Potřebuju hodně názorů - diskuze

když vám to vyhovuje, tak proč ne. Vojta šel do svého pokojíčku skoro ve 2,5letech, ale to bylo tím, že do té doby pokojíček neměl. Zvládnul to úplně v pohodě, ale já si ho do postele nikdy nebrala. Adélka už spí sama v pokojíčku, ale v noci se občas budí, tak tam chodím, dám dudlíka a zase odcházím. Mně připadá, že spí líp, když tam je sama, než když tam spím s ní. A já se taky líp vyspím

Matyáška jsem přesunula do pokojíčku když mu bylo tak 11 měsíců,od té doby tam spinkal sám.Tobiášek s námi spal asi tak do 6 měsíců tuším a teď kluci spolu spí v pokojíčku sami.Pokud Vám to tak vyhovuje tak bych to tak nechala.Jinak Matyášek když má ošklivý sen tak taky za námi přileze do ložnice,a k Tobi taky ještě pořád vstávám.Ale jinak si kluci na sebe zvykli a třeba dneska spali celou noc.

Tak já zastávám názor že pokud vám to vyhovuje, tak proč to měnit. Baruška spí sama asi od 8 měsíců, ale my jsme se budili navzájem. Zašustili jsme peřinama a ona byla vzhůru. A nikdy k nám do postele moc nechodila, to už jooo musí růst zuby aby u nás 10 minut vydržela a to si stejně jen hraje a zlobí ale nespí:) Takže záleží fakt na vás

Myslím, že neexistuje jednotné dobře nebo špatně, každému vyhovuje něco jiného. My máme stále ještě v ložnici čtyřleté dítě a jsme všichni v klidu. Na stěhování nespěcháme, i když svůj pokojíček má dlouho. Navzájem se nebudíme a syn spí mnohem klidněji, když nás někde poblíž podvědomě slyší. Do postele nám zaleze jen občas a já si to stále užívám

Pokud vám to všem 3 vyhovuje,nehroť to a uvidíš sama,kdy přijde ten správný čas

Pokud jste takto vsichni spokojeni, nevidim duvod, proc to menit

pokud s tím nemáte problém, tak bych to taky neřešila. kdybych měla možnost, tak já Vojtu vypakuju do svého pokoje okamžitě mě společné spaní moc nevyhovuje, ale v obýváku na gauči se mi spát nechce, tak holt občas trpím

Dokud sám nechce tak to neřeš.Dám ti příklad ze života.Gabka měla od dvou let svuj pokojík a trápily jí často zlé sny.Honza pak mezi 2-3 rokem spal se mnou a miminkem Zuzankou v ložnici a taky ho trápily v té době zlé sny.Jenže ho stačilo pohladit,přitulit a spal.Zatím co s Gabkou jsem pak musela být vzhuru celou noc.

Pokud vám to tak vyhovuje, nemůže to být špatně. Já Ádu učila od malička na postýlku, ale čím je starší, tím víc mívá noční děsy, takže jen tak do vlastního pokojíčku nepůjde. Začala jsem s ní spát v posteli a líbí se mi to, takže to asi budem provozovat až do puberty :)

taky myslím, že pokud vám to vyhovuje tak to je v pořádku. Děda mého manžela zastává názor, že děti mají spát s rodičky minimálně do šesti, sedmi let....

Adam šel do svého pokojíčku v 9 měsících, kdy jsem měla pocit, že už ho rušíme (manžel chrápe). Po narození Štěpánka se v noci hodně budil, začal chodit k nám do ložnice a tak jsme ho ve 2 letech a 4 měsících přestěhovali zpět k nám do ložnice, takže nemáme ložnici, ale ubytovnu sice chodí pořád spát k nám do postele (Štěpánek spí v postýlce), ale občas se zadaří noc, kdy spí celou dobu u sebe. On hodně ze spaní mluví, pláče, směje se, takže si myslím, že má divoké sny, tak je asi pro něj lepší, že je u nás. Takže jak píšeš, pokud vám to vyhovuje, neřeš to :-)

A co řešíš?Vyhovuje vám vyhovuje Tomáškovi...hotovo. U nás to nešlo...my jsme se budili s holkama na vzájem, takže obě jsou tak od 10m. v pokojíčku.Podle slov Stellky...chviličku ve svojí postýlce, potom u maminky a tatínka