potrat.. a jak dál? - diskuze

Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem