám díky výchově problém si nechat jako žena pomoct... Já naopak mám spíš pocit, že si za ty my ženy můžeme samy, protože všechno chceme přece zvládnout. Teda aspoň většina...