Porod - diskuze

na porod jsem se netěšila, bála jsem se hrozně a ač jsem přečetla stovky článů, shlédla stovky porodních videí, absolutně jsem netušila, do čeho jdu a co mě čeká. Porodní kurz byl taky k ničemu, psí dýchání, co jsme se tam učili, mi vůbec nešlo a brečela jsem vždycky večer po cvičení, že prostě to neumím. Kdo by to tušil, že při samotném porodu to půjde samo a ani jinak se dýchat nedá Můj strach z porodu byl silnější než touha spatřit moje miminko, bohužel. I strach z toho, co bude potom, jak to všechno zvládnu, mi totálně začerňoval mozek. Přišlo to nečekaně, zvláštně, ale vzrušení z nové situace nakonec nad strachem zvítězilo. Nemuselo by to být tak dlouhé, 40 hodin bolestí po 5 minutách fakt nebylo nic moc, oxytocinová injekce to dohnala vážně do nevědomí, některé věci z porodu vidím totálně v mlze. Když se podívám na to, jak vypadám, nechápu, že jsem dokázala porodit tříkilové dítě. Pochopila jsem, že porod je zázrak a vůbec celé stvoření nového člověka je zázrak, který nikdy nepochopím a který mě bude vždycky přesahovat. Ač je to tak přirozené a rány se rychle hojí, stejně je na tom něco \"božského\", nelidského, co mě bude vždy udivovat. Už týden po porodu jsem si říkala, že chci rodit znovu, že jsem k tomu stvořená, že chci tři, čtyři, pět dětí, že prostě budu rodit děj se co se děj Strašně ráda bych byla znovu těhotná a znovu rodila. Je to nepřenosná, nádherná, vzrušující zkušenost. Ta bolest je hnusná. Vysilující, člověk neví, kam dál to půjde, kde je strop té bolesti. A pak najednou je po všem a nový človíček je na světě. A bolest ta tam. A život, co jsem žila před tím, než jsem se stala matkou, je pryč a už se nikdy nevrátí, píše se nový příběh.

Připravovala jsem se jako všechny prvorodičky. Články na netu, knížky o mateřství, na videa jsem teda nekoukala, chodila jsem na kurz. Po 11 dnech přenášení mi v noci praskla voda a jelo se. Po dvaceti hodinách neuvěřitelné bolesti mě vzali na sál s tím, že porod nepostupuje, při kontrakci hlavička zase zajede dovnitř místo ven a do pánve se nevejde. Syn se narodil s váhou 4,17 kg, byl na mě prostě velkej. Takže vnímala jsem ho hodně bolestivě a císař pro mě byl vysvobozením a vlastně jsem za něj byla vděčná. A za to, že mě u druhého té bolesti ušetřili jsem vděčná ještě víc

@Bea-Matyas ..no romantická na porod určitě ne..možná pak až jsem viděla prcka a byla s ním nějaký ten den, tak jsem se pořád na něj nemohla vynadívat..takový maličký uzlíček....ale teď bych řekla, že si ho užívám ještě více..srdíčko naše krásné a nejmilovanější

Mé porody byly jak přes kopírák..u Markétky mi praskla voda o půl 4 ráno a Markétka se narodila před půl 10 večer. Narodila se o týden dřív. Bolelo to šíleně, ale nějak jsem to přežila. U Alenky mi praskla o půl 6 ráno a narodila se před půl 10 večer. Dohoda zněla přeci jasně, ne segra..narodím se stejně, to ti nezkazím Ale jestli ten první porod bolel šíleně, tak pro ten druhý nemám slov, to bylo něco..naprostý bolestivý úlet..ke všemu mě nějaká chytrá sestřička nechala trpět celý den, protože jsem se neotvírala a tak večer jsem už ani nevěděla jak se jmenuju. A ty závěrečné komplikace a narkoza taky stály za to..Ale co, mám krásné holčičky a ta bolest je zapomenuta..

@škubanek

@Queen222 uff, marti, to je síla, žádná romantická vzpomínka by nebyla?

@luckyandy achjo, tohle mě vždycky strašně štve, když se někdo chová jako blb, kor u porodu. chápu, že tě to rozhodilo

@

@Ady.S zvládneš to, Adélko, těším se, až bude vaše mimi na světě a podělíš se s námi o tu radost, si zase popláču

@káka1 Tak tak

@Mis mluvíš mi z duše

@škubanek Hani, moc děkuju za povzbuzení. Snažím se si vsugerovat, že to prostě dopadne, jak si přeju, tak snad ta síla podvědomí zapůsobí :).