Porod - diskuze

Na všechny své porody vzpomínám dnes s úsměvem. Jsem z těch, které za 2 hodiny od příjezdu do porodnice odrodí.S Aničkou před 23 lety jsem absolutně nevěděla, do čeho jdu. Informace jsem neměla žádné, Bol nebyl. Ze všeho jsem byla vyjukaná jako zajíc. Ale za 90 minut jsem držela v náruči to nejošklivější dítě na světě. Tehdy jsem si to fakt myslela, dnes se za svou myšlenku stydím. Jediný protivný člověk u mého porodu byla paní doktorka. Byla noc a ona asi chtěla spát a ne rodit.U Evči to bylo o level lepší, věděla jsem, co mě čeká. Sice jsem rodila po vyvolávačce, ale opět hladce a rychle. U porodu jsem měla bratra lyžařky Kateřiny Neumannové (dělá lékaře v písecké nemocnici).S Dančou to byla rychlovka. Sama jsem si zavolala sanitku, uklidnila vyděšené holky, vzala tašku a jela rodit. Porodní asistentky jsem zaskočila prosbou, že bych si dala kafe. Moc jsme se nasmály. Pan doktor u porodu byl sympatický Slovák, se kterým jsme si u šití povídali.Každopádně jsem byla ráda, že jsem si mohla pár dní po porodu v nemocnici odpočinout. Ale to zná určitě každá matka.

Měsíc před porodem jsem brečela, protože jsem věděla, že budu rodit císařem. Každou kontrolu potom jsem obrečela už z principu, že se to nezměnilo a fakt budu rodit císařem :) Tři dny před termínem plánované operace, jsem brečela, že ještě nechci dítě. U porodu jsem brečela, když ji (dceru), protože mi byla hrozně podobná, pak jsem brečela, když ji odnesli a nakonec jsem brečela, když mi ji donesli :D Brečela jsem prakticky pořád. V nemocnici mě potkala deprese jako prase, takže jsem si to fakt neužívala. Neužila jsem si ani přípravy, ani porod a ani už narozené dítě, takže nevzpomínám ráda a doufám, že další porod, pokud nějaký někdy ještě bude, bude o 100% lepší.

První-rodila jsem týden po termínu a nějak už nikoho můj porod nezajímal.Martin mi nadal,protože vstával do práce a já seděla na záchodě v domnění,že se mi chce kadit.Pak jsem už sama doma zavolala našim vysílačkou(mobily nebyly)tak až tatka rodělil v práci práci přijel pro mě.nechali mě tam.Rodila jsem 16h a až se vyměnila šichta,dali si doktoři chlebíčky a kávičku tak mi šli tu Gabku milostivěě vytáhnout.Ten den rodilo 18 bab a na klystýr jsme byli dvě.Naštěstí jsem záchod vyhrála já.Ta druhá dopadla bledě.Druhý-strašně jsem chtěla rodit v nové nemocnici.Otevřeli ji v červnu ja rodila v srpnu.Týden před termínem jsme tam v dusnu s nudícím se Martinem a Gabkou čekávali i 8h na příjmu,aby mi udělali ozvy a vyhodili mě domu.Po týdnu už mě přijali-Martin odjel rychlostí blesku,že se mě zbavil.Po hodině jsem mu volala,že mě vyhodili.Měli plno a tak mě připravenou na císař zase oblékli,sbalili a vystrčili ven at přijedu za týden.Týden jsem doma brečela.Pak byl porod krásný jen v lokální anestezií. Třetí-ten byl nejlepší.Martin odmítnul jet zase do Poruby.Byla zima a mráz,by únor.Zvolili jsme bližší porodnici,kde už se rodila Gabka.Mi se tam moc nechtělo.Na příjmu mi zase bla bla říkali,že tam budu chodit 10 dní a pak se uvidí.Naštěstí tam vešel primář,uviděl moje nateklé nohy a řekl mi at si zajdu někde udělat předoperačí a vyberu si datum,že mi císaře sám udělá.Vybrala jsem 2.2.měl volno jen ráno v 6.V 5 jsme vykopávali auto před domem z metrové závěje.V 7 byla Zuzanka na světe.Byla strašně škaredá taková tetka s červeným nosem naštvaná na celý svět.Naštěstí časem zkrásněla.

No jeeeje :-) prvni jsem silene resila a bala se. V knihach jsem si porodni fotky zasvorkovala a nedivala se na ne. Brrrr. Videa nebo neco takovyho vuuuubec. Sla jsem na kurz, hodne cetla, kamoskam jsem ale liceni zazitku zakazala. Nakonec to bylo naprosto v pohode, cekala jsem to tisickrat horsi. U druheho jsem neresila nic a bylo to jeste lepsi.

byla to moje nocni mura a zaroven postupem casu zachrana od totalne celeho prozvraceneho tehotenstvi, vedela jsem ze prirozenou cestou porod psychicky neustojim a jasne trvala na cisari,ktery stejne ze zdravotnich duvodu jak mych ,tak deti musel probehnout, bohuzel jsem zacala par hodin po nem krvacet do bricha a jela na sal znova,nastetsi jsem uz nikdy nemusela a nebudu muset absolvovat ani tehotenstvi ani porod

na porod sem se tesila, brala sem to pozitivne. koukala sem na vsechny videa na netu... bylo to pohoda:o))

@škubanek Tys to krááááááásně napsala.

@škubanek Nádhera, fakt závidím. Úplně mě to dojalo.

Na můj zatím první porod nevzpomínám vůbec dobře. Příprava v předporodních kurzech, načteno plno věcí na netu apod. Nakonec jsem šla na akutní císařský řez se stanoveným Hellp syndromem+těžká preeklampsie (malý už měl na kahánku a já taky). Probudila jsem se na JIPce a malý úplně jinde. Nevěděla jsem co se stalo, než mi vše řekli. K malému jsem se dostala až 3. den. No plno léků a kapaček + do toho péče o Toníka, domů s plnou dávkou léků a ijekcí. Fakt super. Pak celé šestinedělí děsná deprese. Ještě že už to mám za sebou. No a z 25% možná tu samou nemoc před sebou, pokud ještě bude druhé..achjo..

S láskou!!! Už asi 5 měsíců po porodu bych šla okamžitě rodit znovu, přesto, že trval 13 hodin. Připravovala jsem se hlavně uvnitř- v myšlenkách, v pocitech. Hodně jsem přemýšlela, co to pro mě bude znamenat, těšim se- netěšim se? Musim říct, že když mi praskla voda, tak jsem se na 100% uklidnila a věděla, že je to všechno OK, hodně jsem vnímala svoje vnitřní pocity!!!Vnímala jsem ho samozřejmě bolestivě, konec byl úžasný a hlavně ten nával emocí těsně po porodu byl jako výbuch sopky. Kurňa to byl adrenalin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

@káka1 Děkuji Mě to taky při vzpomínkách dojímá. Klidně bych rodila třetí miminko. Jen to nošení a pak ty změny po porodu To nevím, zda bych zvládla

@káka1 Strach je nejhorším nepřítelem na světě. Proto si jej nepřipouštěj. Nikde není napsáno, že by se to mělo opakovat. Věř a vysni si svůj porod Já vím, že se to lehce říká a věř mi, že sama jsem se tímto nedokázala tak řídit, i já jsem některé životní situace neunesla. Myslím si, že nikdy není nic úplně růžové. Ale proč se obávat dopředu. Držím Ti pěstičky abys měla ze svého druhého porodu nostalgický pocit jako já

já se porodu hrozně bála, v žádným případě jsem tam nechtěla být sama, manžel byl donucen a teď všem líčí, jaká to byla pohada a jak přestřihával pup.šňůru.U prvního jsem nevěděla nic. Dopoledne jsem byla na kontrole, kde mi udělal doktor Hamiltona, večer mi začalo být divně (MS bolesti), ale nic hroznýho. Šla jsem zkusit spát, ale nešlo to. Manžel byl na noční. Po půl noci jsem mu volala, ať přijede, ale nespěchá, že asi pojedeme. Byl doma za 10min. Vykoupal se, udělal si kafe. Do porodnice nás odvezl kamarád ve dvě v noci. Do šesti se nic moc nedělo, otevřená pořád na 4cm. Když se vyměnili směny, tak řešili, co se mnou. Píchli mi oxytocin a pak to začalo. Bolesti veliký... Vojta se narodil v 8,44h. Nejhorší zážitek bylo šití. A rodil mě černoušek, jméno si nemůžu zapamatovat.Druhý jsem už brala celkem v pohodě, jen jsem čekala kdy to příjde, protože už jsem měla termín a na vyvolání se mi nechtělo. Popis je tadyhttp://www.babyonline.cz/diskuzni-klub?topic=2311&site=39Obě děti jsem rodila na stejném sále a vždycky jsem tam byla jedinná rodička

Když jsem se někdy v 30. týdnu dozvěděla, že je dítě koncem pánevním, tak jsem často brečela. V knize jsem doháněla kapitoly o císařském řezu. Brečela jsem po každé kontrole na gyndě. Pak jsem se rozhodla pro porodnici v Kyjově a napsala primáři, jakže se to tam dělá s těma KP. Kontroly tam mi dodaly naději a domluvili jsme se na přirozeném porodu. Taky jsem postupně potkala dvě své známé a vždy se mi parádně hodilo, co mi řekly. Obě rodily KP v Kyjově, jedna císařem, normálně to nevyšlo, druhá přirozeně. Obě dost přispěly k mému uklidnění, to bylo víc než náhoda, že jsme se tak potkaly. Do porodnice jsem nastoupila 31.1., druhý den se šlo na vyvolání. Bolelo to strašně, manžel byl se mnou a ač neabsolvoval se mnou žádný kurz, tak se výborně orientoval a pomáhal. Synek se narodil přirozeně na krásné datum 1.2.2012. Vzpomínám na to hodně, dost jsem to prožívala, hlavně to, že to vyšlo přirozeně. Náš kluk prostě všem prvně ukázal zadek

Porod? Krásné téma Porod byl od malička pro mě něco přirozeného. Doslova jsem hltala při procházkách mámino líčení všech tří svých porodů. Vždycky říkala: \"Nemysli si, že to nebolí, to jo... ale stejně je to nejúchvatnější zážitek v životě. Žádná příprava na porod se nekonala. První těhotenství proběhlo tak, že jsem o něm ani nevěděla. A když to zcela neočekávaně přišlo jednoho nedělního rána. Věděla jsem, že to přeci nemůže být žádný fofr. Při kontrakcích jsem se naobědvala (nějak mi nedošlo, že jídlo asi ne, kdyby se něco zvrtlo ), taky jsem nechala svého muže udělat svou dlouhatááááááánskou potřebu, i když jsem ho neskutečně popoháněla, že už to fakt nevydržím Dnes mi to přijde úsměvné. V autě jsem myslela, že porodím a ani tam nedojedu. Na příjmu mi doktorka řekla, že jsem jen na 3 cm, ale že rodíme. Dojeli jsme na porodní sál. Doktorka odběhla opět od vedlejšího porodu, protože jsem byla hold rychlejší. Evička se narodila do hodiny a kousek od příjezdu do porodnice. Takže fofr. Druhé těhotenství bylo už méně klidné. Na jeho konci jsem se obávala, zda u toho budu mít Jirku a zda tam stihnu vůbec dojet. Trochu divné obavy Poslíčky jsem měla v záěru těhu takové, že nešlo rozpoznat, zda to myslí tělo vážně nebo si dělá prdel. NA silné bolesti jsem zvyklá při MS, takže porod samotný mi vždy přišel jako procházka růžovým sadem. Když už jsem si myslela, že je to tu, tak si mě tam nechali, prý abych se nestresovala, až to opravdu přijde. A já si řekla, zítra rodím, musím, Jirka má volno. A šup. Ráno se to rozjelo. Otevřená na 4. Jirka dojel za mnou na porodní sál. To dopoledne se narodilo celkem 8 miminek, takže docela fičák. Sestřička odbíhala z jednoho boxu do druhého a já si vychutnávala jen našeho společného soukromí. Zpívala jsem si Rozvíjej se poupátko a byla neskutečně klidná a vyrovnaná. Přišel nádherný okamžik, třikrát jsem zatlačila a Verunka byla na světě. Oba porody vnímám jako něco neuvěřitelného, ale i tajemného. Někdo prý říká, že jsou jakousi branou do nevědomí. A já to tak i v momentech tlačení vnímala, jako bych byla úplně někde jinde. Když jsem držela pak obě sluníčka v náručí, byla jsem nejšťastnější na světě. Škoda, že to štěstí vydrželo vždy jen den, dva po porodu. Pak se vždy něco zvrtlo a hormony dokonaly zkázu.

@Jana A krásně jsi to popsala. Taky jsem nějak u prvního nechápala, že už jsem máma. Dlouho mi to pak ještě docházelo Všechno nejlepší malému sedmiletému uzlíčku Hlavně zdravíčko

@Jana A Opožděně všechno nejlepšíííííííí

@škubanek taky mi to dlouho trvalo, že ten prcek je můj. Děkuji za přání jen že to neni uzlíček, ale uzel už školou povinnej.

@tygřímáma děkuji Aničko, dneska má manžel taky mohla počkat jeden den.

@Jana A Tak i manželovi všechno nejlepší

@tygřímáma to jsem nepsala kvůli tomu, ale děkuji ti

První byl ... Nemůžu najít správné slovo, prostě nerada na něj vzpomínám, ale byl rychlý, což je vlastně dobré.Druhý a třetí jsou jedny z nejkrásnějších zážitků v životě.

@škubanek Hani, moc děkuju za povzbuzení. Snažím se si vsugerovat, že to prostě dopadne, jak si přeju, tak snad ta síla podvědomí zapůsobí :).

@Mis mluvíš mi z duše