Přiznáte se? - diskuze

Já jsem zatím své dítě nikde nezapomněla.Co však prozdradím, že mě i Verunku manžel zapomněl při odjezdu z Chorvatska. My jsme řekli řidičům, že jdu s dcerkou na WC a milí řidičové zavřeli autobus a odjeli. K mému zděšení jsme utíkali za autobusem a až po 20 min. si můj bratr všiml, že v autobuse nejsme a tak na to upozornil mého manžu včetně řidičů. Pak se pro nás vraceli.Musím podotknout, že jsem byla bez fin.prostředků a bez pasů s ubrečenou dcerkou a nervama na pochodu. Nakonec to dobře dopadlo, avšak všechny další zastávky dcerka prožívala s nervíky a už chodila jen s tátou na panské WC, kde nejsou dlouhé fronty.

Mně se to \"zatím\" nestalo.Ale mé mamce ano, chodila jsem do školky, kde pracovala, když přišla z práce, tak si až uvědomila, že mě tam nechala.Od té doby, jsem prý každý den stála mezi dveřmi a hlídala ji, aby mě tam zas nenechala

@janney U mě taky byla omluva že nejsem zvyklá na obě věci naráz. Ještě že jsem měla sebou dědu, který si vzpomněl.

@zajic

@zajic hehehehe holky

Ne,ale Terry tesne po mem prijezdu do USA taky - kocar s Violkou byl na druhem konci ulicky a on uz chtel postupovat po prodejne dale.Ja nastesti monitorovala a jen jsem nechapave zirala.Ale bylo to pochopitelne ( kdyz mel 9 mesiccni otcovskou mezeru )

ne to ne,ale zapomněla jsem že mají ve školce besídku a nebyla tam,přikráčela jsem si když bylo po. Bylo mi hrozně :-(

Zatím ne... ale kdo ví, kdy to přijde :DDD

@nobby No jo vidis to, ja taky zavrela Marusku na chodbe. Ale ne v panelaku, ale u nas v sini. Ja myslela, ze uz je vevnitr a zavrela jsem dvere, at nam neutika teplo. Neco jsem si delala v kuchyni a najednou slysim TUK TUK. Otevru dvere, a tam Maruska.

@nathalis Nat těď si mě rozesmála, zjistit to doma by fakt byla tragédie, protože to bylo v obchodě u našich a já ak bydlím 17km daleko. To by se snad fakt nestalo.

@nobby Moni taky dobrý zážitek. Ještě že chudáček venku nebrečel a pěkně si hrál. Na druhou stranu by si alespoň věděla že je někde za dveřma.

No mě se to málem podařilo, když byl Petřík malinký miminko. Zaplatila jsem, peněženku hodila do kabele a už jsem chtěla odcházet, ale naštěstí se mi pod nohy připletla autosedačka s Petříkem. Od té doby jsem vždy počítala zavazadla v ruce a koukala jestli mám sedačku opravdu v ruce. Asi se to stalo, protože jsem do té doby jezdila autem a táhla jen kabele z nákupu a najednou tu byla i autosedačka s Petříkem na což jsem nebyla zvyklá.