Porod - diskuze

Já se porodu vůbec nebála a byl hrozný. Nebo ten porod ani tak ne, nakonec jsem ho prospala, ale spíš co se dělo pak. To mě nenapadlo ani v nejčernějších snech.

Ja se bala celkove porodu a hlavne cisare,ale kdyz to tak vemu tak nejvic z celeho prvniho tehu jsem se bala vysledku z odberu plodove vody.

ja se porodu nebala vubec.. miluju koukat na videa. meli sme je scihly snad vsechny na entu... ani sem nemela strach potom z toho co prijde:D sem i rikala rvouci deti mi neva. v kojenaku jich bylo...ale chyba lavky- tak nejak je to sakramentkej rozdil- svoje, co rve 24hodin denne.. nebo cizi co mi tam ve 12hodin a jsou mi jedno..

U Cukříka jsem se nebála vůbec, nevěděla jsem, do čeho jdu. U Evči s Dančou to byly jen obavy, aby bylo vše OK a žádné velké komplikace.

Nebála jsem se píchnutí plodové vody a přitom to byl masakr největší (u Míši, u Juli jsem vůbec necítila), myslela jsem, že omdlím. Naopak, nástřihu jsem se bála děsně a ten jsem pak už vůbec necítila, jen úlevu.

Ja se bala ze budu zvracet, mam hodne labilni zaludek, z velke bolesti (kuprikladu hlavy) nebo z velkeho psychickeho vypeti nebo nervozity hned zvracim. Toho jsem se bala strasne. Pak taky toho ze budu rodit predcasne, sama jsem v sedmem mesici. Bolesti jako takove jsem se tolik nebala, myslimze nejsem uplne takova citlivka co se vnimani bolesti tyce a moc nechapu to rvani na porodnim sale a podobne, ja to dusim v sobe, nemam potrebu hulakat na lesy:)

u prvního jsem se ani moc nebála, spíš jen obava ať jsme obě v pořádku a nic s nepo....mě spíš překvapil ten masakr potom druhý máme teď za dveřmi, taky se nebojím, těším se a jsem zvědavá jestli to bude stejné nebo úplně jiné

bála jsem se nejvíc toho, že nevím, jaké to bude, co od toho čekat a jak moc to bude bolet. Pak klasika - nejvíc jsem se bála klystýru, který mi byl nakonec úplně šumák, jen jsem se bála, aby v záchodě neskončilo i dítě, pak jsem se bála kolik moc krve ze mě po porodu půjde (to jsem tu i před porodem řešila), což mi teda pak opravdu vadilo, bála jsem se kojení a také jsem znala pověst českobudějovických sprch na šestinedělí. Všechny moje obavy se vyplnily, až na ten klystýr. Příště se budu bát toho, že to bude znovu tak dlouho trvat (40 hodin od první kontrakce), že mě tam nechají opět samotnou napospas spoustu hodin bez povšimnutí, nebo že bude zrovna porodnice zavřená, protože ji mají předělávat. A já nikam jinam nechci.

já se nebála vůbec a bylo to příšerný :-)

Pri prvnim porodu jsem se moc nebala, spis pak az ke konci, aby se Vasik neotocil, protoze jsem uz byla psychicky pripravena na cisare ;) Pri druhem jsem se bala, mela jsem velke bolesti a vedela jsem, ze to neni v poradku a pak kdyz se operace protahovala a dost komplikovala, tak jsem mela strach, ze jim na tom stole s Martinem zustaneme.

Ještě jej nemám za sebou.. malá přijde na svět za necelé tři měsíce.. bojím se dost.. mám obavy, že bude mít kolem sebe obtočenou šňůru, že nevydržím bolesti, že budu trpět dlouho, že se porod rozjede ve chvíli, kdy budu sama doma.. mám obavy snad ze všeho.. jediné mě uklidňuje.. strašně se těším, až mi poprvé malou dají do náruče.. moc se těším..

@sylviecucy tvé obavy naprosto chápu. Ale můžeš těžit z toho, že se těšíš na samotný závěr a to mnohdy předčí veškerý strach.